Článek
Pro nemálo lidí jsou duben, květen a jaro obecně spojené s utrpením. Známější podzimní a zimní deprese jsou symbolicky propojené s temným počasím. S jarními depresemi, ačkoliv jsou spolu s podzimními ve skutečnosti zřejmě nejrozšířenější, to není tak jednoduché. Byť klima je, zdá se, pro jejich rozvoj rovněž klíčové.
„Extrémní jas a teplo by mohly způsobit, že se budete cítit slabí a nemotivovaní, a navodit zvýšený neklid a podrážděnost,“ konstatuje oborový magazín Emergency Live. Nárůst slunečního záření může narušit cirkadiánní rytmy, které řídí koloběh spánku a bdění. Lidé jsou vyřízení. Jasné dny drží mozek ve stavu pohotovosti. Smýkáni na kolotoči nálad se nedokážou uvolnit.
Jarní deprese mívají pochopitelně mnoho příznaků. Se značným zjednodušením se o nich však říká, že ženy pláčou a muži zuří a perou se.
S delšími dny se navíc nastavuje nová hormonální rovnováha, což platí hlavně pro serotonin (hormon štěstí) a melatonin (spánek). Lidé jsou také po zimě vyčerpaní, přecitlivělí.
Podle některých psychiatrů budou jarní deprese speciálně letos tužší. Sbíráme se z život ohrožujícího dvouletého covidového traumatu. A pár set kilometrů od našich hranic Putinovi vrazi sestřelují na ulicích cyklisty a zabíjejí kojence. Kdo má sklony k jarnímu splínu, toho patrně čeká náročná sezóna.
Jak se může projevit jarní deprese
– obecně špatná nálada, přetrvávající pocity smutku a beznaděje
– menší nebo žádný zájem o obvyklé aktivity
– potíže s hledáním motivace pro pravidelný denní režim
– změny energie, včetně letargie nebo neklidu
– nespavost a další potíže se spánkem
– potíže se soustředěním nebo zapamatováním informací
– větší chuť k jídlu, nebo naopak hubnutí
– neobvyklé vzrušení nebo podrážděnost
– pocity hněvu nebo agrese
– myšlenky na smrt, umírání nebo sebevraždu
„Náhlé zvýšení slunečního záření vede k tomu, že tělo produkuje méně melatoninu, takže nakonec spíte méně, než potřebujete. Tento nedostatek spánku může přispívat k příznakům deprese nebo je zhoršovat. Zároveň se hladina serotoninu v těle zvyšuje jako přirozený výsledek delších dnů a slunečného počasí. Zatímco příliš málo serotoninu je spojeno s depresí, příliš mnoho by také mohlo přispět k obavám o duševní zdraví, včetně sociální úzkostné poruchy,“ konstatuje Emergency Live.
Známý psychiatr Ján Praško se sezónnosti depresí – pravda, hlavně těch zimních – systematicky věnuje dlouhodobě. Jarní deprese sice obvykle nebývá tak příšerná jako deprese endogenní – taková, jež má vnitřní příčinu –, přesto může člověka strhnout do rokle zoufalství. „Velmi mírná deprese pomine sama, ale je riziko, že se bude vracet a prohloubí se. Deprese často probíhá v epizodách. Přijde na jaře, v létě odezní a na podzim se vrátí,“ popisuje Praško v Interview Plus Českého rozhlasu.
Nejde o pomíjivý výstřelek rozcapených mileniálů. Největší mozky lidstva se problému věnovaly již čtyři století před naším letopočtem. „Mimo jiné Hippokrates přišel na zajímavý poznatek, že úzkostné a depresivní stavy, které trvají dlouho, mohou přejít v melancholii, která se pak často objevuje na jaře a na podzim. Popsal tak sezónní afektivní poruchu,“ potvrzuje ve své bakalářské práci Andrea Břendová z pražské Karlovy univerzity.
Za hlavní terapeutický prostředek podle ní Hippokrates považoval odstraňování některé z nadbytečných tělesných tekutin. Pouštěl žilou nebo používal projímadla či dávidla.
Dnes už jsou k dispozici komfortnější metody. Vedle dočasného užívání moderních antidepresiv, jež mají na rozdíl od starších, tricyklických minimum vedlejších účinků, jsou tu i na depresi přímo cílené formy psychoterapie.
Kognitivně behaviorální terapie například zahrnuje přerámování neužitečných myšlenek o sezóně a souvisejících symptomech nálady. Behaviorální aktivace pomáhá vytvořit rutinu příjemných činností a pozitivních nebo odměňujících návyků.
Interpersonální terapie, přístup speciálně vyvinutý k léčbě deprese, pomáhá prozkoumat problémy pacientova osobního a profesního života a jeho vztahů, které by mohly přispět k příznakům deprese.
Dnes se navíc čím dál víc mluví o tlustém střevě jako o druhém lidském mozku. Což přináší nemalé naděje. V aktuálním čísle vědeckého magazínu Vesmír se tématu obsáhle věnuje imunoložka Helena Tlaskalová-Hogenová. Kromě jiného hovoří o tom, jak mikrobiom (společenství mikroorganismů v tlustém střevě, pozn. red.) ovlivňuje aktivitu mozku. „Teď už o existenci osy mikrobiota–střevo–mozek nepochybujeme a už tušíme, že mikrobiom ovlivňuje nejen naši náladu a chování, ale že má vliv i na duševní choroby, jako je deprese, autismus, mentální anorexie,“ vysvětluje.
Co tedy může běžný člověk vykonat, chce-li zlepšit kvalitu svého mikrobiomu? „Nejhorší, co můžeme pro sebe udělat, je jíst vysoce průmyslově zpracované a trvanlivé potraviny, zejména uzeniny,“ varuje profesorka Tlaskalová‑Hogenová.
Psychiatr Praško pak připomíná, že lidé s depresemi, a to i s těmi sezónními, mají vylít do záchodu veškerý alkohol.
Prospěšná jsou naopak probiotika. Probiotické bakterie – především (ale nejen) bakterie mléčného kvašení, laktobacily, bifidobakterie – jsou přítomny v některých potravinách, potravinových doplňcích nebo v lékové podobě.
Leč ukazuje se, že stejně dobrou antidepresivní práci jako drahé pilulky nebo mininápoje odvede ve střevech i kvalitní syrové kysané zelí.
