„Bohužel jsem papíry nezkontroloval.“ Voda mu poničila dům, pojištěný není

„Můj příběh je trochu smutný v tom, že já jsem se nastěhoval na Velikonoce. Zvenku je ten barák ošuntělý, ale uvnitř je úplně nový. Podlahy, nové topení, elektřina, okna, dvě zrekonstruované koupelny, kuchyně, nábytek. Komplet vybavený. Jenže jak to teď zachránit?“ pokládá řečnickou otázku sedmatřicetiletý Tomáš Halát.

Stojíme před domem v obci Vápenná u Jeseníku, který před třemi lety koupil a letos začal rekonstruovat. Stálo ho to přes tři miliony korun. Zdmi se však line obrovská prasklina. Statik na tři stěny domu nastříkal oranžovou barvou křížky a šipku, pokud musí být dům zbourán.

„Podemletý základ obvodové nosné stěny na délce cca ½ délky objektu. Na stěně výrazné smykové trhliny několik desítek milimetrů, totéž na štítové stěně. Poškozená část zdiva hrozí samovolným zřícením,“ píše ve zprávě o prohlídce objektu statik.

Jinými slovy - třetina domu u řeky Vidnávky musí jít po zářijové povodni k zemi.

„Pro mě je zásadní to nějak šikovně odtrhnout, aby se mi podařilo zachránit alespoň dvě třetiny baráku. Pak bych třeba přistavěl nějakou schodišťovou šachtu, ale hlavně, aby se barák nerozglábil, nerozšklebil, zkrátka vydržel,“ přeje si Tomáš, který provozuje ve vedlejší obci malý cykloservis.

Jenže naráží na jeden problém za druhým. Tak třeba drát, který vede ze sloupu elektrického vedení na jeho střechu.

„Odhlásil jsem elektřinu, technici odmontovali hodiny, ale kabel, který je stále pod proudem, tam nechali, takže s barákem nemůžeme nic dělat. Ani ho bourat,“ upozorňuje a prstem ukazuje na střechu. Druhý den elektrikáři přijeli a problém vyřešili.

A další - už ne tak snadno řešitelné - překážky. Řeka Vidnávka odnesla příjezdovou cestu a dostat se s těžkou technikou k jeho nemovitosti bude logisticky značně složité. Navíc zatím nesehnal nikoho, kdo by si troufl kus domu odříznout.

„Chce to rozříznout střechu, rozebrat střechu, odbourat jedno patro, druhé patro a tak dále. Hasiči mi pomohli se zajištěním statiky, ale omlouvali se, že na částečnou demolici nemají techniku. S tou svou by prý udělali víc škody než užitku,“ popisuje.

Nabídli, že dokážou zbourat celý barák, to si ale Tomáš Halát nechce připustit.

„Já to chápu, že toho mají všichni moc. Je to blázinec. Úředníci, hasiči, starosta. Infrastruktura roztrhaná, baráky padají, ale to prostě nechcete řešit jako jednotlivec. Nikdo se mi nemůže divit, že když to tu mám pět měsíců, že to chci zachránit. Přece si nenechám zdravou část domu shodit,“ míní Tomáš.

Žebříkem se přes terasu dostáváme do vrchní části domu, která by měla být bezpečná. Vlevo koupelna, vpravo ložnice, velký obývák s kuchyní, další pokoj a pak schody dolů. Všechno zcela nové. Dál už není radno vcházet, hrozí nebezpečí zřícení.

„Nejhorší byla noc ze soboty na neděli. Vůbec jsem nemohl spát. Řeka začala vydávat takové zvláštní zvuky. Jako když sypete šutry z korby tatrovky. Takové ťuk ťuk ťuk. Asi jak tam plavaly ty valouny, stromy, dřevo nebo celé kůlny,“ vzpomíná Tomáš.

Naplnil desítky pytlů s pískem, cenné věci z dolního patra vynesl nahoru a v půl sedmé ráno postnul na Facebook fotku valící se vody pod okny s popiskem, že to snad dobře dopadne.

O chvíli později zmizela předzahrádka, pak celá příjezdová cesta a řeka vystoupala do zhruba metrové výše.

„Nejhorší je, že člověk začne mít strach. Nejde to ovládnout. Do domu začal narážet všechen ten materiál z řeky. Nebylo to zemětřesení, ale jemné chvění určitě. Říkal jsem si, jestli to spadne, tak ať to spadne, ale já tady nebudu,“ vypráví Tomáš.

Začal si balit batoh a v ten moment na okno klepali hasiči, kteří ho žebříkem evakuovali pryč. Když voda po několika hodinách opadla, by to žalostný pohled.

„Emoce se zvláštně míchaly. Polodeprese, slzičku jsem také uronil. Kdo by neuronil. Každopádně to byl šok. Uklidňoval jsem se tím, že jsem přece pojištěný,“ krčí rameny. Banka, u které sjednával na třiadvacet let hypoteční úvěr a musel se u ní pojistit, ho ale vyvedla z omylu. Na povodeň a záplavy se pojistka nevztahovala.

„Už si to přesně nepamatuju, jsou to tři roky, co jsem to uzavíral, ale vím, že mi nabízeli dva produkty a já jsem sáhl po tom dražším. Bohužel jsem si ty papíry nezkontroloval, a když jsem se pak do nich díval, tak tam byla povodeň nebo záplava vyňata,“ přiznává Tomáš.

Přesto cítí, že by chyba mohla být i na straně banky.

„Je ale i varianta, že došlo k pochybení ze strany té bankéřky, že mi tu hypotéku neměla bez toho pojištění vůbec dávat,“ domnívá se. Proto celou věc řeší nyní i s právníkem.

„Jsem de facto bezdomovec. Barák je neobyvatelný. Kotel je vypláchnutý, voda ani elektřina nefunguje. Stát mi pomohl okamžitou pomocí sedmdesát tisíc korun, bydlím u mamky, což mi pár měsíců vydrží, ale co bude dál, nevím,“ shrnuje svou aktuální situaci. Přesto naději neztrácí.

„Nemám děti, rodinu, jsem chlap v produktivním věku, nějak se s tím poperu. Jakékoliv pomoci se však nebráním,“ dodává.