Digitalizace narazí, pokud nám přidá práci, varuje šéf praktiků

„Máme kompletní zdravotní informace o našich pacientech. Něco, co je snem českého státu možná za pět deset let.“

Pavel Šnajdr je praktickým lékařem soukromého poskytovatele zdravotní péče. Digitalizace je jednou z důležitých cest, kterou se asi před 15 lety vydali.

Výsledkem je plně digitalizovaná zdravotní dokumentace. Pacient tak nemusí běhat s papírem z jednoho pracoviště na druhé a do své dokumentace může kdykoli nahlédnout.

Nebo když pacienta pošle doktor na odběry, může jít do laboratoře, která mu nejvíce vyhovuje. Výsledky pak automaticky doputují k praktickému lékaři, popisuje Pavel Šnajdr. Doktor si je prohlédne a pak usoudí, jestli chce pacienta či pacientku ještě pro jistotu prohlédnout, nebo mu stačí jen výsledné hodnoty.

Díky dlouholetému sběru dat sní Pavel Šnajdr o dalších možnostech, jak lidem umožnit důstojný a zdravý život i ve stáří.

„Očekávaný přínos digitalizace je, že z toho vytěžíme data, na základě kterých rozdělíme pacienty do rizikových skupin. Ke každé skupině se pak budeme chovat trošku jinak, aby jim péče co nejlépe seděla na míru. To vám doporučí algoritmus, který bude v programu vložený.“

V ideálním světě by takto mohla vypadat i běžná ambulance praktického lékaře či lékařky. Jenže české zdravotnictví má v digitalizaci deset až 15 let zpoždění. Vyvíjí proto úplné základy.

Ale i ty mohou narazit, a to právě na praktické lékaře či ambulantní specialisty. Alespoň toho se obává hlavní muž digitalizace zdravotnictví Petr Foltýn. V rozhovoru pro Seznam Zprávy řekl, že kromě selhání technického řešení se může digitalizace zaseknout na starších lékařích a lékařkách. „Dohromady to je třeba 15 tisíc lidí. Nedostanu je do jedné zasedačky. Jak jim chcete vysvětlit, že to neděláme naschvál?“ ptá se.

„Když se jedno procento rozhodne, že půjde do důchodu, tak to je 150 lidí. A jestli odejde 150 lidí, tak půjdou do důchodu společně s naším ministrem. Obávám se hodně starších praktiků, že nám do toho začnou házet vidle,“ řekl.

Obava to není nijak neoprávněná. Více než třetina praktiků pro děti je v důchodovém věku, podobná čísla jsou i u praktiků pro dospělé. Obdobně jsou na tom i někteří ambulantní specialisté.

Více než milion českých občanů navíc nemá praktického lékaře a jakýkoli větší nárazový odchod dopadne na pacienty, protože nových praktiků přibývá méně, než jich končí.

Hořký začátek digitalizace navíc zažilo ministerstvo za Adama Vojtěcha (za ANO), když v roce 2018 zavedlo e-recepty. Proti inovaci se postavila Česká lékařská komora či Sdružení praktických lékařů.

Padala slova, že systém je „zmetek“, podávalo se trestní oznámení a tvrdilo se, že staří praktici skončí.

Pravdou je, že zavedení provázely technické potíže. „Špatně to fungovalo, padalo to, nebylo jasné, jestli recept došel,“ vrací se o šest let zpátky místopředseda pro digitalizaci a IT ze Společnosti všeobecného lékařství Cyril Mucha.

Po ministerstvu také chtěli, aby pacienti viděli, pokud je nějaký lék méně dostupný, a zároveň měli informaci, ve které nejbližší lékárně jej mohou získat. To resort do systému zavedl až letos.

Navíc e-recepty narazily na nedůvěru lékařů. „Troufnu si říct, že to byl strach z toho, jak to bude fungovat. Já mám počítač v ambulanci od doby, kdy jsem začala. Ale spousta kolegů si kvůli tomuhle vůbec poprvé pořídila počítač,“ popisuje Iva Matušáková, padesátnice a dětská lékařka z Uherského Brodu.

I prezident České lékařské komory Milan Kubek dopředu strašil, že skončí starší praktici. Stalo se tak? Data neukazují, že by ať už praktičtí lékaři, či ambulantní specialisté končili kvůli digitalizaci zdravotnictví. „Absolutně ne. A jestli, tak v jednotkách,“ říká ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek. Důvodem je v drtivé většině stáří doktorů, kteří odchází do důchodu nebo už kvůli zdravotnímu stavu nemohou pokračovat.

E-recepty byly prvním větším a dotaženým digitální projektem. I přes počáteční obtíže funguje projekt v zásadě bez problémů, nepotvrdily se černé scénáře a obavy praktiků otupil. Zároveň prošlapal cestu i dalším novinkám.

Jedna z nich je u očkování. Podáním injekce začíná plně digitální systém, který končí v mobilní aplikaci EZKarta, kde si posléze každý může zjistit, kdy a čím byl očkován.

„Nebudete tomu věřit, ale síť praktických lékařů se elektronizovala během tří měsíců,“ dodává Dušek. Řada ambulancí používá i eZprávu, kterou bokem vyvinul primář Petr Machek. Takhle praktickým lékařům posílá údaje třeba IKEM.

„Pokud je například praktický lékař z Ostravy přihlášen do systému a jeho pacient je ošetřen na kterémkoliv oddělení v IKEM, praktik zprávu dostane dříve, než pacient zavře dveře ordinace,“ píše Machek.

Nechuť přijímat novinky příliš neventilují ani samotní doktoři. Alespoň ne ti, kteří jsou starší 50 let a redakce Seznam Zpráv je náhodně oslovila.

„Určitě nemám problém, já s počítačem dělám od začátku, už nějakých 35 let. Jak postupně ty věci přicházely, tak se jim člověk přizpůsoboval,“ říká praktická lékařka Marta Čiháková z Hradce Králové, která je v důchodovém věku.

Fanouškem digitalizace je i dětský lékař Josef Zemánek z Týnce nad Sázavou. Také on je už nějakou dobu v důchodovém věku, inovacím se ale nebrání.

„Už v roce 1985 jsem měl v ordinaci výpočetní techniku a komunikaci s benešovskou nemocnicí z Čerčan,“ popisuje.

Upozorňuje ale na stejnou věc jako jeho kolegyně Marcela Křížová ze Zlína. Po digitalizaci stavebního řízení se obávají fungování. „Digitalizaci podporuji, ale musí být napřed řádný pilotní projekt, který ukáže, že funguje,“ píše v e-mailu Křížová.

Její obavy sdílí i neurolog Martin Pretl, radní Sdružení ambulantních specialistů. „Nemůžeme to blokovat, nemůžeme proti tomu protestovat, když vidíte, že digitalizace přináší dobré věci. No ale pak proti tomu postavíte digitální řízení, a jak to dopadne? Takže se toho obáváme,“ vysvětluje.

Právě tento mentální blok, respektive nedůvěra ke státním projektům, může hrát větší roli než neochota učit se zacházet s novou technologií.

„Všichni jsme skeptičtí, vidím to i na kolezích. Skepse přichází se stářím a jak se to nedaří,“ dodává Pretl.

Kromě skepse, kterou lze kvalitou poměrně lehce zlomit, budou hrát roli dva další stěžejní faktory. A ani jedním z nich není pouze „odpor k novinkám“. Naopak jsou velmi praktické: finanční náklady a pracovní vytížení.

Sdružení praktiků se obává finančních nákladů – ať už na programy, nebo samotné počítače, které bude potřeba modernizovat. „Pro ambulantní sektor, pro primární péči žádné prostředky na digitalizaci nejsou určeny,“ říká předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka.

Druhou obavou pak je, co se zejména od praktických lékařů očekává. Nejviditelnějším příkladem je pacientský souhrn, kde by měly být uvedeny různé osobní a zdravotní údaje.

Jenže co všechno bude takový souhrn obsahovat? Kdo ho bude udržovat? Kdo bude dohlížet na data, která se do něj budou propisovat třeba z nemocnic nebo vyšetření? Kdo převede nyní nekompatibilní údaje, ať už z papírů, či disků, do standardizovaných kolonek?

Budou to praktičtí lékaři a lékařky? A pokud ano, přijmou to?

„To určitě narazí, protože na to nejsou kapacity. Spočítal jsem si, že i kdyby tomu měl věnovat lékař deset minut u každého pacienta, tak při počtu 2000 pacientů to je naprosto brutální časová dotace, která se odrazí v neprovedených preventivních vyšetřeních,“ dodává Šonka.

Jednoduchá poučka: Pokud má digitalizace státu uspět, musí být výsledně jednodušší než papír a propiska. Tedy snížit byrokracii, zároveň tím ale nepřidělat práci a nezatížit finančně praktické i ambulantní doktory. Alespoň to nás učí příklady z jiných zemí, které jsou napřed.

„Když se podíváme zpětně do historie na země, jako je třeba Izrael, které jsou dneska nejpokročilejší v digitalizaci zdravotnictví, tak všude začínaly s tím, že lékařům ulehčily život. To znamená, že snížily administrativu,“ říká lékař a člen Národní ekonomické rady vlády Pavel Hroboň.