Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Od prvního července 2024 měl nový zákon reformovat a digitalizovat stavební řízení. Už v polovině září 2024 zhodnotil jeho efekt opoziční lídr Karel Havlíček (ANO). „Je to největší selhání při zavádění veřejného systému od revoluce,“ uvedl – a nic proti tomu tehdy nenamítali ani jeho kolegové z vládních lavic.
Od prvního července 2025 má platit nový zákon, který sloučí čtyři sociální dávky – příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení, přídavek na děti a příspěvek na bydlení – do jedné „dávky státní sociální pomoci“ či „superdávky“, a tato agenda projde rovněž digitalizací. V polovině září 2025 bude vrcholit kampaň pro volby do Poslanecké sněmovny.
Dávky, které nahradí „superdávka“
Přídavek na dítě: Státní podpora ve výši cca 1000 korun měsíčně je určena pro dítě ve věku do 18 let, případně studenta do 26 let. Žádat může domácnost s příjmem do 3,4 procenta životního minima.
Příspěvek na bydlení: Nárok má domácnost, jejíž náklady na bydlení odpovídají ceně obvyklé v daném místě, a přesto přesahují 30 procent jejích příjmů. Stát vyšší náklady doplatí.
Doplatek na bydlení: Nárok má domácnost, jejíž náklady na bydlení jsou i po započtení příspěvku na bydlení tak vysoké, že zbývající příjmy domácnosti nedosáhnou životního minima.
Příspěvek na živobytí: Nárok má domácnost, jejíž příjmy nedosahují životního minima.
Zdroj: MPSV
V případě superdávky se nutně nemusí zhroutit systém, jako u stavebního řízení. Autor zákona, ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL), je dost rozumný na to, aby umožnil i nadále žádat o dávku na papírovém formuláři. Nejistota ohledně nové dávky však roste z jiných důvodů. Její výpočet pro konkrétní domácnost bude vyžadovat tolik parametrů a bude natolik složitý, že to nepůjde bez kalkulačky, kterou ovšem ministerstvo zatím nepustilo ani do zkušebního provozu.
Může se snadno stát, že koncem července, tedy dva měsíce před volbami, budou dosavadní příjemci některé ze čtyř zrušených dávek nepříjemně překvapeni, až jim systém vypočte sazbu nové superdávky.
Ministerští úředníci sice průběžně publikují modelové příklady, pro které domácnosti bude přechod na nové dávky výhodný, ovšem nevládní organizace naopak zásobují veřejnost modely, podle kterých bude hůř. Ověřit verzi jedné nebo druhé strany bez kalkulačky nelze.
Příslušná norma teď čeká ve sněmovně na druhé čtení. Poslanci jednání zdržují a nechtějí pokračovat nejméně do 5. února, přesto Jurečka trvá na tom, že se zákon musí schválit. Aby předešel desítkám námitek, připraví ještě „komplexní pozměňovací návrh“.
Jen těžko se hledají důvody, proč Jurečka s kolegy z vlády hodlá podstoupit takové dobrodružství. Hlavním věcným motivem má být podle ministerského oficiálního stanoviska snaha přesvědčit pasivní příjemce dávek, aby si pokud možno našli práci. Opravdu si lze představit šestičlennou rodinu, která má nárok na 20 tisíc korun měsíčně, kromě toho za ni stát platí třeba 10-15 tisíc za bydlení – a nikdo z dospělých si regulérní práci nehledá. Je možné na této rodině ušetřit v zájmu jakési vyšší spravedlnosti pár tisíc měsíčně, obecně však platí, že Češi další motivaci k práci už nepotřebují. Z práceschopných jich ve třetím čtvrtletí 2024 pracovalo 82 procent, v Evropě nejvíc po Holanďanech.
Z pohledu veřejných financí stojí za to krvácet spíše při pokusu, jak snížit během zavádění superdávky podporu na bydlení. Vláda Petra Fialy zvýšila v roce 2022 příspěvek na bydlení a zároveň zvětšila jeho dostupnost do té míry, že loni stát domácnostem vyplatil 20 miliard, tedy trojnásobek toho, co před energetickou krizí.
To znamená, že v Praze a Brně může na dávku dosáhnout i manažer s hrubým platem 80 tisíc korun, případně důchodce, který sice platí vysoké nájemné, při privatizaci devadesátých let se však zmocnil dvou nebo tří dříve družstevních bytů. Přesné dopady superdávky nejsou ani v tomto případě k dispozici, přesto není pochyb, že zmíněné výstřelky se přece jen zruší. Otázka zní, jestli to je rozumné dělat před volbami.
Ministr Jurečka a jeho lidé mohou zákon prosazovat také z idealismu. Poprvé v dějinách Česka se zavádí pravidlo, podle kterého bude mít na státní dávku nárok zaměstnanec, jehož plat nedosahuje určité úrovně. Učinit také ze zaměstnanců objekt státní dobročinnosti je stará levicová myšlenka, že k důstojnému životu patří odpovídající příjem.
Zahraniční zkušenosti přesto ukazují, že v delší perspektivě to může být problém. Podobně jako v Německu nebo Rakousku si mohou také Češi po zavedení superdávky spočítat, že se jim vyplatí pracovat na částečný úvazek, protože nižší příjmy z práce dorovná státní dávka. V Česku je pravděpodobnější varianta, že dostupnou státní dávku vypočte za špatně placené pracovníky jejich zaměstnavatel, který jim pak nebude muset zvyšovat mzdy.
Zavedení superdávky prozrazuje ambice Mariana Jurečky i vlády jako celku posílit svou pověst reformátorů. Přesto je plán změnit dávky Pandořinou skříňkou, která v sobě může skrývat mnohé bědy a svízele. Není jasné, jak velké budou škrty v dávkách na bydlení, kterým zaměstnancům nová podpora skutečně pomůže, kdo přijde bez náhrady o přídavky na děti, co se změní pro dlužníky v insolvenci atd., atd.
Odsunout platnost zákona, tedy počkat s otevřením skříňky do začátku roku 2026, by bylo projevem zdravého rozumu.
