Češi zhodnotili digitální služby státu. Jaký je výsledek?

Na školní stupnici by to byla horší trojka, konkrétně 3,2. Výzkumníci z organizace Česko.Digital se v loňském roce vydali mezi Čechy s otázkou, jak jsou spokojeni s digitálními službami státu. Průměrný výsledek nepřekvapil, číslo mimo jiné téměř přesně odpovídá jinému výzkumu Aspen Institutu i Digitální a informační agentury (DIA).

„Průměrnost“ v této oblasti aktuálně potvrdil také mezinárodní výzkum společnosti Surfshark, podle které je Česko v jednotlivých oblastech kvality digitálního života sedmadvacáté ze 121 sledovaných zemí, čímž si meziročně o dvě příčky pohoršilo. Pokud vyjmeme například jihoamerické státy, ve kterých není rozvinutá digitální infrastruktura, a zůstaneme pouze v Evropě, jsou Češi v hodnocení na 21. místě ze 38 zemí.

Co udělat pro to, aby se z Česka opravdu jednou stal digitální stát, jehož služby budou moct lidé využívat elektronicky a ne jen „naoko“, tedy stylem něco vytisknu a pak to oskenuji?

Podle expertů oslovených Seznam Zprávami je třeba změnit způsob, jakým se o digitalizaci v Česku přemýšlí a mluví. Mnoho digitálních projektů totiž funguje a funguje dobře. Odpovědní lidé to ale neumí předat veřejnosti, případně dál k úředníkům.

„Státní digitalizace v Česku je často kritizována, někdy ale neprávem. Projekty jako eDoklady nebo Portál občana jsou sice v počátečních fázích, ale fungují a mají potenciál stát se pevnou součástí každodenního života lidí. Postupně přibývá služeb, integrací i propojení na další systémy,“ vysvětluje Petr Kocmich, bezpečnostní expert z technologické společnosti Soitron.

S tím souhlasí také Jan Kotara z Česko.Digital. Podle něj je nutné se dívat na digitální služby státu hlavně optikou uživatelů. Ti dávají státu zmiňovanou „horší trojku“.

„To znamená, že je zde slušný prostor pro zlepšení, ale zároveň rozhodně nepropadáme,“ míní Kotara.

Viditelnými projekty úspěšné digitalizace státní správy jsou podle Jana Hainze, mluvčího DIA, projekty Ministerstva práce a sociálních věcí: Jak na dávky Jenda nebo Klientská zóna. Dobré ohlasy má podle mluvčího také Portál dopravy od Ministerstva dopravy. „Na eDoklady i Portál občana od DIA jsou také velmi pozitivní ohlasy – eDoklady již používá více jak 660 000 registrovaných uživatelů a Portál občana více jak 1,7 milionu,“ informuje Hainz.

Kotara poté přirovnává státní služby ke komerčním. „Stejně jako si platíme Voyo nebo Spotify a pak za to dostáváme protihodnotu nějaké kvality, tak platíme daně, za které obdržíme služby od státu – a jako v případě komerčních služeb, i ty státní mohou být skvělé, nebo za moc nestát,“ přibližuje.

Daně ale občané platit musí, proto bývá nespokojenost s nepovedenými digitálními službami mnohem vyšší. I z toho důvodu dobrovolníci z Česko.Digital aktuálně pracují na seznamu konkrétních doporučení, která mají vést k tomu, aby v příštím měření stát dostal „jedničku“. Ta budou v ideálním případě využívat státní „ajťáci“a všichni ostatní, kteří mají digitální projekty státu na starosti.

K tomu ale zřejmě povede dlouhá a trnitá cesta. Česko totiž zažilo za poslední měsíce v oblasti digitalizace několik šoků. Ten největší byl nepovedený projekt digitalizace stavebního řízení, který poškodil reputaci celému státnímu IT.

„Projekt digitálního stavebního řízení bohužel státní digitalizaci poškodil. Je to nešťastná ukázka toho, co se stane, když chybí jasná koncepce, odpovědnost a realistické řízení. Kritika je zde z velké části oprávněná, ale neměla by zastínit jiné úspěšné projekty,“ konstatuje Kocmich.

Souhlasí s ním i Adam Bárta ze společnosti DigiApp, která se specializuje na digitalizaci firem. Největším problémem byl podle něj chaos, který projekt po spuštění navzdory mnoha varování provázel.

„Digitální stavební řízení si kritiku zaslouží – bylo spuštěno nepřipravené, což vedlo ke zmatkům a zpožděním. Celkově si myslím, že digitalizace státní správy naráží na slabou meziresortní spolupráci a často chybí jednotná strategie,“ říká Bárta.

Právě strategii a koordinaci mezi úřady by měla zajišťovat DIA, má ale nevýhodu v tom, že je pod politickým tlakem a každá budoucí vláda, která bude agenturu přímo nebo nepřímo úkolovat, bude mít o směřování státní digitalizace vlastní představy.

„Komunikace strategických kroků vůči veřejnosti prostřednictvím DIA, která je k tomu určena, je v podstatě nulová. Těžko můžeme ukazovat benefity digitalizace státu, když nekomunikujeme a nepředstavujeme změny. Lidé často ani netuší, že některé digitální služby existují, natož aby je využívali,“ kritizuje Bárta.

Jiný pohled nabízí Martin Charvát, vedoucí komunikace vládního projektu Digitální Česko, platformy, která má občany informovat, jak probíhá digitalizace veřejných služeb. Podle něj se nelze spolehnout na žebříčky ani průzkumy, každá země je na tom v oblasti digitalizace v úplně jiné situaci: Někdo staví vše na zelené louce, jiný, například Česko, musí navazovat na desítky let staré systémy, které je velmi těžké naráz všechny digitalizovat.

Příklad bychom si podle Charváta měli brát z Dánska.

„Dánové na tom byli před lety podobně jako my - mnoho systémů, každý jiný, vše zastaralé. Začali to překopávat, postavili digitální agenturu, a už jsou dál. Teď se snažíme jet podle jejich vzoru,“ říká Charvát.

I když má tedy DIA co zlepšovat, bez ní by na tom česká digitalizace byla o dost hůře, shodnou se experti. „Pokud by příští vláda DIA zrušila nebo jí výrazně omezila pravomoci, byla by to velká chyba. Vedlo by to ke zpomalení digitalizace, nárůstu duplicitních řešení a ztrátě kontinuity, což by se negativně dotklo jak občanů, tak firem,“ míní Kocmich.

Výsledkem práce nejen DIA by podle Charváta měl být právě „dánský scénář“, kdy si úřady data o občanech mezi sebou automaticky vyměňují. „Úředník takhle cvakne a vidí to. Občan nemusí nikde obíhat s nějakým papírem a nechat si něco potvrzovat,“ nastiňuje ideální scénář.

Co tomu ale u nás brání? Češi mají podle expertů k technologiím pozitivní vztah. Rádi zkoušejí novinky a využívají je ke zjednodušení života. „Digitální wellbeing“ nicméně nezáleží jen na dostupnosti technologií, ale i na tom, jak efektivně je umíme využívat, aby nám skutečně pomáhaly. Podle odborníků si Češi například velmi rychle oblíbili placení mobilním telefonem nebo hodinkami, nové technologii jdou naproti. Jak jde ale o státní digitální služby, převažuje u lidí kvůli zkušenosti s nepovedenými projekty spíše skepse.

V hodnocení kvality digitálního života navíc hrají roli různé faktory a metodiky jednotlivých žebříčků se liší.

„Česká republika má například velmi vysokou úroveň kyberbezpečnosti, což je v měnícím se geopolitickém světě velká výhoda. Naopak propad v oblasti e-governmentu ukazuje, že digitalizace veřejné správy není rovnoměrná,“ vysvětluje Jan Blažek ze společnosti Bankovní identita, která se zaměřuje na digitální ověření totožnosti.

Hráči ze soukromého sektoru se shodnou, že minimálně zvenku nevidí digitalizaci státu jako jednu z priorit současné vlády. Dokazuje to podle nich například odklad „digitální ústavy“, tedy zákona o právu na digitální služby, který vláda odložila o dva roky až na rok 2027.

„Zda to znamená, že digitalizace není prioritou vlády, je otázka – vláda sice digitalizaci na papíře podporuje, ale praktická realizace často vázne kvůli legislativním průtahům a nízké ochotě úřadů měnit zajeté procesy,“ říká Bárta.

Podle Jana Kotary je odklad účinnosti zákona o právu na digitální služby zklamáním, ale jde jen o špičku ledovce. „Ve středu by měla stát otázka, jak digitalizovat, a ne zda to vůbec dělat. Myslím to tak, že cílem by měly být jednodušší, srozumitelnější, rychlejší služby státu, které se více zajímají o potřeby občanů. To teď bohužel z našeho pohledu není prioritou, proto zaostáváme v evropských srovnáních, pokud jde o pokročilost digitalizace, ale i důvěru ve veřejné instituce,“ míní Kotara.

Martin Charvát oponuje tím, že za současné vlády se „nakoplo“ nejvíce digitálních projektů za dlouhou dobu. Všechny ale přehlušila nepovedená digitalizace stavebního řízení, která byla i pro jeho tým velkou ránou - byl kvůli ní vyhozen vicepremiér pro digitalizaci Ivan Bartoš, který za týmem Digitálního Česka stál.

„Zase se z té digitalizace stalo pro spoustu lidí sprosté slovo,“ uzavírá Charvát.