Budoucí řemeslníci: práci mají jistou, peníze je ale tolik nelákají

Od září funguje dvacetiletý budoucí řemeslník Matouš Černík v režimu jeden týden ve škole a jeden v práci.

„Našel jsem si truhlářskou firmu, kde je docela dobrý rodinný přístup. Nabídli mi práci na půl úvazku. Je to tam hodně individuální. Dostal jsme se tam přes mistra. Vyšli mi vstříc a byla to dobrá nabídka,“ pochvaluje si mladík, kterého reportér zastihl ve školní dílně na pražském Zlíchově.

Z jeho vyprávění je patrné, že oceňuje a upřednostňuje volnost před financemi. „Dělám zatím na dohodu, takže do 10 tisíc korun. A navíc jsou zakázky… Pro mě je ale důležité, že mohou přijít a odejít, kdy chci,“ vypráví a později dodá, že bydlí ještě u rodičů, takže finance zatím nemusí tolik řešit.

Naopak se připravuje na studijní stáž ve Francii. Vyšla sice na týden, kdy má pracovat ve firmě, ale zaměstnavatel s tím prý byl „v pohodě“.

Na samotné práci si pak cení, že se dostal do kolektivu zkušených truhlářů a zároveň i k cenným zkušenostem. „Rovnou jsem dělal kuchyň, byl jsem na montáži, realizoval jsem sám zakázku,“ říká Matouš.

I další oslovení už plnoletí žáci na Střední škole umělecké a řemeslné mluví o tom, že jistota výdělku pro ně není hlavní motivací.

„Zajímají mě jazyk, společnost, náboženství a Asie. Zkouším se dostat na japanologii. Je to mimo, ale zajímá mě to a chci to zkusit,“ svěřuje se v kovářské dílně František Bidlas.

V řezbářské dílně zase Veronika Malá zmiňuje, že se chce vyučit rovnou ve třech oborech. „Už jsem vyučený umělecký řezbář a teď se učím na uměleckého truhláře. A ještě se pokusím o čalouníka. Bude to trošku takové restaurátorské a myslím si, že bude pár míst, kam bych mohla jít,“ plánuje si budoucnost.

Společně se začátkem školního roku se Seznam Zprávy v rámci dlouhodobého unikátního seriálu Jak se žije v Česku soustředí na sondu do života studentů a žáků.

Experti na trh práce mluví o tom, že nastupující generace pracovníků se nežene za penězi, více si hlídá vlastní volný čas, a umí si tak vyjednat u zaměstnavatelů podmínky, které se zdály být dříve nemyslitelné: zejména volnější pracovní dobu.

Plnoletí pražští žáci, směřující ke kariéře v uměleckém řemeslu, slova personalistů jen potvrzují.

Nerozhodní jsou z oslovených žáků nejvíce kováři. V jejich branži jsou zajímavé výdělky vykoupeny fyzicky náročnou prací u výhně.

„Kdybych jel do Německa, tak jsem slyšel od známého, že mám 300 tisíc korun za měsíc,“ líčí Ondřej Malý, který společně s dalšími třemi spolužáky poodešel od kovadlin ve školní dílně, jaké má možnosti a jak přemýšlí nad svojí budoucností.

Všichni čtyři popisují, že v Česku je podle jejich názoru docela přetlak kovářů. Skutečným zakázkovým řemeslem se prý uživí jen ti nejlepší, zatímco ostatní musí jít do nějaké formy kompromisu a částečně mechanické výroby.

Naproti tomu ve zmíněném Německu je kovářů nedostatek. „Zase je to nová země, nový jazyk. Musíte s nimi komunikovat. Těžko se hodně lidem komunikuje v angličtině, když to není jejich rodný jazyk,“ tváří se k práci za hranicemi skepticky Tomáš Šeda, druhý mladý kovář.

Parta se shoduje, že najít práci v oboru by nebyl problém, ale dokud mají možnost, chtějí studovat. „Neřekli bychom, že práci seženeme hned, ale problém to nebude,“ hodnotí mladí kováři.

Už zmíněný František Bidlas, který se chce zaměřit na japanologii, otevřeně mluví o tom, že zvažuje i vlastní zdraví. „Já se třeba pořád rozhoduji. Člověk se chce rozmyslet, jestli chce kovařinu dělat do 70 a zničit si všechny klouby,“ zmíní uprostřed dílny.

Společně s Ondřejem Malým dávají dohromady seznam zdravotních potíží spojených s kovařinou. „Karpály jsou úplně jasné a máme i tenisové lokty,“ říká Ondřej. „Po delší době bolí i nohy a záda,“ doplňuje František. „A taky oči,“ uzavírá Ondřej.

Martin Legl, čtvrtý ze spolužáků, vypráví, že už pracuje, ale není to ono. „Vydělávám si na auto. Svařuji, ale nebaví mě to. Je to pořád to samé. Přijdu a celý den řežu rámečky do betonu a svařuju je. Hrozná práce,“ nelíbí se mu monotónnost.

Ani budoucí truhlář Matouš Černík, zmíněný hned v úvodu, který působí, že má kariéru rozjetou, nemá jasno v tom, zda se chce truhlařině věnovat naplno. „Chci mít vlastní dílnu. Jestli to bude ale plný úvazek, nebo víkendová činnost, to ještě nevím,“ přiznává.

Mladé řemeslníky nabírá do svého truhlářství například Miloš Mašín. Říká, že své zkušenosti s nastupující generací nechce zobecňovat. Do dílny mu prý přišli mimořádně snaživí žáci i tací, kteří práci odbývali. Ale všiml si u nich – jeho slovy – amerického přístupu.

„Někde vidím velké očekávání, přílišné sebevědomí. Když je podložené, tak je to v pořádku, takový člověk naopak dokáže svoji práci prodat a přesvědčit zákazníky. Tento americký přístup, že to mají pod kontrolou, je dobrý, ale musí tam být ta znalost, šikovnost a fortel,“ poznamenává Mašín, podle kterého ale neplatí vždy, že žáci vedle sebevědomí oplývají i nadšením pro práci.

Zástupce ředitelky pro odborný výcvik na Střední škole umělecké a řemeslné Jan Petrus vypráví, že se snaží žákům vštěpovat, že mají znát svoji hodnotu, ale zároveň musí projevovat i pokoru a vědět, že se mají i po vyučení co učit.

Nástupní mzda podle Petruse v současnosti není nijak omračující – pohybuje se kolem 25 tisíc korun. Pokud se ale osvědčí, raketově roste. „Vydělají si mnohem víc. Zaměstnavatelé si nemohou dovolit nechat šikovného pracovníka utéct kvůli pár tisícům,“ říká s tím, že když se mladí v práci snaží, rychle vystoupají k 50 tisícům korun měsíčně a k tomu mohou mít i další zakázky.

Podle Petruse se například u nich na škole ve třetím ročníku na praxi do firem vydává kolem 50 studentů a obvykle se zhruba polovina u zaměstnavatelů chytne.

A ředitelka školy Jana Porvichová vyzdvihuje, že žáci její školy získávají zkušenosti i formou studentských firem. Žáci, včetně již zmíněného Matouše Černíka, například přišli s nápadem na výrobou vycházkových holí na míru. A s projektem Cool hůl slavili úspěch, když za něj dostali ocenění za nejlepší vizuální identitu.

Ústřední postavou projektu je momentálně Janek Drdácký, který si na škole aktuálně dodělává maturitu a studentský projekt rád by rád přetavil ve skutečné podnikání.