Česko nakročilo k největší CHKO v zemi. Pro poslední hory „bez ochrany“

Kabinet Petra Fialy (ODS) si do svého programového prohlášení vetkl vyhlášení dvou nových národních parků. NP Křivoklátsko v západním okraji Středočeského kraje a NP Soutok, který by se měl rozprostírat v jižním cípu jižní Moravy, na soutoku řek Moravy a Dyje.

Po necelém půl roce vlády pětikoalice začíná být zřejmé, že nový park bude mít Česko nakonec jen jeden.

Jak v rozhovoru pro Seznam Zprávy říká respektovaný biolog David Storch, zákon potřebný k vyhlášení křivoklátského parku se do Sněmovny může dostat už během příštího roku. Ovšem NP Soutok během následujících let nejspíš vůbec nevznikne. Způsob ochrany, který status národního parku přináší, nepovažují pro lokalitu za vhodný ani ochránci přírody.

Novinkou je naopak příprava nové chráněné krajinné oblasti v Krušných horách. „Všechno směřuje k vyhlášení CHKO. Moc se o tom zatím nemluví, ale mohla by to být i největší CHKO v Česku,“ podotýká David Storch.

Rozhovor Seznam Zprávám poskytl minulý týden krátce po jednání odborníků na Ministerstvu životního prostředí. Účastnil se ho z pozice jednoho z předních českých odborníků na biodiverzitu. David Storch pracuje v Centru pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR a na Přírodovědecké fakultě UK.

Jak to nyní vypadá s plány na Národní park Soutok? Jsou pravdivé informace, že se tam park nakonec nevyhlásí?

Odbornou ochranářskou i biologickou komunitou je Soutok (přezdívaný „Moravská Amazonie“) považován za největší průšvih ochrany naší přírody.

To území mělo být už dávno mnohem lépe chráněné, než je teď. Pro nás je to nyní priorita číslo jedna.

Naše původní představa byla, že se tam musí udělat několik menších národních přírodních rezervací a hned poté chráněná krajinná oblast. Tato představa trvá. Jen ji zkomplikovalo to, že vláda má v programu národní park. To je ale věc, o které se předtím vůbec neuvažovalo a nikdo si nemyslel, že je to dobrý nápad.

Když se NP dostal do vládního programu, začalo se to řešit a z té diskuze už v podstatě vyústilo, že je to nesmysl, alespoň pro teď. To znamená, že se vracíme k původnímu plánu – teď se tam mají vyhlásit národní přírodní rezervace, které jsou menší, ale zahrnují přísnou ochranu, a během několika dalších let by se mělo vyhlásit i CHKO.

Toto území je opravdu tím nejcennějším, co tady máme. Nížinné lužní lesy takového rozsahu jsou zcela unikátní v celé střední Evropě. Chránit se to mělo už dávno, ale národní park je většinou odborníků považován za nevhodný.

Když říkáte, že národní park je v tomto případě nesmysl, myslíte to – předpokládám – tak, že by takové řešení vadilo nejen místním, ale v konečném důsledku i přírodě. Můžete vysvětlit, jak může přísnější ochrana škodit?

Částečně to vychází z legislativy. Zákon o národních parcích totiž říká, že všechny parky mají mít výhledově 50 % území tzv. přírodní, tedy ve formě bezzásahových zón. A to v Soutoku není vůbec dobrý nápad.

Definice bezzásahové zóny sice není pevně daná a dalo by se s tím pracovat, s čímž se mimochodem počítá u Křivoklátska, ale pro Soutok se nehodí ani menší bezzásahové plochy.

Navíc, na rozdíl od Křivoklátska, kde se o národním parku oficiálně uvažuje už od roku 1998, není Soutok ani CHKO. Ten plán tedy vnímám spíš jako takový planý výstřelek.

Jak vlastně může absence lidských zásahů vadit přírodě?

Skutečně může a je to i hlavní problém, na který jsme upozorňovali i v souvislosti s Křivoklátskem. V zásadě jde o to, že bezzásahovost je typ managementu, který je pro přírodu a její rozmanitost vhodný jen v některých případech. Speciálně právě pro nížinné lesy kolem soutoku Dyje a Moravy se nehodí prakticky vůbec. Pro část lesů Křivoklátska snad ano.

Vysvětlení proč je jednoduché. Největší hrozba většiny našich biotopů spočívá v tom, že tam přibývá biomasa, která byla tradičním obhospodařováním v minulosti odstraňována. Týká se to samozřejmě bezlesých biotopů, které jsou nejohroženější, ale i lesů. Velká část našich lesů byla velmi intenzivně obhospodařovaná například hrabáním steliva, lesní pastvou, pařezením (využívání pařezů k rychlému růstu mladých stromů a jejich následné těžbě), takže lesy byly řídké a prosvětlené.

Tyto tradiční způsoby hospodaření krajinu udržovaly dlouho a organismy, které u nás žijí, jsou na to adaptované (podrobněji toto téma Storch rozvedl v tomto článku).

Jak to vypadá s Křivoklátskem a jak se tam bude tento problém řešit?

Tam už je proces vyhlašování v relativně pokročilém stavu a většina odborníků s tím nemá zásadní problém. V rámci České společnosti pro ekologii jsme o tom už dřív vedli velkou diskuzi, protože vyhlášení národního parku nebylo mezi ochranáři a biology jednoznačně přijímaným řešením. Nakonec jsme se ale shodli, že se tam přece jen příroda díky tomu ochrání lépe a bezzásahovost na části území nemusí až tolik vadit.

Vycházím z toho, že definice bezzásahovosti je poněkud pružná a neznamená, že se tam žádné zásahy nebudou smět dělat. Budou možné například zásahy proti nepůvodním druhům nebo v reakci na to, že nějaká populace bude hodně ohrožená.

O tom, jak přesně bude bezzásahovost vypadat, se bude ještě dlouho diskutovat. Obecně se nicméně dá říct, že teď převažuje názor, že se to dá udělat rozumně a když zóny nebudou na velkém území, není to problém. Hlavním argumentem pro národní park je, že primárním cílem hospodaření Lesů ČR je samozřejmě těžba dřeva, ale tamní území je natolik cenné, že by se to mělo změnit.

Hospodařit na území národního parku se bude, ale tak, aby to bylo ve prospěch přírody.

Místní jsou ale jasně proti. Když tam kolega dělal reportáž, často mu říkali, že se bojí zákazu vstupu do lesů, sběru hub nebo dřeva. Hrozí něco takového?

Lesy jsou tam asi z 95 % státní, takže jestli se sběrem dřeva myslí kácení pro vlastní potřebu, tak to by se tam nemělo dít ani teď.

Přístup do lesa by měl být volný všude kromě klidových zón, které ale budou představovat jen asi sedm procent; navíc jsou tam už teď. Jsou to Národní přírodní rezervace, kde se stejně už nyní může chodit jen po cestách, takže se na tom nic nezmění.

Chodit na houby se na Křivoklátsku bude moct také, brát si nějaké klestí rovněž a ano, volně kácet stromy opravdu ne, stejně jako teď. Celkově bych řekl, že obavy místních plynou primárně z nedorozumění.

Co třeba nějaké komplikace při stavbách?

Jen půl procenta toho parku má být přímo na území nějaké obce, uvnitř má být jen jediná, a to Karlova Ves, takže ani to by neměl být problém.

Jinak stavby jsou omezené už tím, že jde o území CHKO.

Já si myslím, že lidé park nechtějí, protože si myslí, že budou omezovaní. Oni trochu omezovaní samozřejmě budou, ale ne o moc víc, než jsou omezováni už teď.

V čem tedy bude největší rozdíl z hlediska přísnosti ochrany nad rámec pravidel CHKO?

Čistě ve způsobu hospodaření v lesích. Když je to CHKO, vlastní jí Lesy ČR a hospodaří podle svého zadání. Když se ale vyhlásí park, budou lesy náležet parku a ten tam bude hospodařit čistě s ohledem na přírodu a nikoliv na ekonomický výtěžek. Tohle je ten úplně zásadní a hlavní posun. Dalo by se říct, že je to i jediný rozdíl.

Chci také říct, že i lesáci často hospodaří přírodě blízkým způsobem, jen se nedá spolehnout na to, že se s nimi vždy ochranáři dohodnou. Teď ani například nevíme, kdo bude ředitel Lesů ČR a netušíme, jaká bude jejich politika. Kdybychom měli záruku, že se na všem v klidu domluvíme, tak není problém. Důvodem změny tedy není to, že by tam už teď hospodařili vyloženě bezohledně, ale právě tato nejistota.

Kromě lesáků je ještě jedna skupina, která bude pravděpodobně omezená, a to jsou myslivci. Na Křivoklátsku bude moci myslivost probíhat dál, ale bude podřízená národnímu parku, a to samozřejmě spoustě lidem vadí. Opakuji ale, že nikdo jiný by nijak významně omezován být neměl.

Co zásahy proti kůrovci? Už panuje definitivní shoda, že příroda si bez nich poradí?

Tento problém se teď řeší tak, že v hospodářských lesích se napadené stromy kácí, ale v národním parku ne. Les se totiž dokáže vzpamatovat sám, což se jasně ukázalo třeba na Šumavě. Tam to po té kůrovcové kalamitě vypadalo opravdu strašně. Vyrostl tam už ale mladý pěkný les, který dobře funguje a nic hrozného se nestalo.

Na Křivoklátsku je situace (aspoň zatím) o to jednodušší, že tam je kůrovce relativně málo. Není tam tolik smrků a když ano, tak jsou obklopené listnatými lesy, takže tam nedošlo k výrazné kalamitě jako třeba na Vysočině.

Právě zkušenost z Vysočiny ukazuje, že hospodářské lesy jsou náchylné k devastujícím kůrovcovým kalamitám. V případě Křivoklátska lze předpokládat, že složení lesa se bude posouvat ještě více směrem ke smíšeným a listnatým lesům, které jsou v tomto ohledu odolnější.

Proč je vlastně křivoklátská příroda unikátní? Je to skutečně důsledek toho, že tam až do středověku prakticky nebylo lidské osídlení a ani poté tam zásahy lidí nebyly tak intenzivní?

To platí. Křivoklátsko ve středověku bylo loveckým polesím, území se tam udržovalo jako velká honitba. Pak se to samozřejmě trochu změnilo, když se tam začalo těžit, ale zemědělské využití zůstalo i nadále minimální.

Je to tedy skutečně cenné území, protože podobně rozsáhlý komplex nížinných a pahorkatinných lesů u nás prostě nemáme.

Co tam žije za zajímavé druhy živočichů?

Já jsem primárně ornitolog, takže toho moc nevím třeba o vzácných druzích bezobratlých nebo rostlin, kterých je na Křivoklátsku celá řada. Z ptáků se dá zmínit čáp černý, který patří k emblematickým druhům oblasti, byť dnes žije všude možně. To je mimochodem typické – na Křivoklátsku žije spousta druhů, které najdeme i jinde, ale tady jsou výjimečně hojné. Dobrým příkladem je mlok skvrnitý.

Rozmanitost území je vskutku mimořádná – bylo zde zjištěno například přes 1 500 druhů cévnatých rostlin a taky přes 1 500 druhů brouků! Je to dáno kombinací mírného klimatu, členitého reliéfu a relativně malého vlivu člověka.

Jaký máte celkově pocit z počínání této vlády v oblasti ochrany přírody ve srovnání s tou minulou?

Zatím mám dojem, že na úrovni Ministerstva životního prostředí se to zlepšuje. Nás ekology dlouhodobě nejvíc trápil právě ten Soutok a ukázalo se, že MŽP najelo na podobnou vlnu i strategii, o kterou přírodovědci už léta usilovali.

Na druhou stranu bych ale řekl, že k určitému zlepšení došlo už za premiéra Babiše, tedy ministra Richarda Brabce, který se docela snažil; přinejmenším do kauzy s otravou řeky Bečvy.

Je ještě nějaká lokalita kromě Soutoku, která vás podobně trápí?

Nějaké jsou, ale typicky jde o malé lokality, kde se to dá často řešit například vyhlášením národní přírodní památky. Větší problém je ochrana „volné“ krajiny mimo chráněná území, ale to je hodně jiná problematika a musí se řešit změnami nastavení celého systému, včetně zemědělství a lesnictví.

Má se nicméně vyhlašovat nové CHKO Krušné hory a to je velká věc. Jsou to poslední hory, které nemají ochranu, což je dáno hlavně tím, že byly hodně zničené. Nyní se ale se dospělo k přesvědčení, že jsou cenné. A vypadá to, že všechno směřuje k vyhlášení CHKO. Moc se o tom zatím nemluví, ale mohla by to být i největší CHKO v Česku.

V jaké jsou ta jednání o Krušných horách nyní fázi?

Říkali mi o tom lidé z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR i z ministerstva a momentálně se jedná na regionální úrovni. Z toho, co vím, to vypadá, že vyhlášení CHKO nic významně nebrání. Mělo by se to povést v horizontu několika let.

Kdy se podle vás stane z Křivoklátska národní park se vším všudy?

To bude dlouhý proces. V červnu má být oficiálně oznámen záměr vyhlášení, pak bude 90denní lhůta na námitky, další 60denní lhůta na vypořádání námitek, pak mezirezortní řízení mezi ministerstvy, pak to půjde do vlády – tedy pokud ty předchozí kroky řádně proběhnou. A pak teprve do Parlamentu. Když tedy všechno půjde dobře, ke konci příštího roku by měl návrh být v Parlamentu. Národní park Křivoklátsko by byl ale vyhlášen až 1. ledna 2025, protože se ještě musí ustavit jeho správa a další věci.

Vyhlásit národní park je prostě velký krok a já bych řekl, že to, o čem se tady bavíme, je spíš taková hrubá vize. Změnit se ještě může leccos.

I proto je pro nás ekology důležitější Soutok. Vyhlásit maloplošné rezervace a pak CHKO by až tak velký krok nebyl a šlo by to udělat relativně rychle. A z hlediska ochrany toho nejcennějšího a nejohroženějšího, co v naší přírodě máme, by to bylo zásadní.