Česko protíná „fantomová“ hranice. Hitlerova linie dodnes ovlivňuje i volby

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

Osík a Opatov. Dvě tisícové obce na Svitavsku od sebe dělí vzdušnou čarou jen dvacet kilometrů. A podobně jako mezi stovkami sídel také historický předěl.

Vedla mezi nimi hranice Československa rozštěpeného nacismem.

I když už 80 let není v mapách zakreslená, stále se ve větší či menší míře v pohraničí projevuje třeba v politice, nezaměstnanosti či stěhování lidí. Vyplývá to ze studie vědců Karlovy univerzity a Národního institutu SYRI, kterou nedávno prezentovali.

„Když jsem byla menší, přijeli se k nám podívat Němci, kteří tu dřív v domě bydleli. Ale historie na nás nijak nedoléhá,“ říká Monika Šilarová. V Opatově na Svitavsku žije celý život, 53 let.

Obec s 1130 obyvateli leží v historických Sudetech. Před druhou světovou válkou tady pobýval skoro dvojnásobek lidí. Patřili k jazykovému ostrovu Hřebečsko a skoro všichni mluvili německy. A skoro všichni byli s koncem války vysídleni.

Právě v tomto regionu se obyvatelstvo proměnilo nejviditelněji. „Efekt fantomové hranice tam zůstává významný,“ říká geograf a spoluautor výzkumu Matěj Korčák.

Německé stopy se v Opatově vyjevují jen zřídka. Nápis na zídce u cesty pod kostelem nebo pár německých náhrobků na hřbitově u farního kostela sv. Antonína. „Uplynula spousta let a na tehdejších událostech něco vyrostlo. V dnešní době žádné následky nepozoruju. Je za tím tlustá čára,“ přemítá starosta Petr Kovář (nezávislý).

„Jen pospolitost, jakou znají třeba na jižní Moravě, tady vnímám jinou. Když lidé bydlí na jednom místě opravdu dlouho, může v tom být rozdíl. Drtivá většina obyvatel se po válce přistěhovala, takže se začalo od znovu,“ dodává.

Skoro 80 let starý dějinný obrat však místní ovlivňuje dodnes. Oproti sousedům z Osíku místní čelí častěji exekucím i o něco vyšší nezaměstnanosti. A mají také nižší důvěru v politiky.

Ke sněmovním volbám v roce 2021 dorazilo odevzdat hlas 57 procent lidí, v nedalekém Osíku 75 procent.

„I v komunálních volbách přijde třeba jen 50 procent lidí, i když se tady všichni známe. Nevím, čím to je, ale rozhodně ne Sudety,“ odmítá Kovář.

Nicméně čísla –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a nejen při srovnání Osíku s Opatovem –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ v tomto ohledu hovoří jasně. Voliči v někdejších Sudetech chodí méně k volbám a častěji dávají hlasy populistickým stranám. Vědci ovšem nechtějí generalizovat. „Sudety nejsou homogenní celek a oblasti se liší,“ říká Korčák.

V Opatově zůstává řada domů z předválečných dob. Často mají oprýskané omítky, nebo čekají na nové obyvatele.

Život v obci však rozhodně neskomírá. Fungují tady tři hospody, dva obchody, pošta či motokrosová dráha. Místní základní a mateřská škola má stabilně okolo 160 dětí. „S různými výkyvy. Spousta našich bývalých žáků zůstává v Opatově. Někdy nově staví, nebo koupí starší domek. Tady ve škole jsem 22 let a myslím, že obec za tu dobu udělala velký pokrok. Když jsem začínala, nějaké společné akce neexistovaly,“ říká ředitelka základní a mateřské školy Iva Hebelková, která 30 let žije ve Svitavách a do Opatova dojíždí.

Podle obecního zpravodaje se loni v obci narodilo, nebo přistěhovalo 17 lidí. Naopak 44 zemřelo či odešlo. Starosta však žádný dramatický odliv nepozoruje a chválí i místní pracovní možnosti. V Opatově funguje hned několik fabrik v kovo- či dřevovýrobě. „O budoucnosti vesnice rozhoduje občanská vybavenost. To je základ. Pokud mají lidé pracovní místa, výběr akcí, školu nebo obchody, nemají důvod utíkat,“ přemítá starosta.

Trápí jej, že Opatov v posledních letech kvůli důchodu nebo stěhování přišel o obvodního i dětského lékaře a zubaře. Nové doktory nenalákali ani na služební byt.

Osík s 1040 obyvateli leží v těsném sousedství historické Litomyšle. Němců tu žilo před válkou daleko méně, po Mnichovské dohodě o pár kilometrů zůstal ve „vnitrozemí“ –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ na hranici okleštěného Protektorátu Čechy a Morava.

I když stejně jako Opatov nemá přirozenou centrální náves, infrastruktura na první pohled působí uceleněji než u sousedů. Vedle obecního úřadu nechali vybudovat stupňovitý parčík s vodní kaskádou. Hlavní cestu lemují opravené autobusové zastávky.

V obci mají poštu, základní i mateřskou školu, hospodu, nově opravenou hasičskou zbrojnici, sportovní halu, lanový park, malé golfové hřiště a řadu dalších služeb. Oproti Opatovu sem nezajíždí vlaky.

Počítají tu téměř nulovou nezaměstnanost a zájemce o bydlení musejí spíš brzdit. „Nedávno jsme prodali několik parcel, byly hned pryč. Mám rád, když obec po estetické i urbanistické stránce nějak vypadá. Investice do veřejného prostoru se vždycky vrátí. Jen nám historicky chybí náves, kde se lidé přirozeně schází. Tohle jsme utvářeli trochu uměle,“ ukazuje starosta Karel Rotschein (KDU-ČSL) před obecní úřad. Poprvé stanul v čele obce po revoluci, na radnici pracuje sedm volebních období.

Rozdílů oproti někdejším Sudetům si všímá. „Začínaly pár kilometrů od nás. Třeba kousek v obci Čistá. Řada domů zůstala po válce opuštěných. Vždycky říkám, že dobrou vesnici dělají mezilidské vztahy. Po odsunutých Němcích to v řadě případů někdy úplně nefunguje. Ani po 80 letech. Ale to je názor laika,“ tvrdí.

Většina místních pracuje v zemědělství nebo dojíždí do Litomyšle a dalších větších sídel.

„Měli jsme tu statek, ze kterého nás v roce 1956 vyhnali. Po revoluci jsme se vrátili a dali jsme ho do kupy. Prostě rodinná tradice od 14. století,“ vysvětluje pětasedmdesátiletý Zdeněk Sedláček, který v Osíku žije celý život.

I podle dřívějších výzkumů na téma Sudet pomyslnou hranici stále drží skutečnost, jak jsou lidé v obcích „zakořenění.“ Jinými slovy, jak silnou mají místní regionální identitu. Jak plyne ze sledovaných statistik, v pohraničí, dříve násilně připojeném k Říši a poznamenaném odsunem, lidé častěji migrují.

Vědci zdůrazňují, že pomyslná linie Sudet přetrvává s různou intenzitou a ovlivňuje ji řada faktorů. „Fantomové hranice se liší v závislosti na historickém kontextu i následných prostorově podmíněných procesech, a nejsou tak v celé délce hranice shodné,“ zdůrazňuje spolutvůrkyně výzkumu Pavlína Netrdová z Národního institutu SYRI a Univerzity Karlovy.

Geografové upozorňují, že nechtějí Sudety veřejně hanit, spíše přispět k řešení dlouhodobých problémů pohraničí. „Jsou oblasti, kde se z tíživého odkazu minulosti vzpamatovali, ale také regiony, kde se problémy kumulativně načítají,“ dodává Korčák.

Historické bariéry odbourává také aktivita místních. V Opatově asi před 10 lety postupně začali obnovovat různé tradice.

Šilarová s dalšími čtyřmi přáteli založili před necelou dekádou spolek Jarmojl. V průběhu roku spolupořádají třeba Pohádkový les, sraz veteránů, letní lyžování v kostýmech, turnaj v kuličkách nebo diskotéky. „Začali jsme už před lety vymýšlet akce. Lidé se s pomocí přidávali, obec nám maximálně vychází vstříc. Chytlo se to. Žijeme v uspěchané době. Snažíme se alespoň takto vytáhnout děcka od mobilů a počítačů,“ líčí provozní místní Hospůdky U Květy.

Podle vědců podobné akce místních vedou k lepším vyhlídkám venkova a stírání pomyslné hranice.

„I když se na tvrdých datech mezi obcemi na straně Sudet a vnitrozemí mohou jevit velké rozdíly, takové zdánlivě nepatrné iniciativy mohou situaci naprosto změnit. A třeba odlišnosti v konkrétní obci za pár let už vůbec nebudou znát,“ dodává Korčák.