Článek
Školáci, kterých do Hrzánského paláce dorazily zhruba tři desítky, drží v rukou modré lístky s otázkami, jež si sami připravili. S premiérem Petrem Fialou (ODS) si vyměňují úsměvy i stydlivé pohledy.
Předseda vlády přišel při příležitosti Dne dětí odpovídat na jejich otázky týkající se války na Ukrajině i integrace uprchlíků.
„Za svůj život jsem absolvoval spousty tiskových konferencí, ale nepamatuji si na žádnou, která by byla takováto,“ prohlásil Fiala na úvod.
Kromě něj přišli s dětmi diskutovat i ministr školství Petr Gazdík (STAN), zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková a ukrajinský velvyslanec Jevhen Perebyjnis.
Posledně jmenovaný ukrajinské děti hned v úvodu vybídl k tomu, aby byly vděčné za českou pomoc, protože tak nejlépe dokáží, že jsou příslušníky civilizovaného evropského národa.
Zároveň je v rodném jazyce vyzval k tomu, aby pobyt v České republice využily jako příležitost. „Čerpejte inspiraci, abyste to mohli zúročit, až budete řídit Ukrajinu. Doufám, že ta už bude v té době členem Evropské unie,“ dodal Perebyjnis.
Co když Rusko vypne plyn
Zástupci vlády pak odpovídali především na dotazy týkající se integrace Ukrajinců v Česku.
Beatu ze šesté třídy například zajímalo, co bude s ukrajinskými dětmi, které se nedostanou do škol. „Chtěla jsem hlavně vědět, jestli – až dorazí všechny děti z Ukrajiny – se budou mít kde učit.“
Ministr Gazdík jakékoliv obavy vyvracel s tím, že jeho resort situaci řeší a míst by měl být dostatek.
Řeč přišla i na vážnější témata, jakými jsou dlouhodobá vize české pomoci a závislost na ruském plynu.
„Když nám Rusko vypne plyn, tak to pro nás bude těžké, ale děláme všechno, abychom se té závislosti co nejrychleji zbavili, i když to bude ještě chvíli trvat,“ reagoval premiér Fiala, který zároveň zdůraznil, že Česko bude Ukrajině pomáhat i poté, co válka skončí. A dodal, že již nyní s dalšími unijními státy řeší postup poválečné rekonstrukce.
„Jsou hodně vysoko postavení“
Samotné děti na otázku, zdali vědí, jaká je náplň práce těch, se kterými dnes mluvily, odpovídají s drobnými rozpaky.
„Víceméně jo. Ministr školství organizuje školy, to je jasný. A premiér, ten dělá skoro všechno,“ říká Honza z 5. třídy. „Já vím, že jsou hodně vysoko postavení,“ doplňuje ho s nadšením jeho spolužačka Anička.
Oba pak s nadšením vyprávějí o dvojici nových spolužáků, které postupně zasvěcují do chodu třídy.
„Jsem rád, že je tu máme. Jen se musí naučit, jak se to dělá u nás, protože u nich to je jinak. Třeba se neučili vůbec rýsovat, s pravítkem se moc neznají a i zlomky počítají způsobem, který jsem doteď nepochopil,“ vysvětluje Honza, který pomáhá ukrajinskému spolužákovi Nikitovi.
V Základní škole Solidarita je podle vychovatelky Jiřiny Čihákové, která děti doprovázela, nyní celkem 45 dětí z Ukrajiny. „Bohužel nám chybí místnosti pro třídy. To je problém. Proto se i děti ptaly, co bude s ukrajinskými dětmi, které se nevejdou.“
