Chce změnit české dárcovství: „Na Martínka lidé přispívali po stovkách“

Vybrat 100 milionů korun na léčbu vážně nemocného dítěte? Šanci na úspěch dával minimální. Pak se ale stal zázrak a jeho platforma zaznamenala rekordní výtěžek.

Devětadvacetiletý startupista David Procházka založil před čtyřmi lety dárcovskou platformu Donio, která od té doby v České republice vybrala od lidí na dobročinné účely 1,1 miliardy korun.

Na začátku týdne zaznamenali úspěch v podobě vybraných 150 milionů korun pro dvouletého Martina Zatloukala, který trpí vzácným genetickým onemocněním - syndromem AADC. Léčbu ve výši 100 milionů korun tuzemské pojišťovny odmítly proplatit.

Procházka, který je rovněž pražským zastupitelem, v rozhovoru pro Seznam Zprávy vysvětluje, co stojí za úspěchem „Martínkovy sbírky“. Zamýšlí se nad tím, proč se Češi vždy pro něco nadchnou, aby jejich úsilí po chvíli vychladlo.

Popisuje i to, proč chce zkusit vyrazit s Doniem za hranice, konkrétně na Ukrajinu. Na expanzi se chystá i na základě toho, že Donio přešlo pod úspěšnou tuzemskou společnost Livesport.

Na konci kritizuje politiky, z vlády i opozice, jak se ke sbírce na nemocného chlapce postavili.

Kdy jste se o sbírce na malého Martina dozvěděl?

Na poradě našeho týmu, který se stará o sbírky a odbavuje žádosti o založení sbírky. Buď si sbírku naklikáte na našem webu sami, nebo k nám zájemci přicházejí sami na základě doporučení od lidí, kteří u nás už sbírku měli. Holky u nás v týmu pak žádosti řeší a já dostávám přehled o tom, co se chystá a spouští. To byla první chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že chystáme sbírku na 100 milionů.

Jaká byla vaše první reakce?

Upřímně, trochu mě to vyděsilo. 100 milionů je strašně velká částka, začalo mě hned napadat, co s tím bude spojeno za starosti.

Byla to největší částka, která se na Doniu vybírala?

Ano, výrazně. Nejvíc, co se na Doniu vybralo, bylo 14 milionů korun na ventilátory v době covidu. Teď najednou 100 milionů, a popravdě mě ani nenapadlo, že by se to mohlo vybrat.

Jakou jste tomu dával šanci?

Na začátku tak pět až deset procent.

Proč jste z toho měl obavy?

Bál jsem se, že lidé se začnou rýpat v tom, proč vybíráme 100 milionů na experimentální léčbu.

Prověřujete si nějak důkladněji, na co se peníze vybírají?

Musíme, každou sbírku ověřujeme. V případě této sbírky jsme chtěli lékařské zprávy, paní primářka z motolské nemocnice dala vyloženě doporučení, že tato léčba by měla pomoci a že ji doporučuje. To pro nás bylo klíčové, abychom si byli jistí, že nespouštíme sbírku na nějaké šarlatánství. Když se za léčbu postavily lékařské kapacity, šlo o moment, který mě uklidnil.

Komunikoval jste v průběhu sbírky s Tomášem Zatloukalem, otcem Martina?

Každý měsíc spustíme zhruba 250 sbírek, takže není v mých možnostech komunikovat napřímo s každým. Poprvé jsem se s tatínkem Martínka propojil až v závěrečné fázi sbírky, do té doby s ním mluvila kolegyně Nikol, která to měla celé na starosti. Snažila se jim poradit, co udělat pro to, aby sbírka byla úspěšná.

Sbírka byla vyhlášená už v srpnu. Dlouho se kolem ní nic nedělo. Co jste rodičům poradili?

Propojili jsme je a doporučili DVTV. Původně jsem měl jít na rozhovor já, jenže mi do toho něco přišlo. Nakonec šel na rozhovor tatínek. Byl na začátku trošku skeptický, nebyl si jistý, ale udělal dobře, doporučili jsme mu, že příběhu to může pomoct. Ve výsledku se to ukázalo jako klíčové, protože lidé si mohli sáhnout na to, jak chce zachránit svého syna.

Byl to tedy spouštěč nakonec úspěšné sbírky?

Dá se to tak říci. Co bylo ale rozhodujícím faktorem, byla aktivita influencerky Nikol Štíbrové (rodné příjmení, po svatbě Nikol Leitgeb, pozn. red.).

Oslovili jste ji o pomoc s propagací?

Ona to dělá pravidelně, každý měsíc si vybírá sbírku, kterou se snaží prosadit. Nebyla to naše iniciativa, sama si příběh Martínka vybrala. Aniž bychom to dopředu věděli, natočila video a další příspěvky na instagramu, čímž strhla lavinu. Poté, co to vykopla, jsme viděli, jak čísla letí nahoru. To bylo koncem minulého týdne. Pak se začali přidávat další influenceři a média, částka se začala zvyšovat. Ještě minulou sobotu ráno bylo na účtu zhruba 20 milionů, pak za sobotu přišlo 30 milionů, v neděli dalších 30.

V pondělí ráno to na Evropě 2 propagoval i Leoš Mareš, který má stále jedno z největších publik v rámci českých účtů na instagramu. Viděli jste efekt i po jeho zmínce?

Má nejvíc sledujících, ale troufnu si tvrdit, že Nikol má nejsilnější komunitu. Když ona něco sdílí, nic se tomu nevyrovná. Vidíme, kolik lidí přijde od ní a kolik od jiných influencerů. V segmentu dobročinnosti nemá vůbec konkurenci. Dovolím si tvrdit i to, že kdyby to ona nerozjela, ještě dneska vybíráme peníze.

Spolupracujete s ní na obchodní bázi?

Ne, je to čistě o jejím altruismu. Když jsme v roce 2019 s Doniem začínali, říkal jsem, že nikdy nechci platit influencery za jeho propagaci. Což se vyplácí, protože když děláte tuto věc z přesvědčení, je to mnohem silnější a přesvědčivější než placená spolupráce. Je to oboustranné, ani oni za to nechtějí platit. Jsem rád, že za námi s žádostí o placenou spolupráci nikdo nepřišel.

S tatínkem nemocného hošíka jste se spojil minulý víkend. Jak na přibývající peníze na účtu reagovali rodiče?

Věřili vnitřně, ale byli v šoku. Ta rychlost výběru peněz byla neuvěřitelná. V pátek večer jdete spát a na účtu je 11 milionů, v úterý ráno se probudíte a máte tam 111 milionů. Byli zaskočení, překvapení a šťastní. Hned začali jednat s klinikou, kam by mohli Martínka poslat.

Potvrdila se na tomto příběhu síla sociálních sítí, které ukázaly svou pozitivní tvář?

Stoprocentně. Toto je jedna z mála pozitivních věcí, které sociální sítě mohou nabídnout. Umožnily velkému počtu lidí se rychle zmobilizovat pro vyšší dobro a přispět. Ze všech lidí, kteří k nám přišli, bylo 84 procent přístupů z instagramu a facebooku. TikTok zanedbatelně, twitter trošku. Twitter byl naopak silný v rámci podpory Ukrajiny, příběh Martínka fungoval hlavně na instagramu. Během týdne jsme měli návštěvnost na Doniu tři miliony lidí, neuvěřitelné číslo.

Do sbírky se zapojilo více jak 305 tisíc dárců. Lze říci, že šlo o celonárodní sbírku? Nebo byli i donoři, typově banky či velké společnosti a korporace, kteří by přispěli nějakou zásadnější částkou?

Na této sbírce bylo výjimečné to, že byla sbírkou v uvozovkách obyčejných lidí. Nejvyšším příspěvkem bylo 200 tisíc korun. V minulosti bylo u velkých sbírek nad pět milionů korun obvyklé, že přišel nějaký majoritní, milionový sponzor. Nejčastějším příspěvkem v případě Martínka byla částka 300 korun, lidé to posílali po stovkách, což je naprosto unikátní. Bylo to napříč zemí, když jste se podíval na mapu republiky, bylo to z každého koutu země.

Dárci mohou zasílat peníze i Doniu na jeho provoz. Jak Martínkova sbírka pomohla vám?

Ještě nemám konkrétní čísla, u této sbírky to ale paradoxně nebude mnoho. Obvykle míváme ze sbírky kolem pěti až šesti procent, kdy nám lidé dávají vedle sbírky dýško. Tady to bude stěží polovina.

Jak to?

Ve finále si za to můžeme trochu sami, protože v sobotu, v době vrcholícího zájmu, nám spadl web. S Nikol jsme na to reagovali tak, že jsme dali k dispozici QR kód, kam lidé mohli posílat peníze na Martínka. Tím se platba obešla bez našeho webu, takže lidé neměli příležitost přispět i na Donio, celkem zhruba 65 až 70 procent všech plateb šlo přes daný QR kód.

Z celkové částky pro Donio půjde přinejlepším o 2,5 procenta, což je furt obrovské číslo. Minimálně procento ale dáme za bankovní poplatky, které platíme my. Takže z této sbírky nebude mít Donio velký příjem. Co je však nejhodnotnější pro společnost, je kampaň, která Donio touto sbírkou zviditelnila. Taková reklama by měla hodnotu desítek milionů korun.

Co to pro vás znamená vzhledem k dalším cílům Donia?

Donio má výjimečnou příležitost změnit dárcovství v Česku. Díky tomuto příběhu na to máme sílu.

Jste pražským zastupitelem za STAN a vedle toho zakladatelem a šéfem Donia. Jak nyní hodláte rozvrstvit čas v rámci byznysu a politiky?

Na pražském magistrátu působím jako neuvolněný zastupitel, takže této práci pro město věnuji jeden den v týdnu. Snažím se v této činnosti zorientovat, v tomto volebním období se mohu zorientovat a rozhodnout se, zda chci v politice pokračovat, či zůstat v soukromém prostoru.

V Doniu se nyní naplno věnuji tomu, jak změnit české dárcovství. Cílem je, abychom z 20 procent dárců udělali dlouhodobé dárce. Aby to nebyly výkyvy, jako nyní – kdy to vždy vystřelí nahoru a po chvíli zase ochladne. Jde mi o pravidelné dárcovství, kdy se lidem jednou za měsíc strhne částka, u které si vyberou, kam má směřovat. Dostali jsme teď příležitost, kterou chceme přetavit v reálné kroky.

Vidíte v tom i nějakou obchodní příležitost?

V zakladatelské smlouvě Donia máme stanovené, že veškerý zisk musí zůstat ve společnosti. Musí být použitý na přerozdělení do jiných sbírek či na podporu rozvoje Donia. Cílem je, aby z Donia byl nástroj, který pomáhá.

Samozřejmě přemýšlíme o tom v byznysovém pojetí, kdy víme, že Donio musí nabízet zajímavý produkt. Musíte mít šikovné vývojáře, není to klasická neziskovka. Bereme to jako fintechový startup. Díky tomu je Donio úspěšné.

Kolik jste celkově na sbírkách vybrali?

Už to je 1,1 miliardy korun. Plus dalších 200 milionů na Slovensku, kde máme v Bratislavě pobočku. Před půl rokem převzala Donio pod svá křídla společnost Livesport podnikatele Martina Hájka. Jejich finanční úspěchy jsou pro nás zárukou, že nebudou chtít na Doniu vydělávat nebo z něho vytahovat peníze na odměny. Livesport je připravený do Donia investovat, postupně se to převede z „s.r.o.“ na nadaci.

Kolik sbírek měsíčně uděláte?

Průměrná částka vybíraná na Doniu je 180 tisíc korun. Škála zaměření je široká, přes seniory, zvířátka, komunitní sbírky až k onemocněním dětí. Zdravotní problémy jsou majoritní, jde často o děti. Jsou to příběhy, které lidi chytnou za srdce.

Když se nepovede vybrat celá částka, autoři sbírky nic nedostanou?

Dostanou. Když se ptáme žadatelů na podrobnosti, zjišťujeme i to, co by udělali s vybranými penězi, kdyby částku nevybrali celou. Je třeba pak doložit, jak s vybranými penězi naložili. Vždycky peníze předáváme, ale přísně to kontrolujeme.

Jaká je úspěšnost sbírek?

Sedm z deseti na Doniu uspěje s výběrem požadované částky. Klíčové je, jak aktivně žadatelé ke sbírce přistoupí. Někteří se mylně domnívají, že si vytvoří na Doniu sbírku a tím to hasne. Jenže ono to tím teprve začíná, oni musejí kampaň táhnout. Ti neaktivní pak jsou ve výsledku těmi třemi, co jsou neúspěšní.

Plánujete projekty v zahraničí?

Bavíme se o expanzi na Ukrajinu, přemýšlíme nad možností, že bychom evropským dárcům umožnili přispívat na sbírky na konkrétní ukrajinské příběhy. Je třeba tento systém učinit transparentnějším, protože míra korupce je na Ukrajině stále velká a peněz do černé díry tam mizí hodně. Livesport je připravený investovat do takového projektu. Jsem velmi rád, že Donio má finanční stabilitu.

Inspirujete se nějakým modelem dárcovství v zahraničí?

Obrovskou inspirací je pro nás Polsko, kde jsou tři platformy, které jsou produktově strašně silné. V jiných zemích jsme takto silné produkty nenašli. V Polsku je to ovlivněné silnou charitou, až 70 procent Poláků na ni přispívá. V Česku je to zhruba 23 procent. V rámci celé Evropy je Polsko v tomto ohledu odskočené.

Jak si vysvětlujete, že Češi se pro něco nadchnou, aby po nějaké době jejich zájem ochladl či se přelil do druhého extrému? Na začátku covidu všichni šili roušky, aby se později demonstrovalo proti bezpečnostním opatřením. Na začátku ruské války Češi masivně podporovali Ukrajince, aby nyní z podpory Ukrajině bylo citlivé politické téma. Velká vlna solidarity nastala i po tornádu na jižní Moravě.

Bylo by zajímavé mít k tomu sociologický průzkum, proč k takovým zvratům dochází. Jsme schopni se během pár dnů nadchnout k nějaké pomoci a poskytnutí velké částky, ochota pak ale rychle opadá. Vidíme to i na číslech v Doniu, kdy z původního celku zůstane jen třeba 15 procent donorů nadále aktivních. Je to opravdu specifikum České republiky, rychle se vyburcujeme, ale pak zájem opadá.

Jinými slovy rychlý sprint, ale žádný maraton?

Ano, jsme obrovští sprinteři, ale 400 metrů už dobíháme dost složitě. Našim cílem je naučit běhat lidi aspoň patnáctistovku. Chceme změnit návyky, ale je nám jasné, že to nebude snadné.

Udělal jste si nějaký závěr či obraz o stavu společnosti na základě úspěšné sbírky pro malého Martina?

Znamená to, že když je potřeba, jsme schopní se sjednotit proti společnému nepříteli, v tomto případě proti nemoci. Jsme schopní držet při sobě, dokud někdo nepřítele nezačne zpochybňovat - jako v případě covidu nebo Ruska na Ukrajině. Umíme být solidární, chtějí pomáhat, chtějí být jednotní. Jen se část lidí nechá až příliš snadno od takové pomoci či semknutí odradit.

Narazil jste na nějaké pochybnosti v případě sbírky pro Martínka?

Řešila se rádoby filozofická otázka, zda by vybraných 100 milionů nemělo spíše pomoci sto dětem, které potřebují milion. Taková otázka není namístě. Zeptejte se rodičů, kteří chtějí zachránit své dítě, zda by místo toho pomohli raději sto jiným. Tímto pohledem se na celou věc nedá dívat, my se budeme snažit, aby takové dilema nebylo vůbec na stole.

Na Martínka se vybralo 150 milionů korun, cílem bylo 100 milionů. Bavili jste se o tom, že byste 50 milionů poskytli na jiné sbírky?

Setkáváme se s dotazem od některých jiných autorů sbírek na Doniu, jak se bude nakládat s těmi 50 miliony. Toto rozhodnutí je čistě na rodičích Martínka, v životě bychom neudělali to, že bychom jim řekli, že vybrali dost a přebytek rozdělíme někam jinam. Bylo by to nespravedlivé vůči rodičům i vůči dárcům, kteří chtěli přispět na tuto konkrétní sbírku. Navíc Martínkovi rodiče možná budou muset řešit daňovou otázku v případě, že Martínek podstoupí léčbu na klinice ve Francii. To by bylo zhruba dalších 20 milionů, které by museli ve Francii odvést. Kontaktovali jsme francouzské velvyslanectví, zda by s tím nešlo něco udělat. I pro ně by to byla příležitost pro pozitivní PR.

Jak jste hodnotil přístup českých politiků ke sbírce?

Překvapilo mě, jak se ke sbírce postavila politická elita. Bylo zajímavé, když Nikol Štíbrová vyzvala na instagramu ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09), zda by nešlo celému problému nějak pomoci. On jí ve stručnosti řekl, že to není jeho problém. Nulová empatie. Chápu, že to může být systémově neproveditelné, nešlo ale reagovat aspoň trochu lidsky?

Přece mohl říct, že s tím jako resort nemůže nic dělat, ale že dává ministerský plat na sbírku pro Martínka a vyzývá k tomu i ostatní. Bylo to neempatické, nelidské a neprofesionální. V jednu chvíli pak začal komunikovat premiér Petr Fiala (ODS), sliboval, že se z částky nebude muset platit daň - což bylo ale od začátku dané, protože výtěžek ze sbírky je od daně osvobozený. Jen prostě vznikl hoax, že se vybraná částka zdaní.

Ke sbírce se přihlásil i proruský organizátor demonstrací na Václavském náměstí Jindřich Rajchl, z jehož příspěvků na sociálních sítích to mohlo vypadat, jako by si připisoval zásluhy na tom, že sbírka byla úspěšná. Měl nějaký vliv?

Je třeba se ještě podívat na data, ale stoprocentně to nebylo nic signifikantního. Opravdu masivní vliv měly příspěvky od Nikol Štíbrové, pak už to byla sněhová koule. Samozřejmě pár lidí díky Rajchlovi mohlo přispět, byl by ale nesmysl říkat, že Rajchl něco nastartoval.

Upozornila na sebe i exministryně financí Alena Schillerová (ANO), která hájila někdejší Babišovu vládu v přístupu k řešením úhrady léčby vzácných onemocnění a naopak kritizovala tu současnou. Co jste na to říkal?

Přijde mi nechutné, když se kolem sbírky vytváří zbytečný negativní narativ. Nejde o to, zda měla, či neměla pravdu ve svém tvrzení, ale o to, že její vyjádření vyznívalo tak, že si na tom chce honit politické body.

Místo handrkování mohla udělat screenshot, jak poslala Martínkovi 10 tisíc korun, a vyzvat ostatní politiky, ať učiní totéž. Věřím, že hodně lidí z druhé strany by ocenilo takový přístup.