Bleší trhy táhnou. Češi na nich hledají levný nákup

Od sobotního brzkého rána vystupují z tramvají na zastávce na pomezí pražských Vysočan a Hrdlořez houfy lidí a míří na bleší trhy, které se v hlavním městě postupně vypracovaly na masovou víkendovou akci. Silný impulz podle pořadatelů dodalo i letošní zdražování.

Chvilku před devátou hodinou už jsou trhy v plném proudu a k dodávce plné zlevněných potravin se táhne stále větší fronta. Několik pomocníků kmitá a podává zboží přímo z nákladního prostoru automobilu. Vystavené jsou francouzské sýry známých značek. Balení plátkového sýru za 14,90 korun (v supermarketech se prodává za zhruba 40 korun), celé kolečko sýru camembert za 26,90 korun.

„Nefoťte, nechci! Nebo zavolám toho velkého, nejsem magor,“ ohradí se prodejce výhružně na reportéry, kteří chtěli zboží a ceny zdokumentovat.

Rozrůstající frontu čekajících tvoří lidé mluvící mezi sebou ukrajinsky nebo rusky a mlčenliví čeští senioři, ve kterých roste napětí z čekání. „Sem tam sem zajdeme. Přišli jsme se podívat, co dnes mají. Je to zvědavost, ale i ceny nás lákají,“ připouštějí dvě seniorky.

O chvíli později přichází do fronty za nimi i zhruba sedmdesátiletý vysportovaný muž, v novém trekovém oblečení a s velkým batohem. „Možná,“ odpovídá podezíravě na otázku, jestli je Čech a na další dotaz, jestli do fronty přišel kvůli inflaci neochotně přitakává. „Něco na tom samozřejmě je,“ souhlasí.

V dalším obchodě s potravinami o pár desítek metrů hlouběji v areálu prodává potraviny Michaela, která je mluvnější. Její sortiment se skládá například z konzerv se sardinkami nebo s tuňákem za 25 korun, vepřovými konzervami za 40 korun nebo třičtvrtěkilovou štanglí salámu Vysočina za 130 korun.

Zákazníky poctivě upozorňuje na některé „háčky“. „Je to rostlinné máslo,“ říká obchodnice paní, která má zájem o kostku margarinu za 35 korun a reportéry zase opraví, že kilo sýru je skutečně za 150 korun, ale není to gouda, ale „goldi“.

„Chodí víc lidí, je to znát. Chodí víc Ukrajinců,“ všímá si Michaela, že poslední týdny zájem o její zboží roste. Na pražské bleší trhy jezdí zhruba půl roku. Přes týden shání zboží a o víkendu prodává. „Vyděláte si tím na normální život. Ale, jak se všechno zdražuje, tak je to těžší a těžší,“ zmiňuje obchodnice, že inflace jí samotné komplikuje živobytí.

Prohlédněte si fotogalerii z trhů:

Jednatel společnosti, která trhy v ulici U Elektry provozuje, reportérovi také potvrzuje, že zájem návštěvníků poslední týdny roste.

„Trhy pořádáme už dvacet let. Poslední dva měsíce zažíváme boom. Před čtrnácti dny jsme měli absolutní rekord. Nedokážeme spočítat lidi v autech, ale přes turnikety dorazily čtyři tisíce lidí. S těmi, co přijeli auty, to odhadujeme na sedm tisíc,“ říká Lukáš Svoboda.

Jakmile se za člověkem po zaplacení třicetikorunového vstupného zatočí turnikety ocitá se v pestrém světě, který může duchem silně připomínat aktuálně populární devadesátá léta.

Vzduchem se nesou výkřiky jako „Pět set a já vám to nechám.“ nebo „Tohle? Dvě stě pade.“, narazíte zde na obchodníky v rozepnuté šusťákové soupravě s ledvinkou, ale i na zaručené rady, kdy vyrazit na letní koupání za Prahou: „…a pak ta slapská přehrada zezelená a je hnusná. Musíte jet dřív!“

Trochu nabručený zahradník Zdeněk zkouší prodávat různé sazeničky. „Byl jsem tady už loni a všechno se prodávalo dobře,“ pochvaluje si a chvilku po osmé hodině ráno tvrdí, že už si vydělal na vstup, takže je spokojený. „Lidi nejdřív hodně koukají a kupují, až když jdou domů, aby se s tím netahali,“ vysvětluje, že má ozkoušené, že se mu prodeje rozjedou později, a nemá tak cenu hned ráno hodnotit daný den.

Včelař Valerij Norenko řeč okamžitě stáčí ke svému receptu na spokojený a zdravý život. „S medem jsem se uzdravil. Vzbudím se a dám si sklenici vody s medem na lačno. Dlouze míchat a pak vypít. Pak si jdu zacvičit,“ vysvětluje. Chválí svoji skvělou manželku i naplňující práci: „Rád si hraju se včeličkami. Hrozně mě to chytlo,“ usmívá se.

Větší zájem návštěvníků kvůli inflaci i vyšší počet prodejců jídla a různých občerstvení ale kritizuje jeden z pravověrných vetešníků, podle kterého to už kvůli tomu „není ono“.

„Je nás tady pár, co je zajímá veteš,“ stýská si muž, který nechce zmiňovat ani své křestní jméno.

„Já vlastně neexistuji, nemám žádné sociální sítě, nic,“ vysvětluje s tím, že systematicky odmítá jakoukoliv digitální stopu o své osobě. „Byl jsem obchodním ředitelem a úspěšným, ale dal jsem sám sobě padáka. Lituji všechny lidi, co žijí v tomhle postbolševickém šílenství,“ tvrdí muž.

V desítkách a desítkách stánků pozorný zákazník narazí na ledacos od obrazu vojevůdce Napoleona přes části dřevěných loutek, pneumatiky, pračky, drogerii až po odznáčky nebo letitou dětskou panenku černé pleti, o kterou se strhlo vzrušené smlouvání ukončené obchodníkovým rázným prohlášením, že „má historickou hodnotu“, a cena je proto daná.

Většina prodejců, ale i návštěvníků, je však uzavřená a s reportéry se nechce do řečí o tom, proč zde prodává nebo naopak nakupuje, pouštět.

„S novináři nechci mít nic společného,“ poznamenává muž, který zrovna zaplatil za knihu.

„Jsem tady poprvé, na nic se mě neptejte, opakuji, jsem tady poprvé,“ reaguje zacykleně například starší senior. Trochu stranou prodává věci, které vypadají jako vybavení z jeho vlastní domácnosti.

Lukáš Svoboda, který se svým kolegou za trhy stojí, ale popisuje, že stánkařů, kteří nejsou profesionálové s živností, ale snaží se přilepšit do rozpočtu prodáváním svého majetku, skutečně přibývá. „Pozorujeme to. Hodně přibývá těchto případů,“ vypráví jednatel.

Zároveň zmiňuje, že zatímco v sobotu na trhy vyráží většinou Češi, v neděli dominuje ukrajinská klientela.

Jednatel také připouští, že rozjetá akce má nejistou budoucnost. Jednatel má problémy s tamní městskou částí a zatím je jisté jen to, že bleší trhy budou probíhat do konce června. „Máme nějaký plán, jak dál, ale nechceme porušovat pravidla,“ říká Lukáš Svoboda.

Právě na možnost, že by trhy skončily, reagují stánkaři různě. Zahradník Zdeněk mluví o lidské závisti, včelař Valerij o ničení lidí a společnosti a jedna paní se směje, že prostě přejde na internet.

„Bylo by to blbé pro spoustu lidí,“ konstatuje Michaela od zlevněných potravin.