České děti mají krátké letní prázdniny. Chybí jim jeden týden

Prázdniny jsou za svou polovinou. České děti čekají ještě tři týdny volna. V některých evropských zemích si ale budou užívat daleko déle. Třeba na Maltě mají před sebou ještě šest týdnů prázdnin. Až v polovině září se do školy vrátí albánské, bulharské nebo portugalské děti.

Naopak do lavic už zasedli žáci v Dánsku, Finsku nebo sousedním Německu. V případě našich západních sousedů se to ale týká zatím jen školáků ze Severního Porýní-Vestfálska. Německo totiž startuje školní rok různě v jednotlivých spolkových zemích.

Průměrně letní prázdniny v Evropě trvají něco přes 10 týdnů, tedy asi o 10 dní déle než v Česku. Nejvíce volných dní v létě mají bulharští školáci, asi 15 týdnů. I když čím starší jsou, tím víc se jim prázdniny zkracují. Naopak jen přes pět týdnů trvá volno v některých švýcarských kantonech.

Na srovnání se můžete podívat na mapce níže. V zemích, kde se liší prázdniny podle věku žáků, počítáme s nejmladšími školáky. U států, které rozlišují prázdniny regionálně, uvádíme jako příklad oblast, kde leží hlavní město.

V Evropě obecně prázdniny začínají někdy mezi koncem května a polovinou července. Naopak začátek školního roku je velmi jednotný. Ve většině evropských zemí je to v září, v 15 státech jako v Česku, tedy 1. září. Totožné prázdniny jako české děti, tedy od července do srpna, mají ještě žáci v Belgii, Irsku a na Slovensku.

„Dvouměsíční prázdniny tak, jak je známe dnes, máme teprve od roku 1925,“ vysvětluje Jan Šimek, vedoucí oddělení dějin školství v Národním pedagogickém muzeu a knihovně J. A. Komenského.

Povinná školní docházka sice platí v českých zemích od roku 1774, ale původně se lišila doba školního roku ve městech a na vesnicích. Ve venkovských oblastech školní rok začínal až 1. prosince a měl trvat alespoň do konce března. Do lavic se pak děti vracely po Velikonocích a učily se až do sv. Michala, tedy 29. září. Na tři týdny se ale výuka přerušovala kvůli žním.

„Původně letní prázdniny nebyly vyhlašovány centrálně, protože se orientovaly podle hospodářského roku. Aby děti mohly co nejvíce pomáhat s pracemi,“ doplňuje historička školství Magdaléna Šustová.

Právě rozptyl letních prázdnin se tak lišil region od regionu. Jak už bylo řečeno, místo období odpočinku šlo pro děti o dobu letních prací.

„Jinak je měly na Vysočině, kde se pěstovaly brambory, a v odlišnou dobu zase na jižní Moravě, kde se sklízely hrozny,“ doplňuje Šustová.

Vzhledem k tomu, že během roku se v různých koutech dnešního Česka slavily různě některé církevní svátky, rozhodovali místní hodnostáři.

„Rozhodující slovo měl farář, ale na průběhu školního roku se domlouval s rychtářem, tedy představeným obce, a také učitelem. Tahle trojice tak v začátcích povinné školní docházky určovala, kdy bude vyhlášené volno,“ doplňuje historik Šimek z Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského s tím, že teprve od roku 1870 se trvání školního roku stanovilo pevněji.

V současné době samozřejmě nejsou letní prázdniny jedinými stabilními dny volna. V Česku se děti kromě vánočních svátků těší i na jarní prázdniny. Původně přitom šlo o velikonoční svátky, jejichž propojení s křesťanským kalendářem ale přeťali v padesátých letech komunisté.

Každopádně ani další prázdniny v průběhu školního roku nedokážou dorovnat balík volných dnů, který si užívají děti v ostatních zemích Evropy. Čeští žáci tak stráví podle dat Eurydice ve škole skoro nejvíce dní v roce, průměrně to vychází na 195 dní.

Méně volna mají jen žáci v Dánsku a Itálii. V těchto zemích dochází děti do školy dokonce 200 dní za rok. Z celosvětového pohledu jsou v tomto podle dat OECD nejpilnější izraelští žáci, kteří zvládnou 214 dní, za nimi skončili Japonci s 203 dny.