Článek
Vedle chráněných pracovních míst pro lidi se zdravotním postižením, pro které se vžilo označení chráněné dílny, by měly do budoucna fungovat i registrované sociální podniky.
Ty by mohly vytvářet zaměstnání pro daleko košatější znevýhodněnou skupinu: od osob pečujících o dítě do 10 let po dlouhodobě nezaměstnané.
Jeden zákon by tak mohl vyřešit letité problémy lidí v předdůchodovém věku na českém trhu práce, ale třeba i rodičů s malými dětmi, obyvatel sociálně vyloučených lokalit nebo zchudlých regionů.
„Půjde například také o osoby bez přístřeší, po propuštění z vězení, s dluhy či pečující o osobu blízkou. Zvláštní pozornost bude věnována ve stabilizačním sociálním podniku osobám ve věku 55 a více,“ popisuje Ondřej Závodský, který zákon na Ministerstvu práce a sociálních věcí připravuje v Sekci sociální integrace.
Zároveň zdůrazňuje, že sociální podniky se budou od chráněných dílen lišit i v tom, že budou mít vytyčený společensky prospěšný cíl, nemá tak podle Závodského jít čistě o to, zaměstnávat předepsaný podíl znevýhodněných osob.
Zákon počítá s několika druhy sociálních podniků, které se budou lišit podle toho, na jaké skupiny znevýhodněných se zaměří. Mimo jiné se pracuje i s pojmem sociální farma.
Představa je taková, že díky jasně definovaným podnikům bude možné na ně lépe zacílit dotační tituly. „Kromě toho počítáme s několika jinými druhy podpory. Jde například o přístup k veřejným zakázkám, slevy na pojistném, motivační příspěvek a podobně,“ shrnuje Ondřej Závodský.
Zákon by tak měl pomoci nejen znevýhodněným lidem, ale i celým regionům, které se dlouhodobě potýkají s chudobou a dalšími sociálními problémy.
Podle Ondřeje Závodského je zákon už delší dobu v hrubé podobě sepsaný, ale čeká se na vnitřní připomínkové řízení. Reálné tak je, aby se legislativa před létem dostala na posouzení vládě.
V této podobě je novinka spíš na škodu, míní kritici
Přestože základní obrysy zákona působí bohulibě, někteří oslovení odborníci zůstávají ve střehu a vůči připravované legislativě kritičtí.
Shodují se v tom, že je potřeba definovat sociální podnik zákonem. U samotného obsahu aktuálně připravované legislativy už jsou ale zdrženliví.
Jejich zásadní výtka spočívá v tom, že zákon chce definovat pojmy jako sociální podnik nebo sociální ekonomika, ale z komplexní problematiky, nebo dokonce „ekonomického jevu“, kdy podniku nejde čistě jen o generování zisku, si vybírá jen část.
„Je to celé o podpoře pracovních míst, ale aby podniky fungovaly, musí existovat i podpory tohoto jinak hodnotově nastaveného podnikání. Sociální podnik rozkládá svůj prospěch mezi podnikatelský cíl a sociálně prospěšný cíl. A to většina konzumně uvažujících lidí moc nechápe,“ říká Karel Rychtář, ředitel Tematické sítě pro sociální tematiku TESSEA.
O zákon, který by definoval sociální podnikání, usiluje TESSEA podle ředitele dlouhodobě, ale aktuální návrh je pro něj „výstřel do vzduchu“.
Přímější je v kritice Josef Šulc, místopředseda Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených v ČR. „Myslím si, že v té podobě, v jaké se k nám zákon dostal, je nepřijatelný,“ tvrdí a mluví o tom, že například nelze přesně vyčíslit, jaký bude mít zákon dopad na státní rozpočet.
Konkrétně pak zmiňuje, že zákon ohrožené skupiny definuje až moc široce. „Opravdu, tak jak to vzniká teď, tak je to spíš na škodu. Zahrnou se tam všichni lidé nad 55 let, všechny osoby pečující o dítě do deseti let, což může být i miliardářova dcera, která podporu nepotřebuje,“ tvrdí Josef Šulc a obává se, že může dojít k spekulativnímu zneužívání sociálních podniků.
Místopředsedovi Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených vadí, že zákon staví vedle chráněných dílen, které mají zaměstnávat 50 procent osob se zdravotním postižením, sociální podnik, kde stačí 30 procent osob se zdravotním postižením, a doplnit jej o další vyloučené osoby.
Ondřej Závodský ale podobnou kritiku odmítá. „Část chráněného trhu práce je a priori proti tomu návrhu a hledají záminky,“ říká.
„Nevymýšlíme kolo. Sociální podnik má zajímavou tradici v Evropě a jsou tady mezinárodní zvyklosti toho, co právní normy obsahují. Nedá se vycházet ze všeho, každý právní řád je jiný, ale zásady jsou standardní evropské věci,“ dodává Závodský.
