„Čekali jsme 14 hodin.“ Ukrajinci nocují ve frontě, aby získali dávku

„Byly jsme tady už několikrát, nedošla na nás ale nikdy řada. Jsme už zvyklé na všechno,“ krčí rameny třicátnice Anna. V několik desítek metrů dlouhé frontě je mezi prvními spolu se svou maminkou. Ačkoliv se centrum v Pražské tržnici otevírá v osm ráno, přišly už v pět večer předchozího dne.

„Tohle je ještě dobré, byla jsem na Florenci, kde jsme čekali celý den a noc. Až potom jsme přišli na řadu, abychom si mohli zažádat o víza,“ pokračuje její maminka, která v Česku žije už delší dobu. Dceru došla doprovodit, aby se ve frontě mohly střídat. Žádný pořadník nefunguje.

Na zimu ani dlouhé čekání si ale nestěžují. „Je už trochu tepleji, dobrovolníci nám dávají horkou kávu. Takže se to dá zvládnout,“ usmívá se Anna. Jako všichni ostatní okolo si přišla požádat o humanitární dávku 5000 korun, v jejím případě poprvé.

Dlouhé přešlapování ve frontě má za sebou i třiadvacetiletá Anastasia, která je v Praze měsíc a půl.„Čekali jsme 14 hodin, byli jsme mezi prvními deseti,“ uvedla. Ani ona ale stížnosti z úst nevypouští. „Jasně že nenadáváme. Česká republika nám pomáhá, díky za to,“ myslí si.

Mnohahodinové čekání provází žádosti o humanitární dávku od počátku. Úřad práce sice tvrdí, že osobní účast je nutná pouze, pokud lidé žádají o dávku poprvé, lidé ve frontě se ale shodují, že se skrz elektronický formulář nedokážou probojovat.

„Právě možnost podání žádosti přes aplikaci a možnost volby výplaty bezhotovostně je cestou, která by měla snížit počet lidí z Ukrajiny, kteří přicházejí na kontaktní pracoviště Úřadu práce,“ uvedla tisková mluvčí Úřadu práce Kateřina Beránková.

Ukrajinci musí mít český bankovní účet, ale i zřízenou Identitu občana – Bankovní identitu nebo Mobilní klíč eGovernmentu. A samy banky připouštějí, že je s tím v případě ukrajinský občanů mnohdy potíž.

Vedle obří fronty je v areálu Pražské tržnice ještě druhá, o něco kratší. Ta je určená výhradně pro maminky s dětmi a starší lidi, aby se vyhnuli několikahodinovému čekání. I zde jsou ale někteří od předchozího dne. „Přišla jsem v jedenáct večer a čekala celou noc. Držím místo své dceři, protože má sedmiměsíční miminko,“ vysvětluje padesátnice Maria.

Přišla už v pondělí, ale fronta byla natolik dlouhá, že čekání vzdala. Tentokrát proto dorazila devět hodin před otevírací dobou pracoviště. „Různé skupinky tady byly od večera. Někteří odešli domů, jiní se zahřívali v autě, další čekali tady,“ popisuje.

Na řadu se nakonec dostala mezi prvními, okolo půl deváté měla hotovo vše potřebné.

V kratší frontě čeká i důchodkyně Halyna. Do Česka přijela z jihoukrajinského Mykolajiva se svou dcerou a dvěma vnučkami. „Přišly jsme sem už včera, ale byla tady moc dlouhá fronta. Dneska jsme proto dorazily o půl šesté ráno, aby na nás došla řada,“ říká.

„Je to těžké. Mám bolavou nohu, tak tady odpočívám. Ale co se dá dělat,“ krčí rameny.

Na humanitární dávku mají nárok všichni Ukrajinci, kteří do Česka dorazili po začátku války. Chtějí si o ni zažádat i Katerina a Alexij Klymchenkovi. Přijeli teprve předevčírem, pochází z Mariupolu. „Náš dům shořel, takže jsme odjeli s jednou taškou. Nic nemáme, ani věci, ani peníze,“ říká Katerina.

Jediná cesta z města vedla do Ruska, přes které se dvojice bála jet. Padesát dní se proto schovávali v podzemí. „Potom ale začaly padat bomby blízko místa, kde jsme se schovávali, tak jsme vyrazili. Vůbec jsme nechtěli jet do Ruska, ale byla to jediná možnost, jak odejít z Mariupolu,“ vypráví.

V Rusku nakonec zůstali dva dny. „Byli tam s námi psychologové a říkali nám, že v Rusku je dobře a že tam máme zůstat,“ kroutí hlavou Katerina.

Na hranicích Rusové provádějí takzvanou „filtraci“. Spočívá v důkladné kontrole především ukrajinských mužů, kdy ověřují jejich osobní dokumenty, obsah mobilů nebo otisky prstů. Monitorují, jestli nemají žádné vztahy s armádou. I z tohoto důvodu se Ukrajinci bojí jet do Evropy přes Rusko.

Pár poté pokračoval autostopem přes Estonsko, Litvu a Polsko až do Česka. Jednu noc strávili v pražském asistenčním centru na Vyšehradě, druhý den dostali provizorní bydlení.

Na Pražskou tržnici dorazili až okolo osmé ráno, kdy už ve frontě čekalo několik set lidí. „Doufáme, že se dneska dostaneme na řadu. Budeme ale čekat tak dlouho, jak bude potřeba. Třeba do zítra,“ říká Katerina.

I když nic nemají a čekají je dlouhé hodiny ve frontě, nestěžují si. „Máme kde spát a co jíst, po padesáti dnech v podzemí jsme vděční za cokoliv,“ dodává Alexij.

Ve frontě stojí také trojice ukrajinských studentů. Pochází z různých částí Ukrajiny a seznámili se až v Česku. „Čekáme od jedné hodiny v noci. Já žádám o první dávku, holky o druhou,“ říká Denis z Kremičoku.

„V noci jsme jezdili autobusem na konečnou zastávku, protože tady byla hrozná zima. Bydlíme ale daleko, nemělo by smysl jet až tam,“ vysvětluje Soňa. „Nechtěli jsme navíc budit naše sousedy,“ dodává Tania.

Skupina vypadá po probdělé noci unaveně. „Potřebujeme on-line registrace nebo něco takového. Je to šílené,“ myslí si student informatiky Denis. Někteří lidé jsou z práce úřadu frustrovaní a zvažují, že si o peníze zažádají v menších městech. Tam jsou prý fronty mnohem menší.

Úřad práce přijal přes 141 tisíc žádostí o humanitární dávky a téměř 357 tisícům lidem už peníze vyplatil. Více než 71 procent vyplacených dávek odchází žadatelům dle jejich volby na bankovní účet. Jde ve většině o první, ale také už i druhé humanitární dávky.