„Do důchodu nechci, to je moje věc.“ Senioři, kteří boří předsudky

Z hlavy a bez přemýšlení zná Libuše Jelínková na den přesně termín, kdy bude moci odejít do řádného důchodu: 15. května 2025.

Většinu života pracuje manuálně – uklízí. Posledních více než šest let v hostelu na kraji Prahy, kde má na starosti čistotu v objektu, kterému přezdívá „Béčko“.

„Tady jsou schody všude,“ poznamenává lakonicky šedesátnice, když vede reportéra po strmých schodech do komory, která slouží jako sklad potřeb na úklid.

Zrovna má na programu úklid kuchyní, jiné dny mění ložní prádlo, které následně i pere a mandluje, jindy poklízí samotné pokoje. Mluví o tom, že nejvíc trpí záda a ramena. Aktuálně ji bolí i kolena, to ale přičítá genům a počasí.

Během drhnutí sporáků popisuje, že je to hodně práce o samotě. „A to mi vyhovuje. V tomhle věku… když potřebuji, tak si můžu na chvilku sednout, napít,“ říká. Sama si rozkládá během pracovního dne sílu, jak potřebuje.

Ze samotného odchodu do důchodu má obavy. „Že člověk asi zleniví. Když musí do práce, tak ho to udržuje psychicky i fyzicky v kondici,“ říká. O předčasném důchodu proto vůbec nepřemýšlí a naopak říká, že by chtěla pracovat i první měsíce v důchodu.

Odmítá přitom, že by důvodem byly finance. Aktivní při důchodu je i manžel, takže si na peníze nestěžuje, přestože sama má mzdu nad hranicí 20 tisíc korun.

Naopak ale mluví o tom, že má pět vnoučat a její děti by uvítaly, kdyby mohla více hlídat. „Já jim do života taky nekecám. Rozhodnutí bude na mně,“ dodává ovšem rezolutně.

Podle největších zaměstnavatelů a oslovené expertky je cítit na českém trhu práce změna přístupu ve prospěch lidí v předdůchodovém věku. Dlouholeté předsudky začínají být rozháněny osobními zkušenostmi.

A dokládá to i aktuální průzkum mezi 1010 respondenty, který uskutečnila agentura Ipsos pro Seznam Zprávy v rámci dlouhodobé série Jak se žije v Česku. V březnu se série zaměřila na stárnutí. V rámci průzkumu více než 11 procent dotazovaných uvedlo, že by chtělo co nejdéle pracovat. Ve věkové skupině 55 až 65 let to uvedlo dokonce 12,5 procenta dotazovaných.

Aktuální data Úřadu práce ohledně počtu uchazečů o zaměstnání dál potvrzují letitý trend českého trhu práce – lidé v předdůchodovém věku a zejména ve věku 54 až 59 let představují nejohroženější věkovou skupinu.

V únoru 2024 bylo právě ve věku 54 až 59 let bezmála 40 tisíc nezaměstnaných. Druhou nejpočetnější skupinou jsou uchazeči ve věku 44 až 49 let, kterých je o bezmála 4,5 tisíce méně.

Projděte si, jak se mění počet uchazečů o zaměstnání:

Lidem ve věku nad 50 let pomáhá se sháněním zaměstnání projekt Zlatá práce Nadace Krása pomoci. Koordinátorka Kateřina Musilová, která ročně pomáhá napřímo desítkám klientů popisuje, že se samotný přístup pracovníků ve vyšším věku mění.

„Ještě do minulého roku nás nejčastěji kontaktovali dlouhodobě nezaměstnaní, půl roku a více bez práce, už zkusili podle svých možnosti všechno, co uznali za vhodné, a začali aktivně hledat pomoc. Od půlky loňského roku se začínají ozývat i lidi, kteří vstoupili čerstvě do nezaměstnanosti, případně vědí, že se u nich v podniku bude něco dít, a začínají se připravovat,“ říká koordinátorka Zlaté práce.

Vysvětluje, že za touto změnou může být i to, že se o práci ve vyšším věku více hovoří veřejně. „Mluví se o tom, jak je důležité, aby měli práci. Vyhledání pomoci někteří lidé berou i jako prevenci,“ myslí si Musilová.

Vypráví, že by se nejraději obecně vyvarovala škatulkování. Uvědomila si to mimo jiné na diskuzní skupině k zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Ukázalo se, že na trhu práce naráží na hodně podobné problémy jako padesátníci.

„Je jedno, kolik tomu člověku je, když bude svoji práci dělat dobře, zodpovědně a sedne si se zbytkem týmu,“ říká.

Svým klientům pak pomáhá zejména s vybudováním sebevědomí. „Sedneme si a vyjmenováváme činnosti, co dělali, a pak si ten seznam procházíme a jim začíná docházet, že toho není málo, co mohou nabídnout na pracovním trhu,“ líčí.

Aktuálně například naráží na to, že lidé z vyššího a středního managementu chtějí ve vyšším věku jít na nižší pozice, k základům práce. A čelí pak předsudkům, že budou zkušenější než ostatní členové týmu. Zároveň ale musí i pracovníci akceptovat, že jejich finanční odměna bude logicky nižší než na vedoucích pozicích.

Na uchazeče o práci ve věku nad 55 let se zaměřuje i Úřad práce v projektu Věk není překážkou, který cílí na individuální poradenství. Od loňského května do konce února v projektu podpořili 5142 osob.

Manažerskou pozici na plný úvazek opustila i 58letá Zdeňka Klimešová z Brna.

„Moje kamarádky vrstevnice se na to dívají stejně, vnímáme, že ubývají síly, a hledáme, co je prioritní, a většinou je to zdraví a rodina. Když na manažerské pozici začnete ztrácet sílu, tak je to brána do pekla,“ popisuje, proč se sama rozhodla změnit práci. V jednu chvíli totiž nastoupily zdravotní komplikace a navíc chtěla pomáhat své dceři a vnukovi.

„U mě přišel zlom kolem 53 nebo 54 let. Už jsem neměla takovou sílu jako mladí. Mám pocit, že to přišlo, jak mělo,“ říká. Přitom ještě v 50 letech promovala na vysoké škole a aktuálně dál pracuje denně tři až čtyři hodiny na dálku pro IT firmu.

A mimoto motivuje ve svém okolí lidi k tomu, aby se v předdůchodovém věku nevzdávali a aktivně si práci hledali.

„Myslím, že spousta lidí pláče, že nemá práci, ale když se začnete ptát, co proto dělají, tak zjistíte, že rozešlou životopisy a čekají. Přitom existuje spousta věcí, jak se zaměstnávat,“ poznamenává. Razí myšlenku, že samotné hledání práce je zaměstnáním na plný úvazek.

Ilustruje to na případu své kamarádky, které s tím pomáhá. „Je to žena, která je vyučená, a na trhu práce je, řekla bych, nejzranitelnější. Nabízejí jen úklid, což kvůli zdraví nemůže dělat,“ popisuje.

Kamarádce proto naordinovala, aby denně dvě hodiny projížděla servery s nabídkami práce, nastavila jí automatická upozornění na nové pozice a pomohla sepsat životopis. „A už má před sebou několik pohovorů,“ těší Klimešovou.

Velcí zaměstnavatelé popisují, že lidé v seniorním věku patří k významné pracovní síle. Například Česká pošta zaměstnává bezmála 1000 zaměstnanců ve věku nad 60 let, což představuje pět procent z celkového počtu.

„V tomto předdůchodovém věku máme nejvíce zaměstnanců na pozicích doručovatelů a klientských pracovníků,“ popisuje Matyáš Vitík, mluvčí České pošty.

Specifická je situace v ČEZ – pracovníci ve vyšším věku představují nositele znalostí a zkušeností v energetice, jak líčí mluvčí Alice Horáková. „Uchovat tyto znalosti a předávat zkušenosti novým generacím je klíčové pro dlouhodobý a bezpečný chod našich provozů, zejména s ohledem na jaderné technologie v našem portfoliu,“ vysvětluje.

Mimo jiné mají ve společnosti firemní mentoring, který propojuje zkušené pracovníky s těmi mladšími. Ve věku nad 50 let pracuje v ČEZ více než 2600 zaměstnanců.

V Českých drahách (ČD) podporují, aby zkušenosti pracovníků ve vyšším věku byly předávány nastupující generaci železničářů. „Znalost věkové struktury našich zaměstnanců je důležitá pro dlouhodobé zajištění naší činnosti a přípravu nových zaměstnanců, na které jsou kladeny specifické požadavky vyvolané drážním provozem,“ podotýká mluvčí ČD Petr Šťáhlavský.

Jak ČEZ, tak České dráhy odmítají, že by u specifických profesí měly nastaveny věkové stropy.

„Klíčová je zdravotní způsobilost, kterou posuzuje smluvní závodní lékař. U některých pozic jsou podmínky zdravotní způsobilosti přísnější,“ míní Alice Horáková z ČEZ. Zdravotní způsobilost – především kvalita sluchu a zraku – je pak limitující i na železnici na pozicích, jako je strojvedoucí, vlakvedoucí, průvodčí nebo posunovač.

Platforma Tymbe, jež organizuje brigádníky, hlásí, že zaznamenává růst brigádníků ve věku 45 let i starších. Mírně – o 2,5 procenta – vzrostl i zájem seniorů o brigády.

„Naší nejstarší brigádnici je 83 let, dvakrát týdně dochází na odpolední směnu do obchodu s oblečením. Celý život byla aktivní, takže ani v důchodu doma dlouho nevydrží. Z daného obchodu máme pozitivní ohlasy, že brigádnice zejména mladším kolegům a kolegyním předává spoustu užitečných pracovních tipů,“ říká Michal Harásek, spoluzakladatel Tymbe.