„Budu tratit, ale nedá se nic dělat.“ Češi kvůli zdražování vybírají úspory

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Samoživitelka Kateřina z Prahy pracuje jako účetní v soukromé firmě. Po večerech si chodí přivydělávat úklidem, přesto jí momentálně peníze na běžné výdaje nestačí.

„Mám stavební spoření, tam teď vybírat nemůžu, a pak úspory v dlouhodobých fondech. Podle výpisu vidím, že mi je teď stejně požírá inflace, a vím, že na tom budu tratit, ale část peněz z fondů vytáhnu,“ popisuje jednačtyřicetiletá žena. Finance využije na provoz domácnosti a na zaplacení kroužků své dcery.

Není zdaleka jediná. Rostoucí životní náklady v podobě dražších energií, nájmů, ale i potravin řeší i jiní, kteří často zvažují, jak naložit s úsporami nebo spořicími účty.

Nedávný průzkum agentury STEM/MARK pro Home Credit ukázal, že 33 procentům lidí se během letoška naspořené peníze ztenčily, 17 % pak odpovědělo, že jejich rodinné úspory klesly prakticky na nulu.

Doporučovaná částka, kterou by lidé měli mít naspořenou jako finanční jistotu, se pohybuje mezi trojnásobkem až šestinásobkem nezbytných měsíčních výdajů.

Karel L. z Brna v blízké době oslaví osmdesáté narozeniny. V rodinném domě žije spolu se svými dětmi.

Do konce roku má jasný plán: vybrat stavební i penzijní spoření a zateplit dům. „Ještě letos to vyberu a zjara zateplím, abychom nemuseli topit. Přijdu o státní příspěvek, ale nedá se nic dělat. Až tohle vyberu, tak už s pojištěním a spořením končím,“ popisuje muž.

Náklady na provoz domu se mu letos zvýšily na dvojnásobek. „Kdyby se ta situace ještě zhoršila, tak se odstěhuju do Austrálie! Tam je teplo, tak bych aspoň ušetřil za topení,“ říká s nadsázkou.

Do rezerv musí sáhnout i 39letá Aneta, která pracuje jako pečovatelka v Hradci Králové. „Mám důchodové spoření, životní pojištění, kde si také spořím na penzi, a ještě si ukládám peníze do fondů,“ vypočítává.

Na důchodové spoření a životní pojištění zatím sahat nechce, s rodinou si však potřebuje pořídit auto, a proto sáhne do dlouhodobých fondů. „Je to nevýhodné, ztratím srážkou tisíce korun, i tak je to ale pro nás přijatelnější, než abychom si museli někde za vysoký úrok půjčovat,“ objasňuje.

Sedmdesátnice Oldřiška žije s manželem ve vlastním bytě v brněnských Židenicích. Peníze mají uložené v bance. I přesto, že prozatím finanční situaci zvládají, nevylučuje, že naspořené peníze budou muset z účtu vybrat. „Naštěstí jsme na to dva. Když se situace zhorší, tak to prostě budeme muset vybrat. Jiná možnost bohužel není,“ uvádí drobná žena s krátkými kaštanovými vlasy.

Finanční poradce ze společnosti Partners Vladimír Weiss radí vybírat penzijní spoření předčasně až v krajní nouzi. „Záleží samozřejmě, kolik je dotyčnému let nebo zda má starý typ penzijního spoření, nebo nový. Je tam opravdu strašně moc faktorů. Obecně ale platí, že o penězích z penzijního spoření by lidé měli uvažovat až jako o poslední možnosti, když už nemají kde jinde brát,“ upozorňuje.

O něco jednodušší je to podle něj u stavebního spoření, kde za předčasný výběr klienti přijdou pouze o státní podporu. „Občas tam bývá ještě půl procenta z cílové částky jako poplatek, takže se to samozřejmě také nevyplatí. Je ideální vydržet tu šestiletou vázací lhůtu. Rozhodně je to ale v nouzové situaci výhodnější než sahat na penzijní spoření,“ vysvětluje.

Sedmatřicetiletá Jana Vyntrová žije s přítelem a dětmi poblíž Vyškova. Pracuje jako dělnice v továrně. Díky dědictví si mohla dovolit postavit na hypotéku dům. Energie se jí letos zvedly o 3000 korun, stejně jí narostly i další výdaje. Na důchod ani na nic jiného si nespoří. Nemá na to.

„Jsem ráda, že si zaplatím pojistku, kdyby se nám s děcky něco stalo. Žiju prostě od výplaty k výplatě. Zdražování mě bolí, ale zatím se to dá nějak zvládnout,“ líčí energická žena v modré bundě a vlasy staženými do ohonu. Obavy má hlavně z následujících let, kdy jí vyprší sjednaná fixace na hypotéku.

Zcela v jiné situaci je třicetiletá Jana Veselá. S manželem si v 18 letech začali spořit na důchod. Po narození dvou dětí potom zřídili ještě jejich stavební spoření. Měsíční platby si nastavili na nízkou hodnotu, aby i ve složitější situaci zvládali spořit dál. Na našetřené peníze Jana Veselá v žádném případě sáhnout nechce.

„Měsíční příspěvky nejsou nijak velké, proto to zvládáme, i když jsem teď na rodičovské dovolené a jsme v podstatě jednopříjmová domácnost. Vždycky jsme byli spořivější. Člověk si najde, kde jsou slevy, kde se dá výhodně nakoupit, nebo si dvakrát rozmyslí, co si opravdu potřebuje koupit,“ uvádí mladá žena, která drží za ruku zhruba tříletého syna.

Co v současné době dělat s penězi, závisí podle Vladimíra Weisse na plánu konkrétního člověka.

„Pokud má klient něco naspořeno a chce to někam uložit nebo to nějak zhodnotit, tak může využít na rok, dva nebo tři spořicí účty nebo termínové vklady. Pokud má naopak delší časový horizont, třeba pět nebo sedm let, může už využít nějaké portfolio. Kombinaci třeba fondů, které jsou zaměřené na nástroje peněžního trhu, státní dluhopisy nebo světové akcie,“ vyjmenovává.

Populární jsou podle něj v současnosti také fondy zaměřené na tzv. repo operace. Jinými slovy jde o ukládání peněz u České národní banky přes fondy.

Daniel Gladiš, zakladatel globálního akciového fondu Vltava Fund SICAV, doporučuje většině lidí k investování pasivní indexové fondy, které jsou založené na strategii, jejímž cílem je maximalizovat výnosy minimalizací nákupů a prodejů cenných papírů.

„Pasivní investor spoléhá na to, že z dlouhodobého hlediska trh postupně půjde výše,“ přibližuje. Aktivní investor podle něj naopak vyhledává jednotlivé akcie na základě toho, jak se mu zdají výhodné. Věří, že vydělá na svých správných rozhodnutích.

Takové investice mají podle Gladiše smysl především tehdy, pokud jsou velmi dlouhodobé a doplněny pravidelnými investicemi. Člověk ale podle něj musí být v určitém smyslu odolný. „V poklesu mají lidé tendenci hodit ručník do ringu a z trhu odejít.“