Turci využili situaci na Ukrajině, popisují uprchlíci v Česku

Nádraží Hulín nedaleko Kroměříže, půl druhé odpoledne. Na parkoviště přijíždí dvě policejní dodávky. Vystoupí z nich třináct mužů ve věku od zhruba osmnácti do třiceti let, kterým policisté nařizují postavit se do řady. Muži poslechnou.

Na sobě mají džíny, mikiny, někteří přes rameno ledvinku, na ústech roušky. Nic víc. Žádné batohy, igelitové tašky nebo zavazadla. Vše, co vlastní, mají po kapsách: dokumenty, mobilní telefon, peníze. Chvíli před druhou odpoledne je policisté doprovází do nádražní pokladny, kde si za svá eura kupují jízdenky do Prahy.

„Všichni pocházejí z provincie Hasaka na severovýchodě Sýrie,“ říkají Markéta a Miroslav Všelichovi, kteří s uprchlíky hovoří kurdsky.

Jazyk se naučili během několikerých pobytů v kurdské části Sýrie, ale také v tureckém vězení, kde strávili tři a půl roku za spolupráci s kurdskými milicemi YPG, které Turecko (na rozdíl od většiny zemí Evropy) považuje za teroristickou organizaci.

Po návratu z vězení před dvěma lety založili neziskovou organizaci VOWA a pomáhají uprchlíkům z Blízkého východu.

„Říkají, že jsou deset dní na cestě a převaděč je vyhodil nedaleko Kroměříže,“ překládá Markéta Všelichová slova třiadvacetiletého Syřana Mohammeda. „Policie je objevila v lese, převezla je na registrační místo do Holešova a odsud je dovezli sem do Hulína na nádraží, aby si koupili jízdenku a pokračovali, kam chtějí. Tedy do Německa,“ tlumočí.

Jejich finální destinace je Berlín, kde chtějí začít nový život.

Jsou dvě hodiny a na nástupiště přijíždí přímý vlak do Prahy. Třináct uprchlíků nastupuje za dozoru policie do soupravy. Pro výpravčího nic neobvyklého. „Posledních pár dní to je naprosto běžné. Před skoro každým spojem do Prahy sem policisté vozí desítky uprchlíků. Nejvíc jich bývá v prvním vlaku v půl páté ráno,“ říká výpravčí. Zvýšené množství uprchlíků dokazují i oficiální data.

„V uplynulých dvou týdnech, tj. od 22. 8. do 4. 9. 2022, bylo při tranzitní nelegální migraci pozemní cestou zjištěno 2349 osob,“ uvedla pro Seznam Zprávy mluvčí policie Irena Pilařová. To znamená zhruba 170 migrantů denně.

Z naprosté většiny – 95 procent – se jednalo o občany Sýrie, s velkým odstupem následovali Afghánci (2 %) a Turci (1 %). „U dalších státních příslušníků to byly jednotkové počty,“ dodala mluvčí.

V Brně se setkávám s další skupinkou syrských uprchlíků. Policie je zadržela kolem šesté hodiny ráno. „Převaděč nás měl odvést do Prahy, ale u Břeclavi byla silniční kontrola. Řidič zastavil u krajnice, vyběhl z auta a utekl do lesa,“ vypráví sedmadvacetiletý Syřan Alí. Neví, jestli se podařilo převaděče dopadnout, každopádně pětadvacítku uprchlíků ukrytých v dodávce policie odvezla do registračního místa, vystavili jim výjezdní příkaz (dokument, který opravňuje cizince k přechodnému pobytu do doby nezbytně nutné k vycestování z republiky) a odvezli na nádraží.

Mezi nimi je teprve dvanáctiletý chlapec Salim Abdullah Mohemeed. Prchá sám. Bez rodiny. Na útěk za lepším životem vyrazil se strýcem koncem července, ale jejich cesty se nedobrovolně rozdělily v Srbsku.

„Pronásledovala nás policie, strýc nemohl běžet, protože měl rozedřené nohy, takže jeho zadrželi a mně se podařilo utéct,“ popisuje Mohameed.

„Dost se bál, hodně plakal, ale dohodli jsme se, že bude pokračovat s námi do Německa, kde na něj čekají příbuzní. Se strýcem je stále v kontaktu, denně si volají,“ dodává jedenadvacetiletý Anes, který kvůli válce v Sýrii nedokončil gymnázium. „Pokud mi to Bůh dopřeje, chtěl bych ve studiích pokračovat,“ přeje si.

Mladíci se shodují, že nejtěžší na celé cestě byl začátek. „Tedy překonat dobře střeženou třímetrovou zeď, kterou Turci vybudovali na syrsko-turecké hranici,“ popisují. Jim se to podařilo počátkem srpna u města Ras al-Ayan. „Byli jsme ve skupince po sedmi. Na celou akci jsme měli tři až čtyři minuty. Čekali jsme, až projede vojenská hlídka, vyběhli ke zdi, opřeli o ni hliníkový žebřík a přelezli,“ vyprávějí. Na druhé straně prý už čekaly dodávky.

Týden trvalo, než je pašeráci různými vozidly dopravili přes celé Turecko k bulharským hranicím. Přespávali různě. Ve sklepích, v opuštěných domech, jednou dokonce na stadionu.

„Zhruba deset kilometrů od turecko-bulharské hranice nás vysadili a přejít jsme museli pěšky.“ V Bulharsku čekala další dodávka a tímto způsobem se dostali do Srbska, Maďarska, Slovenska až do České republiky.

A důvody, proč se k cestě do Evropy skupina mladých mužů rozhodla právě teď? „U nás už není bezpečno. Je tam válka. Turci využili toho, že svět sleduje Ukrajinu, a útočí na nás. Nevidíme tam budoucnost. A hlavně se nám nechce do armády a do války,“ shrnuje Alí a jeho krajané souhlasně přikyvují.

Oni – Kurdové – válku v Sýrii vnímají jinak než Ukrajinci na Ukrajině. „Kdybych byl Ukrajinec, tak bojuji za svou zem, ale my Kurdové žádnou zem nemáme. Bojovat v syrské armádě za Asada? To nikdy,“ říkají.

Celé rodiny se tedy složily a napůjčovaly si peníze, aby mladíci vyrazili do Evropy. Anes prý zaplatil 9,5 tisíce eur (asi 235 tisíc korun). „Tatínek se zadlužil, abych mohl jet,“ říká. Rodiče osmnáctiletého fotbalisty Zaradeše, který hrál v prvoligovém týmu, to stálo 10 tisíc eur. Sedmadvacetiletý Alí, bývalý student informačních technologií na univerzitě, zaplatil 12 tisíc eur. Všichni doufají, že se v Německu chytnou.

Krom jednoho mladíka. Ten chce zkusit štěstí u nás. Našel tu zázemí u jednoho Brňana.