Odklad nástupu do školy bude asi složitější. Česko je příliš benevolentní

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Se synem dlouhou dobu řešíme poruchu pozornosti, takže pocitově bylo jasné, že na školu není připraven. Pediatr nám dal za pravdu a poradil, ať se objednáme do pedagogicko-psychologické poradny,“ začíná své vyprávění Tereza, matka zanedlouho šestiletého předškoláka.

„Mezitím ve školce, kam syn chodí, dělaly učitelky s dětmi testy připravenosti. I synova učitelka nám dala za pravdu a odklad doporučila,“ pokračuje.

Reakce ředitelky školky už ale nebyla tak přívětivá. „Vlastně nám napřímo řekla, že jsme malá školka na vesnici a že potřebuje místo pro další děti a tyhle odklady jsou hrůza,“ líčí Tereza.

Tím se ale rodiče nedali odradit a objednali syna do jedné z pedagogicko-psychologických poraden.

„Paní, která vedla vyšetření, byla moc milá, nejprve si popovídala se mnou a mužem a následně s ní byl syn asi 40 minut sám. Potvrdila, že tam připravenost opravdu není, a doporučila, jak se synem pracovat a co zlepšovat,“ uzavírá Tereza svou zkušenost s tím, že příští týden během zápisového dne půjde dokumenty potřebné pro žádost o odklad odevzdat do školy.

Podobně jako v minulých letech, i letos se odložený nástup do první třídy týká přibližně čtvrtiny předškoláků. Česko se ale v tomto ohledu v rámci Evropy poměrně výrazně vymyká, a s jistou nadsázkou jej tak lze označit za „odkladovou velmoc“.

Na to, že v ostatních evropských zemích se počty odkladů pohybují v jednotkách procent, už Seznam Zprávy upozorňovaly dříve. V Belgii dostane odklad necelé procento předškoláků, v Německu dvě procenta a třeba Francie možnost odkladů vůbec nenabízí.

U českých dětí je nejčastěji uváděným důvodem pro odložení školní docházky jejich celková nezralost (37,2 %) a zhruba u pětiny dětí jsou hlavní příčinou logopedické vady a poruchy řeči (22,7 %). Ukazují to data České školní inspekce, na která se můžete podrobněji podívat v grafu níže.

Odborníci se nicméně shodují, že počet odkladů je dlouhodobě příliš vysoký, a proto Ministerstvo školství nyní diskutuje nad způsoby, jak jejich počet zredukovat.

Mezi navrhovanými cestami je například přenesení pravomoci a rozhodování o odkladu na školy nebo udělování odkladů jen dětem se závažným zdravotním znevýhodněním či těm, které vyrostly v jiných kulturních nebo životních podmínkách.

Nabízí se ale i možnost povolit posunutí nástupu do školy jen dětem narozeným po 30. červnu či květnu nebo úplné zrušení institutu odkladů.

Pro takové řešení by byla i Klára z Prahy, která je maminkou dvou synů. Velkou roli při rozhodování o tom, zdali u svých dětí školní docházku o rok odloží, hrálo to, že spádová škola dlouhodobě nemá a v budoucnu ani nebude mít dostatečnou kapacitu.

„Tehdy to vypadalo, že se půlka spádových dětí ani nedostane a bude dojíždět mnohem dál. Nakonec se našly nějaké náhradní prostory a přestavěly se na třídy,“ začíná své vyprávění.

Její starší syn – narozený na konci dubna – tak do školy nakonec nastoupil v šesti letech a aktuálně už je ve druhé třídě.

„Ve školce mi tehdy učitelka řekla, že školka už mu nemá co nabídnout. Bohužel až zpětně jsem se dozvěděla, že předškolní přípravu v této třídě nedělali prakticky žádnou, ač se tvářili, že ano, a v 1. třídě to pak byl obrovský šok. Neuměl ‚r‘ a ‚ř‘, ale na toto mu logopedka odmítla odklad dát,“ pokračuje Klára.

Do první třídy s ním pak ale nastoupily i starší děti, které odklad měly a navíc prošly přípravnou třídou. A brzy se tak projevilo, že mají oproti jiným poněkud posunutou startovní čáru.

„Syn má ve třídě až o dva roky starší spolužáky a je to hrozné. Jsou silnější, větší, vyspělejší, šikovnější a v přípravné třídě se naučili číst, psát a počítat. Bohužel, třídní učitelka tempo přizpůsobila těm nejlepším a již na konci září chtěla mého syna, který nastoupil řádně, ale neuměl číst ani psát, vrátit do školky s tím, že nestíhá,“ vypráví Klára.

Od třídní učitelky si následně vyslechla i to, že chlapci narození mezi březnem a srpnem jsou v pásmu odkladových dětí, a proto její syn do školy ani neměl nastoupit.

Ani po roce a půl se navíc situace neobrátila k lepšímu. „Rovněž i ve druhé třídě je syn dle učitelky nejmenší, nejpomalejší a nejhorší. Takže bych odklady zakázala. V kombinaci s nerozumnou učitelkou je to peklo jak pro rodiče, tak pro děti. Nebýt zbytečných odkladů, děti by byly od sebe cca jeden rok a nějak by se porovnaly. Takto ne, ty mladší nemají šanci a je to hrozné,“ líčí Klára, v čem pociťuje negativní dopad odkladů.

Poučena z předešlé zkušenosti proto letos s druhým synem, který oslaví šesté narozeniny teprve v srpnu, raději před zápisem zašla do pedagogicko-psychologické poradny.

„Když jsem zmínila, že neumí číst, psát a počítat a bude nejmladší z celého ročníku, že se mi nechce ho posílat, se psycholožka velmi divila. Měla pocit, že jsem se zbláznila, že takto to při nástupu vypadat nemá. Při vědomí toho, že opět bude mít o dva roky starší spolužáky, jsem z toho ale velmi nervózní,“ sdílí své obavy.

Podíl dětí, které nastupují do škol později, se výrazně liší napříč jednotlivými okresy. Mapa PAQ Research ukazuje, že v některých částech republiky se procento odkladů šplhá až ke 40 procentům. V sousedících okresech je to ale pak mnohdy o polovinu méně.

„Náš systém je v tuto chvíli hodně fragmentovaný, hodně decentralizovaný, a když se pak podíváte i na tu mapu odkladů, tak zjistíte, že existují ohromné rozdíly mezi jednotlivými částmi České republiky,“ upozorňuje Karel Gargulák, analytik organizace PAQ Research pro oblast vzdělávání a odborný poradce ministra školství.

„Ptáte se, jak je to možné? Jsou tam tak rozdílné děti? Ne. Prostě se to určitým způsobem stalo, zatímco to nikdo centrálně neřídil,“ říká Gargulák s tím, že roli sehrává i dynamika vztahů mezi školami, školkami, rodiči i poradnami.

Ministerstvo školství by se mělo otázkou zabývat v následujících týdnech. „Poté přistoupí k přípravě legislativních změn a tvorbě plánu systémových opatření postupným náběhem a s ohledem na demografický vývoj tak, aby byly současně dostupné kapacity základních škol,“ uvedla mluvčí resortu školství Tereza Fojtová.

Výsledkem by měla být finanční úspora kolem devíti miliard korun i více míst ve školkách, které v mnoha regionech musí kvůli omezeným kapacitám děti odmítat. Podle odhadů ministerstva by omezení odkladů mohlo uvolnit až 10 tisíc míst.

Gargulák nicméně upozorňuje, že bude poměrně obtížné změny rozplánovat tak, aby se problém s nedostatečnou kapacitou jen nepřenesl ze školek na základní školy.

„Je otázkou, jak si s tím poradí jednotlivá území. Specificky pak ta, kde jsou dlouhodobě velké demografické převisy, jako je Středočeský kraj nebo Praha,“ obává se expert.