Češi se kvůli zdražování chovají jako špačci. Ničí si zdraví a krátí život

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V přímé souvislosti s obezitou či nadváhou umírají každý rok přibližně tři miliony lidí po celém světě a vědci zcela otevřeně mluví o další probíhající pandemii. Zatímco ale covid přichází a odchází ve vlnách, v případě obezity jsme uprostřed jedné gigantické vlny. Podle projekcí v roce 2030 přímo zasáhne přes miliardu lidí. Její konec je v nedohlednu. Dopady se navíc nejspíš dotknou úplně každého.

„Největší počet lidí žijících s obezitou je v zemích s nízkými a středními příjmy, přičemž se ve všech více než zdvojnásobil. V zemích s nízkými příjmy se ve srovnání s rokem 2010 dokonce ztrojnásobil,“ konstatuje Světová federace pro obezitu.

Nadváha a obezita jsou skutečně úzce provázány se socioekonomickou situací lidí. I proto nyní řada odborníků bije na poplach – rostoucí inflace a raketový vzestup cen potravin podle nich problémy opět prohloubí.

Pro mnohé přitom může jít o paradox: chudobu si tradičně spojujeme s hladomorem a podvýživou. Jenže i v nízkopříjmových a chudších státech, kde byla podvýživa ještě před lety vážným problémem, nyní častěji bojují právě s obezitou.

„V konečném důsledku je to odraz nerovnosti. U dětí ve znevýhodněných oblastech ve Spojeném království je přibližně dvakrát vyšší pravděpodobnost, že budou žít s obezitou, než u jejich dobře situovaných protějšků. V USA je míra obezity u dětí z domácností s vysokými příjmy poloviční než u dětí ze středních a nízkopříjmových rodin,“ upozornil nedávno časopis Wired.

První aspekt celého problému je zřejmý: inflace může negativně ovlivnit dostupnost na živiny bohatých potravin. Jak uvádí odborníci z Harvardovy univerzity, nákup zdravých potravin jako jsou čerstvé zemědělské produkty, celozrnné pečivo nebo kvalitní maso a další bílkoviny je (a vždy byl) dražší než nákup rafinovaných potravin či polotovarů, které s větší pravděpodobností zasytí díky vysokému obsahu kalorií, zároveň ale obsahují například mnoho cukrů nebo nekvalitních tuků.

Problém obezity během ekonomické krize zároveň nespočívá jen v konzumaci mnoha levných a nezdravých potravin, je mnohem složitější.

Profesor behaviorální vědy z univerzity v britském Newcastlu Daniel Nettle pro vysvětlení připomíná poměrně primitivní analogii ze zvířecí říše. V 90. letech vědci zkoumali, jak špačci obecní v experimentálních podmínkách reagují na příjem potravy a její případný nedostatek.

Zjistili přitom, že v sociálních skupinách dominantní špačci se snadným přístupem k potravě pravidelně jedli, co potřebovali, a zůstávali relativně štíhlí. Ostatní, kteří měli přerušovaný čili více nejistý přístup k jídlu, měli sklony situaci kompenzovat přejídáním, kdykoliv měli příležitost. Kvůli tomu měli vyšší hmotnost a zároveň méně létali – ocitli se tedy v začarovaném kruhu.

Nettle studoval důsledky potravinové nejistoty, tedy nedostupnosti kvalitních potravin, u lidí i u špačků a naznačuje, že chování ptáků poměrně věrně odráží to, co se děje i v naší společnosti.

„Když svůj výzkum prezentuji, lidé tomu prostě nemohou věřit. Nemohou uvěřit, že kvůli potravinové nejistotě lidé přibývají na váze. Tento efekt vidíme částečně i proto, že lidé tíhnou k levnému a energeticky bohatému jídlu v dobách krize,“ míní vědec.

Nettle zároveň dodává, že nejde jen o to, že lidé jedí nadměrné množství kalorií, když mohou, aby si ukládali tuk na horší časy – což je vysvětlováno tzv. pojistnou hypotézou. Zdá se také, že mění své chování a fyziologické procesy, aby snížili počet kalorií, které spálí. K čemuž dochází spíše na podvědomé úrovni.

Spočítejte si, zda jste obézní:

Do předepsaných políček vyplňte svou váhu a výšku, kalkulačka vám podle toho spočítá Body Mass Index. Na škále pod kalkulačkou se zobrazí predikce na míru: Kam se posunete, pokud se vaše hmotnost změní. (Autor kalkulačky: Michal Škop)

Bohužel, krize životních nákladů, jak o aktuální situaci někteří ekonomové mluví, jen tak neskončí a podle Nettla nezaberou například ani snahy o regulaci reklam na junk food, tedy nezdravé potraviny, o kterých se mluví třeba ve Velké Británii. „Pokud lidé vědí, že mají na zítřek stovku, zeptají se sami sebe: ‚Co si můžu pořídit, abych získal co nejvíc kalorií?‘“ uzavírá vědec.

K prozkoumání hrozeb spojených s rostoucí obezitou a nadváhou se však nemusíme vydávat ani za špačky, ani na Britské ostrovy. Podobně jako při covidové pandemii, je i v tomto ohledu Česko na předních nelichotivých příčkách. Jestliže hospodářské problémy a dražší potraviny celý problém prohlubují, jsme ve velmi špatné výchozí pozici.

Když těsně před nástupem covidu prezentoval data Eurostat, šest z deseti Čechů mělo vyšší než normální váhu a každý pátý byl obézní. Česko se zároveň drželo na předních příčkách evropských statistik.

„Mezi rokem 2000 a 2010 nám v populaci přibylo 800 tisíc lidí s nadváhou a obezitou a v další dekádě dalších 880 tisíc lidí. Dnes už se dvě třetiny dospělé populace pohybují v pásmu nadváhy nebo obezity,“ komentoval nedávno situaci Martin Matoulek, vedoucí obezitologického centra Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Zůstaneme-li ještě chvíli u provázání obezity a ekonomiky, je třeba zmínit, že jde o obousměrný problém. Pro společnost jako celek totiž obezita znamená celou řadu přímých a nepřímých nákladů. Třeba v USA vyjdou podle serveru Medical Economics náklady na lékařskou péči spojenou s obezitou na skoro 150 miliard dolarů ročně.

V Česku situaci ilustruje Národní strategie zdraví 2020, která vznikla už před pár lety a která si v jednom z bodů vytkla za cíl i prevenci obezity. Z dnešního pohledu je její čtení lehce depresivní záležitostí – v době vzniku strategie byl podíl lidí s nadváhou a obezitou okolo 56 procent, dnes je to 66 procent. Pokud jde pouze o obezitu, posunuli jsme se od podílu okolo 20 procent k téměř 30 procentům.

„Při velmi zjednodušeném předpokladu, že náklady na léčebnou péči zhruba odpovídají rozložení příčin úmrtí a při kalkulaci, že správnou výživou a prevencí obezity je podle WHO možné předejít až 80 procent srdečně cévních onemocnění a až 30 procent nádorových onemocnění, to představuje v České republice až 132 miliard korun preventabilních nákladů ročně, z veřejných prostředků – 85 procent celkových – pak 112 miliard ročně,“ uvádí dokument.

„Nepodaří-li se primární prevencí a správnou výživou ovlivnit výskyt obezity a její prevalence vzroste do roku 2030 v České republice na 35 procent dospělé populace, jak to odhaduje WHO za předpokladu, že nebudou přijata a realizována účinná intervenční opatření, pak roční náklady pouze na léčbu chronických neinfekčních onemocnění v roce 2030 stoupnou na 1,5 násobek výdajů současných, tedy na celkových 350 miliard korun ročně a náklady na sociální péči dosáhnou sumy 700 miliard,“ napsalo ministerstvo zdravotnictví ve strategii. Dosud se ji nepodařilo naplnit a země si zatím razí přímou cestu k tomuto černému scénáři.

I přes masivní náklady se ale téma nyní do hledáčku celostátních kampaní spíše nedostává. Podle přednosty Centra diabetologie Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) Martina Haluzíka by se přitom investice do preventivních programů a osvěty státu mnohonásobně vyplatily.

„Je to největší návratnost prostředků, jakou můžete mít. Problém je, že to není za rok. Není to tak, že by předseda vlády řekl: my jsme teď snížili obezitu. A už po roce se nám snížily náklady. Samozřejmě by byly vhodné i nějaké osvětové kampaně. Případně podpora míst, která zadarmo dětem či teenagerům poradí ohledně sportu a stravy,“ popsal lékař pro Seznam Zprávy.

Zdaleka ale nejde pouze o peníze. Ani o ty, které se lidem na kvalitní stravu nedostávají, ani o, které obezita a léčba stojí. Za čísly jsou konkrétní příběhy tisíců lidí s podlomeným zdravím a zhoršenou kvalitou života.

„Přibrala jsem postupně během let. Nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu na hmotnost 150 kilogramů. Namlouvala jsem si, že vážím přibližně kolem sta kil. Číslo na váze mi vyrazilo dech. Mým velkým přáním bylo otěhotnět, takže jsem se rozhodla pro zásadní změnu, ať to stojí, co to stojí. Při vyšetření u lékaře, jsem se ani nevešla do jeho židle v ordinaci,“ líčí začátek svého boje 36letá Alena Zittová.

Podobně jako několik dalších pacientů se rozhodla svůj příběh sdílet i v rámci projektu Tloustneme.cz, který problematiku v Česku mapuje a vzdělává o zdravotních dopadech i možnostech léčby obezity.

S obezitou nějakým způsobem souvisí až 200 onemocnění. Nejde jen o vysoký tlak nebo diabetes 2. typu. Zvyšuje riziko onemocnění rakovinou tlustého střeva, rakovinou konečníku, slinivky nebo ledvin. Může ale stát i za neplodností a syndromem polycystických ovarií. Obezitou trpí 60 až 80 procent žen, kterým zdravotníci syndrom diagnostikovali.

Jak navíc ukázala data Českého statistického úřadu hned po covidu patřily loni nemoci spojené s obezitou mezi nejčastější příčiny úmrtí. Samy o sobě se potom kardiovaskulární potíže či diabetes 2. typu řadily k faktorům, které zvyšovaly pravděpodobnost těžkého covidu a úmrtí na něj.

Všechny tyto choroby dohromady se potom podepsaly na zvratu křivek, které sledují trend střední délky dožití. Zlom přišel po desetiletích pozitivního vývoje, kdy u žen data vystoupala až na 81,9 roku a u mužů na 76,1. V loňském roce se to ale změnilo – mužům klesla naděje na dožití o rok, ženám o 0,7 roku.

„My ale nechceme jen aby lidé žili dlouho. Chceme, aby také žili kvalitní a zdravý život. Bohužel v Česku žije člověk s chronickou nemocí průměrně až 20 let. To je obrovsky dlouhá doba, ve Švédsku jsou to tři roky. Rozdíl je strašný a rádi bychom se dostali do stavu, kdy prodloužíme život ve zdraví,“ komentoval stav Michal Vrablík, zástupce přednosty III. interní kliniky VFN a 1. LF.

S léčbou je podle lékařů třeba začít co nejdříve. Lidé s BMI 35 až 40 mají podle statistik pouze 60% pravděpodobnost dožití 70 let. Při BMI 40 až 50 je pravděpodobnost pouze 50%.

Zcela samostatnou a možná ještě o něco smutnější kapitolou je potom dětská obezita. Také ta v posledních letech prudce stoupla a během pandemických let se dostala na alarmující hodnoty. „Nejhorší je poměr ve věkové kategorii chlapců od 11 do 13 let – nadváhou či obezitou trpí 37 procent z nich. U dívek je to 29 až 30 procent,“ popsal už dříve pro Seznam Zprávy lékař Bohuslav Procházka.

Obezita a nadváha přitom negativně ovlivňují řadu oblastí života dětí a většina z nich si s sebou zdravotní zátěž nese i do dospělého života.

„Za uplynulé dva roky bezpochyby u dětí došlo k nárůstu obezity. Jednoznačně bohužel přibylo i dětí, které mají metabolický syndrom – to znamená kombinaci obezity a zdravotních komplikací, kromě vysokého tlaku je to porucha metabolismu tuků a cukrů. To jsou děti, které mají známky pre-diabetu a v řádu měsíců, maximálně let se z nich stanou diabetici,“ vyjmenoval pro Seznam Zprávy Jan Boženský, primář dětského oddělení Vítkovické nemocnice v Ostravě.

Jak se může Česko ze začarovaného kruhu dostat? Odborníci se jednoznačně shodují v tom, že je třeba změnit celkový pohled na obezitu a nadváhu – přestat ji brát jako estetický problém, ale jako chorobu, která bere roky života a dopadá na zdraví jednotlivců i rodin. Klíčová je potom osvěta okolo zdravého stravování i pohybu.

Předně se ale lidé nesmí bát udělat první krok – zapomenout na zázračné rady na internetu a vyhledat přímou odbornou pomoc.

„Nestyďte se a odvažte se změnit svůj život pod odborným dohledem lékaře. První krok je nejdůležitější a snáze se dělá, pokud vás doprovodí někdo z rodiny. Já mám v rodině podporu úžasnou a jsem jim neskutečně vděčný,“ shrnuje svou zkušenost Jiří Šubr, který zhubl celkem 66 kilogramů a nyní váží 118 kilogramů.