Češi váhají s prolomením tabu. Čtyři z deseti nechtějí znát výplatu kolegů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Tisícovka Čechů reagovala na otázku, která byla položena natvrdo: Měl by mít každý zaměstnanec právo vědět platy svých spolupracovníků? Respondenti pak mimo jiné v odpovědích určovali i okruh kolegů – jestli to mají být jen pracovníci na stejné pozici, nebo všichni včetně nadřízených.

Z odpovědí vyplývá, že Češi se rozdělili na dva skoro stejně početné tábory – 42 procent souhlasilo, že by zaměstnanci měli mít právo znát výplaty, bezmála 41 procent naopak reagovalo odmítavě. A zbylých 17 procent odpovídalo, že neví.

Většina z lidí, kteří byli nakloněni tomu znát výplaty kolegů, přitom volila širší variantu a chtěla znát výplaty všech, včetně nadřízených – uvedlo to bezmála 32 procent. Vyplývá to z dubnového průzkumu společnosti Ipsos pro Seznam Zprávy, který vznikl v rámci dlouhodobého projektu Jak se žije v Česku.

„Země je rozdělená v tom, jestli by lidé měli znát platy a mzdy svých spolupracovníků, nebo ne,“ komentuje výsledky sociolog a analytik Ipsosu Michal Kormaňák.

Sociolog si všímá i různých proudů v rámci české společnosti. „Lidé, kteří mají nižší čistý příjem domácnosti, chtějí častěji vědět výplaty u zaměstnanců na stejné úrovni. Nejodmítavější je střední věková kategorie, 40 až 49 let. Až skoro 50 procent říká, že by na to právo být nemělo,“ doplňuje Michal Kormaňák.

Projděte si, jak se odpovědi liší v závislosti na čistém příjmu domácnosti, nejvíce naklonění tomu znát výplaty jsou lidé, kteří žijí v domácnostech s nižšími příjmy:

Z odpovědí je patrný i generační střet. Lidé ve věku 30 až 39 let jsou totiž naopak nejvíce otevření tomu znát výplaty všech.

Do budoucna vyžaduje větší transparentnost ohledně odměňování na pracovišti i směrnice, kterou v roce 2023 schválil Evropský parlament a jednotlivé země sedmadvacítky mají čas do roku 2026 na to, aby ji zapracovaly do národní legislativy.

Evropská směrnice ovšem nejde tak daleko jako položená otázka v průzkumu. Nežádá ani odtajnění výplat konkrétních osob, ani nedává pracovníkům právo na to znát finanční ohodnocení nadřízených.

V zásadě zavádí právo na informace o průměrných „úrovních odměňování“ pracovníků, kteří vykonávají stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

Hlavním argumentem pro jeho zavedení je pomoci snižovat neoprávněné rozdíly v odměňování mužů a žen.

„Aby bylo respektováno právo na stejnou odměnu, musí mít zaměstnavatelé zavedeny systémy odměňování, které zajistí, aby mezi pracovníky vykonávajícími stejnou práci nebo práci stejné hodnoty neexistovaly rozdíly v odměňování žen a mužů, které nejsou odůvodněny objektivními a genderově neutrálními kritérii,“ stojí ve směrnici.

Česko v rozdílném odměňování stojí nad průměrem Evropské unie:

Ministerstvo práce a sociální věcí na nové legislativě pracuje. „V tuto chvíli stále platí, že členské státy by měly provést tuto transpozici do poloviny příštího roku. V EU je ale řada zemí, které teprve řeší, jak tuto transpozici zakotvit. Příprava související legislativy pro český právní řád také postupně probíhá, veškeré materiály jsou nicméně teprve v procesu zpracovávání a projednávání. Předpokládáme, že prvotní návrh pro vnitřní připomínkové řízení by mohl být k dispozici v průběhu tohoto roku,“ říká mluvčí ministerstva Jakub Augusta.

Redakcí oslovené odbornice na český trh práce mluví o tom, že zásadní v úpravě budou povolená rozmezí platů nebo mezd. Směrnice mluví o „úrovních“, otázkou tedy zůstává, jestli se zaměstnanci dozví, že na dané pozicí je průměrná mzdová úroveň 30 až 35 tisíc korun, 30 až 40 tisíc korun nebo třeba 30 až 60 tisíc korun.

„Rozhodně to nebude tak, že by měl vznikat seznam jmen a k tomu výplaty, ale mělo by se říct, že na konkrétní pozici je ve firmě takovýto rozsah finančních odměn,“ říká Gabriela Hrbáčková, generální ředitelka personální společnosti Hofmann Personal.

Jana Stehlíková, spoluzakladatelka personální platformy Flecto se obává, že právě finanční rozmezí budou využívaná k tomu, že informace o odměnách budou přespříliš obecné. „Firmy to nějak udělají, pomůžou si těmi rozsahy, nějaký rozdíl tam být může, nemůže být nulová tolerance. A myslím si, že to nepomůže tomu, čemu to má pomoct,“ konstatuje.

„Takzvaný pay gap vzniká tím, že ženy po rodičovských dovolených mají nízké sebevědomí. Vrací se a mají pocit, že jim ujel vlak. Často se vrací k jinému zaměstnavateli. Určitě se musíme bavit o automatické valorizaci během rodičovské,“ dodává Jana Stehlíková.

Ovšem Gabriela Hrbáčková si naopak myslí, že zapracování pravidel pomůže a firmy se problémem rozdílného odměňování začnou zabývat.

Průzkum Ipsosu pro Seznam Zprávy odhalil ještě jednu podrobnost. Přestože by větší informovanost o platech a mzdách měla pomoci ženám dosáhnout na spravedlivější odměnu, reagovaly váhavěji.

Bezmála 20 procent žen odpovědělo, že neví, jestli mají mít zaměstnanci právo znát odměny kolegů. Muži tak reagovali jen ve 14,5 procentech případů.

„Ženy se mohou bát, že to vyvolá nevoli proti nim,“ zamýšlí se nad důvody Markéta Štěpánová, zástupkyně ředitelky organizace Gender Studies. Zdůrazňuje ale, že nemá k dispozici žádná data a jde tedy skutečně jenom o jedno z možných vysvětlení.

Průzkum Ipsosu zkoumal i názor na zaváděnou úpravu, která má pomoci pečujícím rodičům a tedy převážně ženám s prací během rodičovské. Na tom převládá jasná společenská shoda:

Zmiňuje i možnost, že některé ženy si vůbec nemusí uvědomovat, že jsou kolegové na stejné pozici lépe hodnocení, nebo naopak pracují záměrně s tím, že jejich nižší finanční odměna je konkurenční výhoda.

„Jsme velmi konzervativní. Nejsme ochotní mluvit o tom, kolik vyděláváme ani mezi svými dobrými přáteli. Mám blízké přátele, u kterých ani netuším, kolik vydělávají, a oni se nezeptají mě, přestože bych jim to klidně řekla. Ale je to věc, o které se nemluví,“ říká Markéta Štěpánová.

Na to, že odměňování je v Česku tabu, naráží při auditech a šetřeních ve firmách. Pozastavují se nad tím i pracovníci z ciziny.

„Lidé z jiných zemí jsou překvapeni, že se o penězích nemluví. Nechápou to. A myslím si, že je to potřeba změnit,“ konstatuje Štěpánová.