Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Na první pohled to vypadá, že mají čeští pracovníci na tuzemském trhu práce navrch nad zaměstnavateli. V exkluzivním průzkumu společnosti Ipsos pro Seznam Zprávy suverénně a sebevědomě odpovídají, že pokud je práce nebaví, dají sami výpověď.
Celkově tak v součtu odpovědí „rozhodně ano“ a „spíše ano“ reagovalo bezmála 65 procent dotázaných. Průzkum probíhal během dubna mezi 1004 respondenty.
Dotazovaní lidé, kteří zastávají vedoucí pozice, by pak dávali v takové situaci výpověď dokonce rovnou v 70 procentech případů.
Jenže naprostá většina odpovídala spíše v mírnější variantě „spíše ano“. „Je to takové váhavé ano,“ konstatuje Michal Kormaňák, sociolog a analytik agentury Ipsos.
Bezmála 27 procent zaměstnanců, kteří nemají žádné podřízené, zároveň připouští, že není důvod dávat výpověď jen proto, že je práce nebaví, a dalších 14 procent otevřeně říká, že neví, jak by se zachovala.
Porovnejte, jak se v otázce liší specifické skupiny: Vedoucí zaměstnanec by dal výpověď spíše, pracovníci s osobním čistým příjmem do 30 tisíc korun nejvíce váhají:
Odpovědi Čechů se přitom zcela otáčí u další otázky, která mapovala, jestli se nebojí změnit práci – i když je nebaví –, protože by nemuseli sehnat jiné zaměstnání. Nadpoloviční většina, přes 55 procent respondentů, souhlasí. A dokonce výrazněji právě zaměstnanci na vedoucích pozicích.
„V lidech se to pere. Myslím, že byť se to jeví protichůdně, tak to dává smysl. Lidé chtějí dělat, co je baví, a zároveň balancují nad tím, jestli seženou novou práci, která by byla platově nebo obsahem zajímavá. Je to racionální chování,“ vysvětluje Kormaňák, co Češi při promýšlení výpovědi zvažují.
Analytik z Ipsosu zdůrazňuje, že rozhodování lidem podle další reakce usnadňuje případné odstupné. Kdyby se na něm se zaměstnavateli domluvili, tak by 60 procent práci změnilo.
Práce jako jistota v nejisté době
Česká republika se dlouhodobě drží v mezinárodním srovnání mezi zeměmi s nejnižší nezaměstnaností v Evropě – poslední data Eurostatu za únor 2025 nás řadí společně s 2,7 procenta očištěné nezaměstnanosti na druhé nejlepší místo společně s Maltou, před nás se dostalo jen Polsko s 2,6 procenta.
Přesto i oslovení odborníci zabývající se trhem práce potvrzují, že data z průzkumu Ipsosu vystihují i jejich zkušenosti. Češi jsou, co se týče změny práce, velmi opatrní a konzervativní.
Firemní sociolog Vojtěch Bednář, který se zaměřuje na poradenství pro manažery a motivování lidí, popisuje, že důvodem může být překotná a nejistá doba, kterou poslední roky prožíváme – nejdříve pandemie covidu, pak ruská agrese na Ukrajině a aktuálně nečitelné Spojené státy s Donaldem Trumpem v Bílém domě.
„Lidé mají tendenci zůstávat konzervativní, i když je po nich velký hlad,“ říká Bednář. Pracovní prostředí, ačkoliv je třeba samotná práce nebaví, pro Čechy představuje žádanou jistotu.
„Práce vytváří něco, čemu se říká ontologická jistota. Je to termín, který vlastně znamená, že svět kolem vás se chová podle předvídatelných pravidel. Pravidla se vám nemusí líbit, ale jsou předvídatelná a to vám dává jistotu. V okamžiku, kdy na jednu krizi navazuje druhá, tak se jistota obtížně hledá a budete se upínat k tomu, co máte, a to je právě práce,“ vysvětluje firemní sociolog.
Zmiňuje také, že na trhu práce sice je o zaměstnance zájem a zprávy jsou tak pozitivní spíše pro pracovníky, ale současně se takové zprávy v praxi v médiích objevují vedle jiných, které Čechy znejišťují.
Nemáme finanční rezervu na změnu
Kariérová poradkyně a lektorka Lucie Václavková se profesně věnovala mimo jiné lidem, kteří jsou na trhu práce zranitelní. Převážně šlo o ženy vracející se po rodičovské dovolené, dlouhodobě nezaměstnané nebo lidi ve věku nad 50 let.
Zároveň sama zmiňuje, že v poslední době často pracuje s lidmi, kteří chtějí změnu, ale nevědí, jak to mají uchopit. „Jsou frustrovaní v práci a nevědí, co mají dělat. Chodí za mnou hlavně lidé, kteří chtějí složitější profesní změnu. Nejsou to lidé, kteří jdou od jednoho zaměstnavatele k druhému, ale převážně takoví, kteří přecházejí z jednoho sektoru do druhého nebo do jiného oboru,“ popisuje.
Tvrdí, že klíčový problém je, že lidé si nemohou dovolit ztratit zaměstnání. Nemají na to peníze. A pokud práci mění, ideálně to je stylem z jedné práce rovnou do druhé.
Co se má změnit s takzvanou flexinovelou zákoníku práce?
„Klíčový problém, který přetrvává a přetrvávat bude, je, že lidé jsou hodně tlačeni financemi, aby změna byla rychlá,“ říká.
Tento týden putovala k podpisu českému prezidentovi novela zákoníku práce s přepracovanou podporou v nezaměstnanosti.
Strop podpory v ní má být stanovený na 80 procent průměrné mzdy. V letošním roce by tak šlo o částku 36 086 korun. Aktuálně je maximální výše podpory v nezaměstnanosti nastavena na 26 163 korun a pro lidi procházející rekvalifikací je to 29 320 korun.
Jak se má změnit podpora v nezaměstnanosti.
„Pro člověka, domácnost i stát je opravdu smysluplné podporovat, aby trh práce nebyl strnulý,“ vysvětloval na konci loňského roku ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) novinářům, když přepracovanou podporu v nezaměstnanosti představoval.
„Když člověk sám o své vůli mění práci, tak si sáhne na výrazně vyšší výdělek,“ dodal ministr.
„Lidé nemají rezervy, souvisí to s nízkými mzdami a s tím, že je u nás podpora v nezaměstnanosti nízká. Domnívám se, že i když se podpora navýší, tak se situace úplně nezmění, protože lidé stále nebudou mít možnost, vytvořit si dostatečnou finanční rezervu,“ podotýká ovšem ke změnám Lucie Václavková.
Podle kariérové poradkyně navíc v české společnosti stále panuje stigmatizace nezaměstnanosti – a to i krátkodobé – a zároveň platí, že kariérní poradenství není pro všechny dostupné. „Za mnou si mohou dovolit chodit lidé z korporátu, ale už ne lidé v sociálně obtížné situaci. A mnoho lidí ani neví, že kariérní poradenství existuje,“ uzavírá Václavková.
