Zdravotnictví padá do díry. Ať mohou platit i pacienti, radí ekonomové

Do českého zdravotnictví se dostává jen velmi málo soukromých peněz. V procentech HDP prakticky nejméně z celé Evropské unie.

Zatímco z veřejných zdrojů jde 7,8 procenta HDP, ze soukromých jen 1,3 procenta. Pro porovnání – na Slovensku je to podobné, v Polsku 1,7 procenta, v Rakousku 2,5 procenta, nejvíce pak v Portugalsku, a to 3,9 procenta.

České zdravotnictví tak stojí a padá s veřejnými prostředky. To s sebou ale nese nejen jednostranné zatížení, ale i rizika.

„Náš systém je tak velmi závislý na politice a politických rozhodnutích,“ varuje Aleš Rod z Centra ekonomických a tržních analýz a také člen Národní ekonomické rady vlády (NERV).

I proto je podle něj velmi složité prosadit potřebné reformy, protože i zcela pozitivní kroky vzbuzují velkou politickou diskuzi. Týká se to právě i zvýšení podílu soukromých financí ve zdravotnictví, což NERV podporuje.

Přitom pacientů ochotných například si připlatit za lepší služby, materiál nebo ošetření nehrazené z veřejného zdravotního pojištění není málo.

„Máme tady řadu lidí, kteří drží v ruce peníze a chtějí je do zdravotnictví dát, a stát jim to neumožňuje. Nedává smysl bránit se penězům, které nijak nezhorší stávající systém, naopak ho mohou jen zlepšit,“ doplňuje ekonomický expert DataRun Petr Bartoň.

Politicky by přitom takový krok neměl být neprůchozí, domnívají se ekonomové. Nejde totiž o žádné zavádění zdravotnických poplatků za ošetření, ale například zpřístupnění jinak nehrazené péče, aniž by ta základní byla dotčena.

„Pokud se to nestane, tak se podle mě nemůže stát nic jiného, než že kvalita péče bude stagnovat nebo se snižovat a pojištěnci začnou účelově optimalizovat, jakou částí svého příjmu zůstanou v systému veřejného zdravotního pojištění a jakou si ušetří pro svou privátní potřebu, aby se dostali třeba i neformálně k nějaké formě péče, o kterou stojí,“ dodává Rod.

Ekonomové z NERV tak prosazují, aby se omezení pro přítok soukromých peněz do zdravotnického systému snížila.

A to třeba podobným principem, jakým plánuje Ministerstvo zdravotnictví změnit praxi u zubních výplní.

Zatímco dnes je z veřejného zdravotního pojištění hrazena jen amalgámová plomba, nově bude zcela hrazená nevrstvená bílá výplň a částečně i dnes nehrazená kvalitnější bílá plomba. Zbytek si pacient uhradí. Pokud si ale vystačí se základním ošetřením, nebude platit nic.

Pokud bude zdravotnický systém více otevřený soukromému financování, dostanou se k pacientům podle ekonomů také rychleji nejrůznější inovace.

„Dobré je se podívat i na věci, které už byly historicky do veřejného zdravotního pojištění začleněny. Příkladem mohou být laparoskopické operace. Výsledek je stejný jako u klasických operací, akorát můžete jít o tři dny dříve domů,“ popisuje další člen NERV Pavel Hroboň.

Původně byly laparoskopické operace výrazně dražší, jejich postupným zaváděním ale technologie zlevňovala, až začaly být kryty i úhradou z veřejného pojištění. Mimo jiné si i zdravotní pojišťovny spočítaly, že ušetří za kratší hospitalizace.

„Proto je skvělé, když existuje nějaká cesta, jak si mohou pacienti, kteří chtějí, připlatit. Může dojít ke snadnějšímu ozkoušení některé technologie a případně také k jejímu rychlejšímu začlenění do veřejného zdravotního pojištění,“ dodává Hroboň.

Jak upozorňují ekonomové, posílení dalšího zdroje financování českého zdravotnictví nemá být jen příjemným zpestřením, ale nutností. Celý systém totiž nevyhnutelně míří do zdi. Populace bude stárnout, náklady na zdravotní péči na HDP porostou, přitom příjmy budou podle projekcí mírně klesat.

„Otevírá se tak díra, kterou chtě nechtě budeme muset řešit,“ má jasno další člen NERV Dominik Stroukal z Metropolitní univerzity Praha.

Nutné tedy budou i další kroky, které reformují český zdravotnický systém. Na rozdíl od rozšíření možností pro soukromé financování půjde ale už o složitější výzvy.

Velkou otázkou bude v následujících letech restrukturalizace sítě nemocnic, stejně jako nutné zlepšení prevence. Zatímco první bod bude vyžadovat politickou odvahu, druhý změnu myšlení celé společnosti, aby více myslela na své zdraví.