Bradu až na zem! Testovali jsme, jak drsný je policejní nábor

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na travnaté louce v Milovicích, hned vedle oblíbeného parku Mirakulum, se u velkého stanu tvoří fronta. Středočeská policie tady totiž od dvou hodin odpoledne připravila akci nazvanou „Fyzické testy nanečisto“. Ve frontě jsou přede mnou dva muži kolem třicítky. Ptám se jich, jestli chtějí u policie opravdu pracovat.

„Jsem tu s dětmi od rána a už se začínáme nudit, tak si to jdu jen zkusit,“ říká jeden z nich. Představuje se jako Martin, dopoledne si dal dvě piva, na disciplíny je ale prý připravený. Druhý z účastníků, Milan, bere testy vážněji. Ti, kteří celkem čtyři disciplíny úspěšně zvládnou, mají totiž splněno. Kdyby doopravdy chtěli k policii, fyzickou prověrku už absolvovat nemusí, certifikát bude platný rok a půl. To je přesně Milanův případ.

„Minule se mi to nepovedlo, potrénoval jsem a jdu si to sem znovu odcvičit, abych měl splněno,“ prozrazuje Milan, který momentálně pracuje u hasičů. Protože je opravdu velké vedro a právě jsem podepsal, že se akce zúčastním na vlastní nebezpečí, zajímá mě, jestli je na místě zdravotník. „Pokud omdlíte, tak vás ošetříme,“ říká mi s úsměvem policistka.

Po zápisu už se jde na věc. Berou si nás na starost dva policisté, ve stanu jich ale sedí minimálně deset dalších, kteří se přišli na možné budoucí kolegy podívat. „Ty mluvíš, já předcvičuju,“ domlouvá se dvojice těsně před startem.

Jako první jdeme na člunkový běh: tam, zpátky, tam a zase zpátky mezi kužely, samozřejmě co nejrychleji, jednou bez dotyku kužele, jednou s dotykem. Snadná disciplína? Ale kdeže, z asi dvacítky uchazečů minimálně sedm na trávě mezi kužely uklouzne a zhorší si tak čas.

Naštěstí je možná jedna oprava. „Pojď, to dáš,“ motivuje policista běžkyni.

Člunkový běh je z fyzických testů nejrychlejší disciplína, časy se pohybují kolem deseti až patnácti vteřin. „10,40, pane reportére,“ hlásí policista při mém pokusu. A jdeme na mou nejméně oblíbenou disciplínu, kliky. Jako amatérský fotbalista a běžec si věřím spíše na jiné cviky.

A mám pravdu, většina mých kliků je podle policisty neplatná. „To nemůžu uznat, musíte se bradou dotýkat země, bohužel,“ vytýká mi policista. A má pravdu, měl jsem víc trénovat, psaním na počítači bicepsy nenarostou.

Kliky mi bohužel ani na opravný pokus nejdou, na žíněnce nicméně zůstávám, čeká nás takzvaný celomotorický test. Kdo je obeznámený s pojmem „angličáky“, dokáže si cviky, které ve sluncem rozpáleném stanu děláme, představit.

Přesná definice z policejního webu zní:

„Cvičící ze stoje spatného přechází přes dřep do lehu na břiše a zvedne ruce z podložky, přechází zpět přes dřep do stoje spatného, dále pokračuje přes dřep do lehu na napřímená záda, ruce se dotknou podložky podél těla a zpět přechází přes sed a dřep do stoje spatného. Za každý přechod do stoje spatného je počítáno jedno provedení cviku.“

Tuhle disciplínu už zvládám lépe, můžu se více opřít o břicho. Ve vedru je ale každý přechod ze „stoje spatného“ a zpět těžší a těžší. Na opravu naštěstí nemusím, za dvě minuty zvládám něco kolem třiceti opakování, což předcvičující lakonicky hodnotí jako ne tak špatný výkon. „Mile jste mě po těch klicích překvapil,“ povzbuzuje mě policista.

Jdeme na poslední disciplínu, na kterou se vzhledem k venkovní teplotě a absenci mraků těší málokdo: běh na tisíc metrů. Louka není velká, čeká nás proto deset koleček kolem připravených kuželů. Každého z dvacítky účastníků má na starosti jeden policista, který mu stopuje čas, minimum je pět minut a patnáct vteřin. Díky průpravě z hanspaulské fotbalové ligy, kde často běhám bez balonu, mi jako jednomu z mála tato disciplína nevadí.

„Držte tempo,“ slyším v dáli mocný hlas. Později se dozvím, že nám takto fandil ředitel Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, brigádní generál Václav Kučera. Ačkoliv je běh s každým kolečkem náročnější, dobíhám jako první na těsno s Milanem, který po doběhu oslavuje - úspěšně splnil fyzické testy.

Čas kolem čtyř a půl minuty. Já si budu muset příště opravit kliky. Nejsem sám, někteří odpadli právě při běhu. Ke cti jim slouží, že alespoň došli do cíle.

Po vydýchání už je opět čas na práci. S diktafonem klusám za policejním ředitelem. „To, co jste absolvovali, byly fyzické testy v plné palbě,“ vysvětluje brigádní generál. Po nástupu už policisté znovu celé testy dělat nemusí, podle Kučery se ale dělají občasné prověrky. „Vedeme policisty k tomu, aby si fyzičku upevňovali. Fyzička není zrovna něco, co je v naší společnosti top,“ sděluje Kučera.

Policie podle něj shání posily hlavně na základní posty, k uniformované policii, se kterou se lidé v praxi nejčastěji potkávají. „Popravdě je to to nejlepší i pro sbor, když policista projde od pořádkové, dopravní nebo cizinecké policie a pak stoupá dál,“ konstatuje Kučera.

Policie podle něj uchazečům nabízí především jistoty - stálou práci a výplatu. Nástupní plat se pohybuje kolem třiceti tisíc korun měsíčně, zajímavý může být náborový příplatek ve výši 150 tisíc korun, který policisté dostanou po uplynutí tříměsíční zkušební doby.

Jen tělesnou zdatnost ale policie během náboru netestuje. Víc lidí vypadává na psychologickém vyšetření. To je složené z výkonových testů, osobnostních dotazníků a rozhovorem s odborníkem. Celý policejní nábor pak končí prohlídkou u lékaře. Podle Kučery mají psychotesty pomoct najít to, co v lidech bývá skryto.

„Zaměřujeme se například na skrytou agresivitu jedince nebo jestli dokáže zachovat klidnou hlavu v rizikových situacích,“ zmiňuje Kučera. Uchazeči absolvují psychologické vyšetření již od časných ranních hodin. Jako první absolvují výkonovou část.

„Podle toho jak rychle vyplní testové metody, odpoledne následuje pohovor s psychologem,“ popisuje Lucie Kudrová, policejní psycholožka. Testuje se především stabilita uchazeče, jeho schopnost zvládnout stres a narůstající zátěž, rozhodnost a akceschopnost.

I proto se mimo jiné některé otázky v psychotestech v mírně upravené podobě po čase opakují. Když uchazeč odpoví na stejnou otázku jinak, je to pro psychology ohledně paměti a koncentrace jasná indicie.

„Někteří  uchazeči se mohou unavit jen tím, že dlouze nad každou otázkou přemýšlí,“ přibližuje Kudrová.

Ani psychotesty nemusí policista v praxi absolvovat vícekrát. Výjimkou je posun na vyšší kariérní pozici, například při posouzení manažerských předpokladů nebo některé specializované útvary jako jsou zásahová jednotka či celorepublikové útvary jako třeba Ochranná služba.

„Tady už jsou testy specificky zaměřené. Zároveň je také předpokladem, že už bude mít takový policista praxi z policejního výkonu tak, jak to služební zařazení vyžaduje,“ uzavírá psycholožka.

A mě čeká trénink kliků.