Boj s nelegálními billboardy: Firma se infiltrovala mezi aktivisty

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Společnost Eurobillboard Group vystupuje jako respektovaná firma, která pronajímá reklamní prostor na 400 plochách napříč republikou. Jak už ale Seznam Zprávy popsaly, její byznys je zároveň založený na obcházení zákona a mezerách ve vymahatelnosti práva.

Firma, která je součástí tohoto byznysu, nyní rozšířila aktivity o další oblast: Pod falešnou identitou infiltrovali skupinu lidí, kteří vystupují proti černé reklamě v ulicích českých měst. Nabádají je k tomu, aby tyto billboardy poškodili.

Místo toho ale takoví lidé skončí se zakrváceným obličejem na zemi. Zadržení security službou, v čele s Oliverem Fischerem - majitelem firmy, která reklamní plochy nabízí - potom čekají na příjezd policie. A také vyšetřování pro krádež či poškozování cizí věci. Firma se tímto způsobem snaží odrazovat aktivisty od toho, aby jejich nelegální reklamy sami odstraňovali.

Právě takovou zkušenost před necelými dvěma týdny získal i osmadvacetiletý projektant Jan Vavřín.

Ve facebookové skupině „Přidej se a strhni to“ se sdružují lidé, kteří se snaží s černou reklamou bojovat, skupina má nyní 6,7 tisíce sledujících. Navzájem si radí, jak správně upozornit úřady na nelegální reklamu, mapují načerno postavené billboardy a někteří z nich také aktivně čistí ulice od vizuálního smogu.

Ve skupině se v minulých týdnech hojně diskutovalo o velkém nelegálním billboardu u autobusové zastávky Volha na Chodově. S Janem se při té příležitosti pustil do řeči jistý člověk s profilovým jménem Jan Blamák.

„Ve své naivitě jsem ho bral jako obyčejného týpka, který je na naší straně. Ještě s jedním člověkem jsme se domluvili, udělali jsme takovou malou skupinu, která měla s touhle reklamou zatočit. Pod falešným profilem si s námi psal ve společném chatu. Vlastně nás nabádal k tomu, abychom šli do nějaké akce s ním,“ popisuje Vavřín.

Jeho slova dokládají zprávy ve společné konverzaci. Jan Blamák se v konverzaci chlubí tím, že přinese rozbrus, že je natěšený, že už se nemůže dočkat. Také přímo píše, že billboard rozřežou, nebo že by nebylo špatné použít pyrotechniku.

„Tlačil na to, aby se to odehrálo co nejdřív. My jsme se původně dohodli na tom, že se půjdeme podívat na ty billboardy v pondělí. A on mi už někdy v sobotu psal, jestli nemám čas, že by se mu to hodilo v sobotu. Já jsem mu říkal, že nemůžu, že mám jiné aktivity. Domluvili jsme se na pondělí, ale v neděli zase otravoval, jestli nemůžu v neděli a že je hrozně natěšený, jak už to chce mít rozebrané. Jaký je důvod, nevím. Možná všichni z té party museli někde čekat na tu akci a prostě nechtěli čekat dva dny,“ popisuje Jan.

Nakonec se s Blamákem skutečně potkal, a to v pondělí 30. ledna večer. Na Chodov dorazili pouze tito dva členové „úderné skupiny“, třetí ten den neměl čas. Sešli se na parkovišti, několik metrů od silnice, s výhledem na nelegální billboard.

„Sedl si ke mně do auta, kouřil elektronické cigáro a chvíli jsme si povídali. V tom přijeli policisté v hlídkovém autě, chvíli tam obejdovali a potom nás oslovili: ‚Chlapi, nejste tady náhodou kvůli tomu billboardu?‘ Já říkám: ‚O žádném billboardu nic nevím, my jdeme nakupovat.‘ Jemu ale čouhal z kapsy montážní klíč. Policisté na to koukali a říkají: ‚Hele, máme tady hlášku, že tenhle billboard máme dneska hlídat. Dnešní noc tady nic nepodnikejte‘,“ popisuje Jan.

Nakonec se rozhodli, že využijí příležitost a zkusí si vybrat jiný billboard. Odjeli do nedaleké Jesenice, kde u silnice stojí další z nelegálních billboardů pronajímaných firmou Eurobillboard. Stojí v malém dolíku pod úrovní silnice, stejně jako většina ostatních je ukotvený k zemi pouze krátkými roxorovými tyčemi.

„Já jsem měl s sebou krumpáč a postupně jsme všechny ty roxory vytáhli. On mi normálně pomáhal, účastnil se toho, takže jsem nepojal žádné podezření. Potom to prostě spadlo, foukal docela silný vítr. Já jsem v tu chvíli šel do auta a najednou koukám, že asi dvacet metrů od nás stojí nějaké auto s rozsvícenými majáky,“ pokračuje Jan.

Ukázalo se, že je to modré BMW s registrační značkou Fischer1, kterým jezdí Oliver Fischer.

„Začal jsem na člověka, kterého jsem považoval za svého souputníka pod jménem Jan Blamák, volat, ať utíká. On ale neutíkal. Říkal něco jako: ‚Počkej, počkej, počkej.‘ V tu chvíli ke mně někdo ze tmy vyskočil, začal mi svítit do obličeje baterkou, povalil mě, přidalo se víc lidí včetně Blamáka a začali mě pacifikovat na zemi. Já jsem se jim nebránil,“ popisuje Vavřín.

V tu chvíli mu bylo jasné, že nepřijela policie. Křičeli na něj nadávky a věci, které mohli znát pouze ze společného chatu s Blamákem.

„Dostal jsem minimálně dvakrát pěstí, což lze potvrdit i tím, že když přijela záchranka, tak mi očišťovali obličej od krve. Kroutili mi ruce, klečeli mi na hlavě. Ale nedramatizoval bych to, bylo to zřejmě v rámci nějakého občanského zadržení,“ říká aktivista.

Po chvíli přijela policejní hlídka a následně záchranka. Jan podepsal, že není zraněný, a s rukama v poutech putoval na policejní služebnu k podání vysvětlení. Podle úředního protokolu, který Seznam Zprávy pročetly, je Jan Vavřín podezřelý z trestného činu či přestupku kvůli poškození billboardu. Policie si navíc ponechala krumpáč, se kterým měl být čin spáchán.

„Policisté zažádali o vyčíslení škody od poškozené firmy (na toto vyčíslení škody čekáme), dle výše škody pak bude buď celá věc i nadále vedena jako přestupek a následně oznámena příslušnému správnímu orgánu k projednání, nebo v případě vyšší škody budou zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu,“ uvedla policejní mluvčí Barbora Schneeweissová.

Oliver Fischer nijak nepopírá, že se události odehrály právě tímto způsobem.

„V oblasti Jesenic docházelo k protiprávnímu jednání ze strany aktuálně podezřelého J. Vavřína, kdy tento byl chycen při činu a vypátrán bezpečností agenturou, vše v kooperaci s Policií České republiky, se kterou byly tyto kroky konzultovány a připravovány,“ uvedl pro Seznam Zprávy Fischer.

Incident v Jesenici měl ale ještě další dohru. Ve skupině „Přidej se a strhni to“ se objevil příspěvek dalšího falešného účtu, který, naoko v dobré víře, varuje aktivisty před strháváním nelegální reklamy Fischerovy firmy právě na základě popsaného zásahu.

Ve skupině se navíc objevily další falešné profily, které se znovu pokusily nalákat aktivisty k další společné akci proti Fischerovým billboardům.

Když Jan Vavřín dorazil domů, sedl k počítači a hledal dostupné detaily o Fischerových a jejich podnikání. A během chvíle zjistil, že Jan Blamák je ve skutečnosti Tomáš Plánský, dvaadvacetiletý boxer a Fischerův soused. A zároveň muž, na kterého jsou napsané některé jejich firmy, například Penzion Fischer, Fischerova bezpečnostní agentura Secure Home Private nebo firma Reklam Reality, která nyní papírově vlastní kovové konstrukce nelegálních billboardů.

Právě na této právní kličce přitom stojí celé podnikání s billboardy v podání rodiny Fischerových. Na nelegálních billboardech je vždy nálepka s názvem firmy, která konstrukce oficiálně vlastní. Když společnost nastřádá dostatečné množství pohledávek od úřadů, skončí v likvidaci. Fischerovi před úřady tvrdí, že jim billboardy nepatří.

„Když tam máte uvedené, že vlastník a provozovatel (billboardů) je Reklam Reality, s. r. o., tak potom absolutně nechápu, proč mi voláte. Jak můžou být naše?“ řekl už dříve redakci zakladatel firmy Anton Fischer. Tento systém jsme popsali v článku zde.

Spojení Tomáše Plánského s rodinou Fischerových je přitom více než průkazné: „Jeho“ firma Reklam Reality sídlí přímo v budově „jeho“ Penzionu Fischer. Poté, co vylákal cizího člověka ke stržení „svého vlastního“ billboardu, přijel tohoto muže zadržet Oliver Fischer v autě s registrační značkou Fischer1. 

Že se Oliver Fischer s Tomášem Plánským více než dobře znají, dokládá i jejich společná fotografie z koncertu kapely Ortel (Oliver Fischer třetí zleva v zelené bundě, Tomáš Plánský devátý zleva v zelené mikině - v objetí se zpěvákem Tomášem Ortelem).

Oliver Fischer, současný majitel firmy Eurobillboard Group, každopádně odmítá, že by Tomáš Plánský plnil roli bílého koně.

„Vaše ‚zjištění‘ ve vztahu k p. Plánskému není důvod šíře komentovat z důvodu absence reálné podstaty a značné fabulace, kdy p. Plánský není v žádném případě bílý kůň, tento obchodní partner podniká v různých odvětvích podnikání a je dosti neuctivé z vaší strany, že takto označujete regulérní podnikatele,“ napsal redakci Fischer.

Redakce se pokusila kontaktovat i Tomáše Plánského, ale neúspěšně. Telefonní číslo, které používal jako Jan Blamák, je dlouhodobě vypnuté. Na SMS ani na zprávy na sociálních sítích nereagoval, a to ani na profilu pod svým skutečným jménem Tomáš Plánský, ani jako Jan Blamák.