Článek
Městská část Praha 1 vyrazila do boje proti sdíleným elektrokoloběžkám. Zakáže jejich parkování na komunikacích a prostranstvích, která má ve své správě.
Ve středu se na tom shodli zastupitelé napříč všemi kluby. A rovnou se usnesli, že ke stejnému kroku na území památkové rezervace vyzvou také pražský magistrát.
„Je to neslučitelné s životem v této městské části, aby se nám tu neustále proháněly po chodnících poměrně těžké stroje, nezřídka obsazené dvěma osobami, a ohrožovaly naši stárnoucí populaci,“ nechal se slyšet jeden z předkladatelů návrhu Pavel Marc (Zelení).
S bikesharingovými společnostmi, které změnily podobu historických měst, se potýkají i v dalších tuzemských městech, kde záplavy odstavených elektrokoloběžek či kol nezřídka blokují chodníky či překážejí autům na silnicích.
Dosud radnice ve sporu s pronajímateli často tahaly za kratší konec provazu, a to v obavách z armád právníků, kteří budou byznys nadnárodních firem tvrdě bránit.
Někde se proto pokoušeli s firmami dohodnout. „Mezi Prahou 3 a operátory všech čtyř služeb je dohodnuto, že nevhodně zaparkovaná kola a koloběžky odstraní ve všední dny v denních hodinách zpravidla do dvou hodin od nahlášení případu,“ popisuje jednu z dohod místostarosta Prahy 3 Ondřej Rut (Zelení).
Praha 1 nejprve uzavřela s firmami dohodu. Nyní se ale rozhodla elektrokoloběžky zakázat.
Na konci léta ale politici dostali do rukou nástroj, který výrazně mění poměr sil. Ministerstva vnitra a dopravy vydala v srpnu společnou metodiku pro obce, kde na více než čtyřiceti stránkách radí, jak se proti půjčovnám bránit.
„Dle dosavadních poznatků Ministerstva vnitra a Ministerstva dopravy nejsou existující nástroje místními samosprávami a jejich orgány začasté uplatňovány z důvodů obav z případných soudních sporů. Metodický materiál proto záměrně obsahuje podrobnější právní odůvodnění (argumentaci), proč je ten který nástroj možné využívat,“ stojí v dokumentu.
Ministerstva vysvětlují, že obce nemusí vydávat vlastní vyhlášky, jimiž by provoz sdílených kol a koloběžek regulovaly. Stačí, když budou postupovat podle platných zákonů.
Poplatkům se nebráníme, zní od provozovatele
Jednou z firem, která elektrokoloběžky půjčuje, je Lime. Provozní manažer její české pobočky nedávno řekl, že věří ve vznik dohody. „Je tu velká snaha ze strany operátorů, klíčových městských částí i ze samotného magistrátu,“ uvedl.
Dodal, že potíže s provozem vozítek souvisí i s nedostatečnou infrastrukturou, na jejíž budování by měly jít případné peníze vybrané od provozovatelů. „Poplatkům se nebráníme, když se budou používat na rozvoj cykloinfrastruktury, kterou Praha tak nutně potřebuje,“ řekl.
Zdroj: ČTK
Poplatek za každý stroj
Pokud se za bikesharing, neboli sdílení kol a koloběžek, platí, jde podle dokumentu zkrátka o podnikání, konkrétně „pronájem a půjčování věcí movitých“. A s tím souvisí i všechny nároky, které město může na podnikatele klást.
Z pohledu zákona jde o úplně jinou situaci, než když si cyklista postaví vlastní kolo třeba před obchodem. Podnikatel nabízí ve veřejném prostoru svoje služby, tedy pronajímá kola.
Zatímco v prvním případě jde ze zákona o takzvané obecné užívání veřejného prostoru, v případě sdílených kol je to „zvláštní užívání“. A k němu musí mít podnikatel patřičné povolení – například formou výpůjčky nebo nájmu.
„Bez tohoto titulu se bude zpravidla jednat o bezdůvodné obohacení,“ píše se v metodice. Platí to jak pro chodníky, tak silnice.
Město tedy má hned dva silné nástroje, jak bikesharing regulovat. Zaprvé si do smlouvy o pronájmu veřejného prostoru může nadiktovat cenu i podmínky, kde kola a koloběžky smějí parkovat. A zadruhé může vybírat poplatek za každý nabízený stroj.
Pokud firma smlouvu neuzavře, je na koni obec, tvrdí metodika. Radnice může „načerno“ stojící kola a koloběžky z ulice uklidit a po jejich majiteli následně požadovat náklady na odstranění, případně i odškodné za neférové obohacení na účet města.
„Obce nejsou v soukromoprávní rovině odkázány toliko na s provozovateli služby ‚bikesharing‘ v praxi uzavíraná právně nezávazná memoranda, nýbrž mohou vystupovat z podstatně silnější pozice vyplývající z titulu ochrany vlastnického práva k veřejným prostranstvím v jejich majetku,“ vzkazují ministerstva radnicím.
Město díky tomu může vybírat nájemné a poplatek za každou koloběžku či kolo. Je jedno, že stojí pokaždé jinde. Podmínky si zkrátka na svých pozemcích určuje město.
Řidiči sdílených kol a koloběžek zároveň nesmějí za normálních okolností řídit na chodníku. Z pohledu zákona jsou to nemotorová vozidla (ať už mají přídavný elektromotor, nebo ne), která zkrátka na chodníku jezdit ani parkovat nesmí.
Za porušení zákona hrozí řidiči pokuta 2000 korun. Existují ale výjimky - například některé pěší zóny, kde je výslovně povolené jezdit na kole bez přídavného motoru.
