Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Věk člověka vyjádřený strohou číslovkou často neodpovídá jeho biologickému věku, tedy stavu jeho orgánů či buněk. Rychlost stárnutí přitom kromě genetiky ovlivňují životní návyky jedince i jeho socioekonomický status.
Zjednodušeně řečeno chudší lidé biologicky stárnou rychleji. Zjistili to čeští vědci z výzkumného centra Recetox Masarykovy univerzity, kteří u desítek tisíců jedinců ve věku mezi 20 a 84 lety za využití 11 ukazatelů zdravotního stavu zkoumali, jak rychle biologicky stárnou a jestli existují rozdíly mezi chudými a bohatými.
„Nejvýznamnější rozdíly jsme zjistili u padesátníků, kde rozdíl v biologickém stáří mezi příjmově bohatšími a chudšími dosahuje až 1,5 roku,“ říká jedna z autorek výzkumu Andrea Dalecká.
O studii, kterou publikoval časopis BMC Public Health, před pár dny informoval Národní institut SYRI, sdružující špičkové české vědce.
Výzkumníci z Recetoxu využili volně dostupná data americké studie National Health and Nutrition Examination Survey, která mezi lety 1999 a 2018 sledovala zdraví stovky tisíc Američanů. „Výsledky jsou do značné míry relevantní i pro českou populaci,“ říká vědkyně Masarykovy univerzity.
Když někomu polichotím, řeknu, že nevypadá třeba na 50 let. Jak tedy vědci popisují biologické stárnutí člověka?
Můžeme si je představit jako postupný pokles funkčnosti našich orgánů a buněk. Ale nedochází k němu u jednotlivců ve stejném tempu. Dva lidé narození ve stejný den tak mohou být jinak biologicky staří.
Jak jste jejich biologický věk měřili ve vaší studii?
K výpočtu se dá využít spousta různých metod. V naší studii jsme použili běžně dostupné zdravotní ukazatele, takzvané biomarkery, které jsou stanovitelné z krevního vzorku. Například se jedná o hladinu glukózy či cholesterolu v krvi. Pracovali jsme také s výsledky krevního tlaku a podobně. Je to jednoduchý a poměrně laciný nástroj, jak můžeme biologický věk odhadnout.
Navíc jste tyto ukazatele stárnutí poměřovali se sociální situací jedinců. Jakým způsobem?
Socioekonomický status jsme hodnotili pomocí vzdělání, ale také příjmu. Vypočítali jsme takzvaný index chudoby za využití dat o ročním příjmu jednotlivců a jejich rodinných příslušníků, který jsme porovnali s hranicí chudoby v dané zemi. Například v roce 2019 byla hranice chudoby pro čtyřčlennou americkou rodinu nastavena na 26 tisíc dolarů ročně, což je asi 52 tisíc českých korun měsíčně. V Česku je příjmová chudoba pro čtyřčlennou rodinu nastavená na asi 38 500 korun měsíčně. V našem výzkumu jsme index chudoby definovali pomocí pěti kategorií. V první kategorii byli lidé s nejnižším stupněm chudoby, v páté s nejvyšším.
Co jste tedy zjistili?
Naše výsledky potvrdily, že existuje vztah mezi naším socioekonomickým statusem a rychlostí biologického stárnutí. Bohatší jedinci vykazovali významné zpoždění biologického stárnutí, zatímco lidé ze znevýhodněných socioekonomických skupin stárli rychleji. Také jsme sledovali, kdy jsou rozdíly v biologickém věku nejvýznamnější. Pomyslné nůžky, znázorňující rozdíly v biologickém stárnutí, se začaly rozevírat už okolo dvacátého roku života. Ale nejvýraznější jsou rozdíly mezi skupinami s nízkým a vysokým příjmem v padesátém roce života.
Lze určit, který z těch 11 biomarkerů se na biologickém stárnutí nejvíc podílí?
To jde velmi těžko rozeznat. Velmi důležitá při biologickém stárnutí je kombinace více ukazatelů. Lidé se zvýšenou hladinou glukózy často také trpí obezitou, zvýšeným krevním tlakem a tak dále. Nelze tedy vytrhnout jen jeden zdravotní ukazatel.
Nicméně se ukázalo, že horší zdravotní ukazatele mají sociálně slabší lidé. Máte vysvětlení, proč se nůžky rozevírají už u dvacátníků a nejmarkantnější je rozdíl právě u padesátníků?
Za rychlejším stárnutím často stojí náš životní styl. Velmi často vidíme nejvyšší prevalenci kouření a nezdravého stravování právě u osob s nejnižším socioekonomickým statusem. Tyto osoby bývají také velmi málo fyzicky aktivní. Takové faktory si přitom často přebíráme už v dětství od rodičů. Děti žijící v domácnostech, kde se kouří a pravidelně pije alkohol, čelí velkému riziku, že si stejné návyky osvojí i v dospělosti. Proto můžeme nepatrné rozdíly vidět i u dvacátníků, protože je životní styl určitým způsobem nastaven. Nicméně rizikům životního stylu jsou lidé vystavováni desítky let, proto nejvyšší biologické rozdíly stárnutí pozorujeme až v tom padesátém roce života, kdy se rizika nakumulují.
Proč se pak u starších lidí rozdíly ve stárnutí zase trochu stírají? Je to i tím, že někteří lidé s horším zdravotním stylem už nemusejí být bohužel naživu?
S největší pravděpodobností je to kvůli tomu, že ve vyšším věku okolo 60 a 70 let dochází k rozvoji řady civilizačních onemocnění i u osob s vyšším socioekonomickým statusem. Hromadí se zdravotní problémy, které mírně vyrovnávají rozdíly sledovaných skupin.
Genetika z 15 procent
Lze odhadnout, jak moc jsou míry u zkoumaných ukazatelů ovlivněné genetikou?
Spíše bych to vztáhla k celkovému biologickému věku. Genetická predispozice se u něj promítá asi v 15 procentech, což odpovídá zastoupení dědičných predispozic i u civilizačních onemocnění. Genetika má v procesu stárnutí nezastupitelnou roli, ale nejvýznamnější vliv má náš životní styl, případně životní prostředí, v němž žijeme.
Chápu správně, že z 85 procent můžu sám svým životním stylem ovlivnit, jak rychle bude mé tělo stárnout?
Nebude to asi tolik. Odhadla bych něco mezi 40 až 60 procenty. Socioekonomické determinanty jako například vzdělání nebo chudoba, se do značné míry propisují i do našeho životního stylu. Z necelých 30 procent hrají roli další faktory, zejména životní nebo pracovní prostředí a kvalita zdravotní péče.
Co vás při výzkumu nejvíc překvapilo?
Právě že se nůžky stárnutí začaly rozevírat už v poměrně nízkém věku. Taky jsme dokázali vyčíslit nejmarkantnější rozdíl u padesátníků. Příjmově nejchudší lidé byli skutečně až o 1,5 roku biologicky starší oproti stejně starým osobám s nejvyšším socioekonomickým statusem.
Někdo si může říct, že to není moc, nicméně je třeba vzít do úvahy, že se jedná o osoby ve vyšším středním věku. Tito lidé by měli být stále produktivní ve svém zaměstnání. Udržení dobrého zdraví je proto v tomto věku velice důležité, obzvláště s ohledem k prodlužujícímu se věku odchodu do důchodu.
Zkoumali jste americkou populaci, ale do jaké míry jsou výsledky platné i na tu českou?
Do značné míry. Z našich demografických dat vidíme, že očekávaná délka života se mezi regiony liší. Vyššího věku se dožívají lidé ve velkoměstech, protože se tam většinou koncentruje vyšší procento lidí s vysokoškolským vzděláním. Naopak nižšího věku se dožívají lidé ve znevýhodněných regionech, jako jsou některé okresy v Ústeckém kraji nebo na severu Moravy. Tam dochází ke kumulaci rizik souvisejících jednak s nezdravým životním stylem, ale také se znečištěným ovzduším nebo pracovním prostředím.
Řekli jsme, že částečnou roli hraje genetika i prostředí, z nějž lidé pochází. Jak tedy můžu brzdit vlastní biologické stárnutí?
Tipů pro zdravé stárnutí je spousta. Nicméně nejdůležitější je přijmout zodpovědnost za vlastní zdraví. Náš životní styl a naše dennodenní volby mají dramatický dopad na naše zdraví. Za nejvýznamnější faktor osobně považuji pohybovou aktivitu, která nejenže snižuje riziko nadváhy a obezity, ale má také významný ochranný efekt i v kognitivním stárnutí, například před rozvojem Alzheimerovy choroby. Zároveň zlepšuje imunitní systém, spánek, regeneraci a tak dále. Také je třeba se vyhnout nadměrné konzumaci alkoholu a kouření. Biologické stárnutí se týká také našich kognitivních funkcí, proto doporučuji pravidelný kognitivní trénink.
Jak si tedy představit ideální kognitivní trénink u padesátníka?
Mezi kognitivní schopnosti řadíme krátkodobou i dlouhodobou paměť. Jednoduchým tréninkem je například vyslovení co nejvíce slov začínajících na písmeno „p“, nebo si zapamatovat 10 slov napsaných na papíře a vybavit si je o pár hodin později.
Máte řadu dílčích zjištění, jak je lze využít v praxi?
Výsledky poukazují na významné sociální nerovnosti ve zdraví, které mají za následek značné ekonomické ztráty související jak se zdravotními náklady na léčbu civilizačních chorob, ale také s čerpáním nemocenských, invalidních důchodů a podobně. Podle rezoluce Evropské komise jsou nerovnosti ve zdraví zodpovědné za ztrátu asi 1,4 % HDP, což je v případě Česka asi 85 miliard ročně.
Chcete současný výzkum dále rozvíjet?
Samozřejmě bychom chtěli stejnou analýzu replikovat i na datech z českého prostředí, abychom potvrdili naše výsledky. Aktuálně pracujeme na sběru dat z několika dlouhodobých epidemiologických studií, kde jsme spoustu zdravotních ukazatelů biologického stárnutí změřili.
