Česká pošta je přežitek. I senioři by měli jít s dobou, píší čtenáři

Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u reportáže o rušení poboček České pošty v Chrudimi, kde z původních čtyř zbyla jen jediná.

Petr Zámostný: 90 % důvodů, proč dneska lamentující senioři chodí na poštu, jsou lehce nahraditelné elektronicky. Já mám elektronické bankovnictví téměř 20 let, takže i současní osmdesátníci na to měli dost času. Stejně tak doporučený dopis – není problém na poštu zavolat a chtít opakované doručení. Ale chápu, nic nedělat, o nic se nestarat a jenom na všechno nadávat je asi jednodušší.

Jiří Máca: Jako senior žijící na vesnici. To mám na poštu tři kilometry. Musím buď autem, nebo autobusem, který jezdí pětkrát za den. Na zastávku to mám asi půl kilometru. Bylo tomu tak vždy. To mne a většinu mých starších sousedů naučilo poštu nepoužívat. Nebo jen velmi omezeně. A věřte, jde to. Je třeba se to naučit a ne hledat výmluvy a naříkat.

David Jůna: Igráčka koupím v hračkářství, stírací los v trafice, podpis ověřím u notáře, pojistit se nechám v pojišťovně, balíky pošlu přes soukromé společnosti. Koresponďáky, telegramy, holubí nebo potrubní pošta jsou pryč. Zkrátka služby ČP jsou ztrátový přežitek, který z daní dotujeme všichni.

Naučili jsme se používat splachovací záchody, hejtit na internetu v diskuzích, přeposílat řetězové e-maily, používat mobilní telefony, zvládneme i platby kartou.

Václav Malý: Měli bychom poděkovat panu Rakušanovi za reformu Pošty. Vláda si nějak neuvědomuje, že pošta je služba lidem, jako hasiči nebo vojáci. Není to výdělečná firma, holt se na ni musí doplácet. Je mnoho jiných věcí, kde vláda rozhazuje oběma rukama, ale ona šetří na občanech, ne na sobě.

Milan Křivka: Posměšky na adresu důchodců jsou nemístné a hloupé. Celoživotní zkušenosti se nedají hodit za hlavu. Uvědomte si, že když oni byli mladí, byl jiný styl života. Ne horší, ne lepší. Prostě jiný. Nebyly počítače, mobily ani internet. Zkuste bez těchto berliček prožít alespoň den. Televize byla černobílá, schůzky se domlouvaly ve škole a nebylo snadné měnit místo a čas. Tehdejší mladí se uměli bavit z očí do očí a v hospodách se bavili spolu navzájem.

Až z vás budou důchodci, budou se i vám mladí smát, jak jste zaostalí. (Redakčně zkráceno)

Evicka Nová: Otci je přes devadesát. Zařídili jsme mu vše tak, aby ho pošta nemusela vůbec zajímat. Kdo ze seniorů někoho má, prosím zařiďte, vysvětlete jako rodina. Pošta je už úplně přežitý moloch. Tedy ta pošta, jako tu máme dnes.

Ludmila Otřísalová: Ale ono nejde jen o seniory, jak píšou někteří rozhořčení v komentářích. Jde přece také o lidi se sníženým mentálním či inteligenčním stupněm, kteří pracují, žijí samostatně, ale nejsou schopni držet krok s technologiemi. V každé společnosti je jich dle statistik zhruba 10 %, což v Česku dělá asi jeden milion lidí. Tím, že je společnost nutí používat technologie, kterým nedokážou rozumět a zároveň ruší to, co znají a umí, je dostává do pozice lidí závislých na druhých. To chceme?

Pro tělesně postižené se vytváří bezbariérové prostředí a všichni jsme pohoršeni, pokud někde chybí rampa či výtah. Ale mentálně nedostateční, kteří pracují, dochází na úřady, řeší si vše osobně, žádají hotovost, protože prostě internetové bankovnictví je nad jejich možnosti, jsou jen hodni našeho výsměchu? Milion lidí nemá právo fungovat? (Redakčně zkráceno)

Ondřej Karnoš: Zrušení těch poboček nebylo vůbec promyšlené. Katastrofální jednání. Ani se těm lidem nedivím, že jsou zoufalí.

Jaroslav Hasala: Osobně jsem na poště nebyl několik let, ke svému životu ji nepotřebuji. Věci kolem peněz vyřizuji bezhotovostně, pro komunikaci s úřady využívám datovou schránku.

Chápu, že někteří lidé zamrzli v minulosti a odmítají „novoty“, ale podle mého názoru nelze kvůli tomu bez nějakých omezení neustále provozovat černou díru jménem „Česká pošta“.