„Absolutně se nechápeme.“ Jak dvacátníci mění Česko

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Některá témata doma vůbec nemohu otevírat. Když začnu třeba s prarodiči mluvit o manželství pro všechny, potřebě náboženské tolerance kvůli migraci nebo dostupnosti bydlení, absolutně se nechápeme,“ říká dvaadvacetiletá Tereza Kalinová.

„Když vedu tým starších lidí a neukážu, že jsem lepší než ostatní, jako mladou ženu mě neposlouchají. Z principu,“ popisuje zase o dva roky starší Simona Dubová, která pracuje ve finančním poradenství.

Obě ženy tak anekdoticky poukazují na to, s čím se potýká mnoho lidí na prahu dospělosti. Ačkoliv takzvaná generace Z –⁠⁠⁠ zjednodušeně především dnešní dvacátníci –⁠⁠⁠ tvoří pětinu české populace, jejich hlas často není slyšet.

„Velké téma generace Z je takzvaný childismus (diskriminace dětí a mladistvých kvůli jejich věku a postavení, pozn. red.). Mají pocit, že jsou vylučovaní z veřejné debaty. Nejsou v politice. A když někde diskutují, často jim starší ročníky říkají: ,Jste moc mladí, ještě nic nevíte,‘“ upozorňuje analytička společnosti Ipsos Eva Veisová, která se generaci Z věnuje výzkumně.

Jsou to ale právě oni, kteří pomalu začínají budovat kariéry, domovy i rodiny. A kteří tak brzy budou určovat nová společenská pravidla.

O kom se vlastně bavíme, když mluvíme o generaci Z? Zpravidla o skupině lidí narozených mezi lety 1997 a 2010. Občas se jim přezdívá digitální domorodci – byli totiž první, kteří vyrostli s internetem a sociálními sítěmi. To s sebou nese dva hlavní důsledky: technologie ovládají nadprůměrně. A zároveň jsou na nich nejčastěji závislí.

Ačkoliv můžeme najít mnoho typických charakteristik, byla by chyba některé generační rozdíly přeceňovat. „Generace Z není morálně odlišná. Reaguje prostě na podmínky, ve kterých žije. Lidé se nezměnili, změnila se společnost,“ zdůrazňuje sociolog Pavel Pospěch z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Jejich pohled na svět se pak odvíjí především od toho, co prožijí v během takzvaných formativních let. „Mluvíme o době, kdy ,pobíráme rozum‘. Mezi pěti a patnácti lety získáváme veškeré důležité vjemy od rodičů i okolí,“ doplňuje Veisová.

Právě bližší pohled na události, které hýbaly dospíváním jednotlivých generací, může být klíčem k pochopení jejich hodnot i vnímání světa. Zatímco u předchozích generací byly tyto faktory spíš pozitivní, „zetka“ se narodila do doby plné konfliktů a krizí. „To na ně samozřejmě má vliv. Přestože jsou mladí a měli by si užívat, jsou velmi uvědomělí a chovají se zodpovědně. Například si neberou tolik půjček jako mileniálové. Často říkám, aby se nehodnotili jako mladí, protože se tak nechovají,“ podotýká Veisová.

„Vidíme to i na nižší spotřebě alkoholu a konzumaci drog nebo věku prvních sexuálních zkušeností, které často odkládají,“ dodává.

Kritici by mohli namítnout, že každá generace zažila nějakou krizi a řešila své problémy. „To je samozřejmě pravda. Rozdíl je v tom, že dnes jsou světové problémy viditelné v mnohem větší míře. Dnes je každá mezinárodní krize, válka nebo násilí, přístupná během minut,“ reaguje Pospěch.

Dnešní doba je podle něj navíc mnohem méně předvídatelná. „Dnes mladí často nevědí, jestli obor, který si vyberou, bude mít budoucí uplatnění, nebo zda jej nahradí umělá inteligence,“ uvádí příklad. „Tato generace žije v době velké nejistoty, v době, kdy je budoucnost vnímána jako potenciálně horší než současnost, což tak nikdy dříve nebylo. To vyvolává určitou nejistotu, nestabilitu, skepsi a individualismus.“

Generace Z bývá také označovaná za nejuvědomělejší ve vztahu k životnímu prostředí. Rozhovory s jejími zástupci to dokazují.

„Občas se cítím špatně, když spotřebuji hodně plastů za týden,“ říká například Tereza. Starší generace prý její obavy často nechápe.

„Když tady máme něco tak nejistého a zásadního, jako je klimatická změna, tak je jasné, že se o to zajímám a ptám se, co to pro nás znamená do budoucna. Pokud vědci říkají, že se budou měnit veškeré ekosystémy a že to u nás povede ke snížení kvality prostředí do roku 2050, jak si mám být jistý, že zvolím správné místo pro bydlení nebo že budu moci pokračovat v aktivitách, které mě naplňují?“ ptá se zase čtyřiadvacetiletý student environmentálních studií Petr Janíček.

„Jsem velký zastánce systematické a konzistentní adaptace podložené na faktech,“ vysvětluje, proč se mimo jiné o změně klimatu a životním prostředí rozhodl učit děti ve volnočasovém centru.

Výzkumy potvrzují, že generace Z vnímá klimatickou krizi nejpalčivěji. Je to také jediná generace, která dává přednost udržitelnosti před ekonomikou. Zároveň se prohlubují rozdíly: při srovnání let 2020 a 2022 vidíme, že více baby boomers (lidé narození přibližně mezi lety 1946 a 1964) upřednostňuje ekonomiku, zatímco více „zetek“ preferuje udržitelnost.

Z pohledu čísel ale slova zůstávají bez činů. „Mladí lidé jsou trochu nekonzistentní v tom, co deklarují, a jak se chovají. Snaží se vypadat lépe, než jací ve skutečnosti jsou. Například i když říkají, že jsou hodně ,zelení‘, létají dvakrát nebo třikrát ročně,“ upozorňuje na jeden z paradoxů Veisová.

“,Jedou‘ na čínských věcech, na Aliexpresu a Temu. Sice vědí o problémech s fast fashion a etických faktorech, ale nemají jinou šanci. Mají totiž nízké platy,“ vysvětluje odbornice. Velká část mladých dospělých generace Z jsou studenti nebo lidé na začátku kariéry.

Dá se nějak shrnout, jací jsou mladí lidé? Výzkumy ukazují jednu zajímavou věc: čím mladší generace, tím větší je vnímaný pocit štěstí. Ten také koreluje s pocitem zdraví.

Existuje ale zároveň velká skupina sociálně zranitelných s nižšími příjmy. „Trošku na ně zapomínáme, protože jsme masírovaní světem sociálních médií, který vypadá hezky, ale zároveň tady je skupina sociálně zranitelných, kteří se cítí osaměleji než starší lidé,“ varuje Veisová.

Častým stereotypem potom je, že jsou mladí individualističtí a sobečtí, nezřídka dostávají nálepku „sněhových vloček“.

„Slýcháme neustále, že se pořád ,nimrají‘ sami v sobě. Ve skutečnosti se ale jedná o generaci, která je neustále tlačena k výjimečnosti. Každá firma, co prodává tenisky, říká, že mají být sami sebou, že mají být nezávislí, jít proti proudu. Ten tlak na jedinečnost a individualitu je velký,“ konstatuje Pospěch.

Svou roli hraje také individualizovaný obsah médií. Zatímco dřív generace sledovaly stejné kanály informací, dnešní mladá generace si může vybírat. „Člověk může žít ve světě, který si sám vybere –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ od subkultur po dezinformační světy. Je v tom narušení solidarity. Když každý konzumuje informace specifickým způsobem, společné věci se vytrácejí,“ popisuje sociolog.

Generace Z rozhodně ale není jednolitá. Velký rozkol v názorech lze pozorovat už jen při jednoduchém rozdělení na muže a ženy.

„To, že muž, který zůstává doma, aby pečoval o děti, není dostatečně mužem, si myslí výrazně víc mužů než žen. S tím, že ženy se v Česku setkávají s nerovným zacházením, souhlasí jen 20 procent mužů a 48 procent žen. Ty rozdíly jsou obrovské,“ hodnotí Veisová.

Mladé ženy se podle ní navíc staly aktivnějšími. Je mezi nimi například vyšší procento podnikatelek než mezi mladými muži. „Mužům se ztrácí půda pod nohama, zatímco ženy kráčí dopředu,“ podotýká Veisová.

Muži se ale ve společnosti zároveň učí být citlivější a otevřenější v otázkách duševního zdraví. „Jsou vedení k tomu, aby mluvili o svých emocích, aby je sdíleli a pojmenovávali. Je obrovský zájem o témata jako trauma, minulost a problémy z minulosti. To je určitý vývoj, který jejich otcové, zejména muži, neměli,“ popisuje Pospěch.

Na ženy podle něj naopak společnost klade mnohem vyšší nároky. Ty se mohou týkat zpravidla vzhledu, ale i rolí, které mají zastávat. „Zůstává ta pečovatelská, ale přidává se kariérní, což vytváří další tlak.“