Češi se méně rozvádějí. „Vztahy ale stabilnější nejsou,“ říká sociolog

Češi loni ukončili téměř 20 tisíc manželství. Meziročně se tak snížil počet rozvodů o osm procent. Úroveň rozvodovosti za poslední tři roky pak klesla ze 44,8 na 36,7 procenta. Vyplývá to z dat Českého statistického úřadu (ČSÚ).

„Rozvodovost v Česku klesá již zhruba patnáct let a nevidíme výrazný výkyv ani například v ekonomické krizi koncem nultých let nebo během covidu,“ komentuje statistiky sociolog z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Petr Fučík.

Důvodů za tímto trendem vidí několik. „Do manželství vstupuje především určitá část populace. Víme, že jsou to relativně starší a vzdělanější lidé než dříve,“ vysvětluje.

Lidé s nižším vzděláním mají v Česku ve srovnání s těmi vzdělanějšími mnohem vyšší riziko rozvést se. Týká se to nejen těch se základním vzděláním, ale i s výučním listem či maturitou.

„Sociální stratifikace má tedy zřejmě tendenci přelévat se do sféry rodiny a ovlivňovat šance na stabilní partnerství. Trendy proto budou velmi odlišné u lidí, kteří nemají tolik možností na trhu práce, sladění rodiny a zaměstnání a u nichž se ekonomický stres promítá do rodinného života,“ upozorňuje Fučík. „Ostatně v tomto duchu je rozvodovost v Česku rozložena i geograficky,“ dodává.

Fučík upozorňuje také na vliv toho, že v minulosti klesala nejen rozvodovost, ale i sňatečnost. „Takže se jednoduše zmenšila množina lidí, kteří se mohou rozvést,“ podotýká.

Ve srovnání s předchozími dvěma lety byl ale loňský rok na sňatky bohatý. „Obyvatelé Česka v roce 2022 uzavřeli 54,8 tisíce manželství, o 7,7 tisíce více než v roce 2021. Loňský úhrn sňatků tak byl jen o 400 nižší než v roce 2019, kdy vrcholil šestiletý růst sňatečnosti,“ dodává Michaela Němečková z oddělení demografické statistiky ČSÚ.

S větší mírou loni do manželství vstupovali zejména lidé starší 25 let věku, u těch mladších zůstaly míry sňatečnosti nižší než před vypuknutím covidové pandemie. Ke sňatkům nejvíce lákal červen a červenec. Netradičně vysoký byl počet sňatků v únoru, zejména díky zajímavému datu 22. 2. 2022.

Průměrná délka manželství se navíc prodlužuje. „Trend se zastavil kolem roku 2020, uvidíme, co bude dál,“ komentuje Fučík.

Socioložka z Univerzity Karlovy Jana Klímová Chaloupková ale upozorňuje na fakt, že statistiky nezahrnují rozpady nesezdaných soužití. Ta jsou dnes častější než před několika desetiletími.

„Vzhledem k tomu, že statistiky o rozpadech dlouhodobých nesezdaných soužití nemáme, nevíme, jaká je celková stabilita dlouhodobých partnerských svazků,“ vysvětluje.

S tím souhlasí sociolog z Masarykovy univerzity Martin Kreidl. Zdůrazňuje, že pokles rozvodovosti neznamená nárůst stability partnerských vztahů. „Nesezdané vztahy oficiální statistika nepostihuje a jsou přitom typicky méně stabilní než manželství. To platí i pro nesezdané vztahy s dětmi,“ říká.

Česko není jedinou zemí, kde se dlouhodobý nárůst rozvodovosti v nedávné době – po několika desetiletích růstu – zastavil nebo otočil. „K podobné obrátce došlo v relativně nedávné době ve většině vyspělých zemí,“ komentuje Kreidl.

Sňatečnost poklesla zejména u lidí, kteří vykazovali nejvyšší tendenci k rozvodu – například už sami nějakým rozvodem prošli nebo pocházejí z rozvedených rodin. „Rozvodovost bývala vždycky vyšší u opakovaných sňatků. A těch ubylo nejvíce. Rozvod rodičů pak až několikanásobě zvyšuje šanci na vlastní rozvod,“ vysvětluje sociolog.

Určitý – i když spíše krátkodobý – efekt na odkládání rozvodů podle sociologů může mít i složitá ekonomická situace. „Zejména nejistota, co bude do budoucna, může u některých lidí vést k tomu, že rozvod odkládají. Protože si jej nemohou dovolit, třeba kvůli bydlení,“ uvádí příklad Kreidl.

„Ekonomické aspekty se do života rodin nepochybně promítají, ale není zde obvykle vidět jasná návaznost na relativně krátké výkyvy – spíše jde o dlouhodobější povahu sociálního státu a nastavení například bytové politiky, rovnosti mužů a žen, trhu práce v dané společnosti,“ doplňuje Fučík.

Psychologové pozorují větší zájem řešit problémy ve vztazích s odborníky. „Nepřehlédnutelná změna je i v tom, kdo tento proces iniciuje. Roste totiž podíl mužů, kteří přináší nápad vyhledat externí pomoc, před lety v této fázi převažovaly ženy,“ všímá si párový terapeut Pavel Pelikán z psychologické společnosti Hnízdo zdraví.

Pro terapie se podle něj lidé rozhodují v dřívějších fázích vztahu. „Stále častější jsou zakázky, které mají vztah prohloubit, zkvalitnit, zlepšit komunikaci, lépe vybalancovat osobní život s partnerským a pracovní oblast s rodinnou,“ vyjmenovává.

Pozoruje také změnu v přístupu i informovanosti svých klientů. „Přestože prvotní témata jsou stále stejná – nevěra, nevyváženost aktivit v rodině, váznoucí komunikace a podobně – klienti se nespokojují s tím, že odstraní symptom, případně od řešení utečou, ale jdou více do hloubky,“ popisuje.

S tím souhlasí také terapeutka Jiřina Hermanová z institutu Moderní láska. Její pomoc vyhledávají stále častěji dvojice, které nejsou v akutní krizi, ale chtějí předcházet budoucím potížím.

„Je skvělé, že o vztahu přemýšlejí, mají chuť mu věnovat péči a starat se o něj. Je také nadějeplné, že do budoucna bude více dětí vyrůstat v celých rodinách,“ myslí si.

Vnímá také mnohem větší otevřenost v přístupu k terapiím, ať už individuálním, či párovým. „Chodit na terapii už není stigma, naopak začíná to být jedna z běžnějších záležitostí, jako když jde člověk k lékaři s jiným onemocněním. Jistě k tomu přispívá mnohem větší medializace, podcasty, rozhovory a podobně,“ pozoruje.

Důvodů rozpadu manželství potkává celou řadu. „Slýchávám důvody jako nedostatek komunikace, vzájemná odlišnost, řešíme často problémy související s výchovou dětí, rozdělením domácích prací, s nedostatkem sexu, s nevěrou, s formami vztahu ve smyslu otevřenosti a podobně,“ vyjmenovává.

„Co vnímám jako hlubší vrstvu výše uvedeného, je nedostatek času a prostoru na vztah, na lásku a její projevy, na intimitu. Zjednodušeně řečeno, jako by nám vztah spadl hezky do klína a bude fungovat nějak sám jednou provždy, aniž bychom museli něco moc dělat,“ podotýká.

Menší zájem o svatby, především v nízkém věku, pak podle ní souvisí s větší společenskou změnou.

„Dříve bylo manželství institut nutný k zajištění ekonomické existence rodiny a přístupu k dětem. Dnes toto hledisko není zdaleka to nejdůležitější, proměňuje se celá společnost a její nastavení, mění se genderové role. Ženy jsou často samostatné a finančně nezávislé, uživí dítě i bez partnera,“ konstatuje.

Lidé podle ní také žijí obecně mnohem individualističtěji nebo v jiných než „klasických“ vztazích. „Existují různé možnosti podoby soužití, jako třeba ,na hromádce‘, polyamorní vztahy, registrované partnerství a jiné. Ve společnosti je větší otevřenost a přijetí těchto nových forem,“ myslí si.