Článek
Podle plánů by se lidé mohli dobrovolně přihlásit do registru, kde by uvedli své povolání, zdravotní stav, zda mají zbrojní průkaz nebo zdravotnické vzdělání.
V případě nouze, tedy ještě předtím, než by došlo k úplné mobilizaci, by pak stát díky registru mohl nejdříve vybírat ty, kteří například zbrojní průkaz vlastní, případně mají jiné vhodné předpoklady.
„Dobrovolně předurčení v mírové době absolvují odvod a zdravotní prohlídku, která určí, zda jsou schopni vojenské služby. V případě krize by pak mohli být (po dobu 5 let) povoláni k základnímu vojenskému výcviku,“ popsala Seznam Zprávám mluvčí rezortu obrany Simona Cigánková.
„Armáda ČR by tak ráda výhledově získala nižší jednotky tisíc dobrovolně předurčených k obsazení určitých pozic, například střední zdravotnický personál, IT specialisty či letecký pozemní personál,“ dodala.
Registrovaní branci by podle ní mohli projít kratším zrychleným výcvikem, ale jinak by v armádě figurovali jako běžní občané. Na rozdíl od aktivních záloh by jim tak nenáleželo ani služné. Stát by jim proplatil výcvik a případné nasazení.
Stejně jako v případě aktivních záloh by bylo možné je v případě nouze povolat nejen v otevřeném válečném konfliktu, ale také během přírodních katastrof, a to cíleně podle toho, která odbornost by byla potřeba.
Aktivní zálohy
Současný systém aktivních záloh začal vznikat v roce 1999, kdy tehdejší náčelník generálního štábu Jiří Šedivý povolal záložníky na první dobrovolná vojenská cvičení. Útvary aktivní zálohy začaly být intenzivně budovány v roce 2002.
Celkem má armáda k dispozici přes 60 jednotek aktivní zálohy. Rozděleny jsou na jednotky u bojových útvarů a jednotky teritoriálních sil, které jsou určeny k obraně teritoria, ochraně důležitých objektů nebo k pomoci při živelních pohromách. V roce 2030 chce mít armáda v aktivní záloze přibližně 10 tisíc vojáků, nyní jich je 4061.
Tento navrhovaný institut by umožnil armádě pracovat s další skupinou lidí, kteří by po přihlášení mohli získat alespoň základní vojenské zkušenosti například v rámci dobrovolného výcviku.
„Takoví lidé by mohli být relativně rychle povoláni s tím, že by s nimi armáda zároveň mohla počítat i do konkrétních útvarů nebo ke konkrétním činnostem. Otázkou samozřejmě je, jak se tento projekt nakonec promítne do zákona, ale když nic jiného, armáda alespoň bude vědět, s čím počítat,“ řekl pro Seznam Zprávy bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý.
Stát přiznává, že nemá přehled
Přestože se podle ministerstva jedná hlavně o reakci na válku na Ukrajině, absenci obdobného (nejen vojenského) registru bylo možné pocítit například během pandemie covidu-19, kdy stát neměl přehled o lidech se zdravotním vzděláním, které by v krizi mohl využít.
„Tento koncept není úplně nový a je potřeba říct, že vychází z nutnosti, která dnes v zákonném rámci existuje. Mobilizace záloh je prováděna až ve stavu ohrožení státu a neumožňuje zálohy povolat dříve. Tohle je jedna z možností. Aktivní zálohy jsou v tuto chvíli jediný nástroj na posílení armády v případě nouze. A armáda ho relativně často využívá,“ popsal problém Šedivý.
Stát podle něj v tuto chvíli nemá k dispozici dostatečné informace o případných brancích, které lze do armády povolávat v případě rozsáhlejší krize. Třeba právě o tom, jaký je jejich zdravotní stav, vzdělání či odbornost.
Aktivní zálohy našly využití například při hlídání hranic kvůli nelegální migraci.
