Článek
Každé čtvrté dítě nastupuje do první třídy s odkladem. Velká část se v lavicích objeví tedy až v sedmi letech. Odborníci se ale shodují, že takový počet není opodstatněný.
V sousedním Slovensku, které má podobný vzdělávací systém, jsou zhruba na polovině počtu odkladů, na západ od nás jde jen o jednotky procent dětí. V některých zemích jsou dokonce odklady zakázané.
„Když jsem byla ředitelkou gymnázia, kladla jsem si otázku, jak je možné, že máme 20leté i 21leté studenty, kteří teprve ukončují střední školu. Mají být už na vysoké škole nebo v pracovním procesu,“ říká poslankyně Renáta Zajíčková (ODS).
O výrazném snížení odkladů školní docházky se tedy jedná také na politické úrovni. Mluví se o něm v návrhu systémových změn, které za vládní ODS zaštiťuje právě poslankyně Zajíčková.
A vyjma vzdělávacích dopadů jmenuje také finanční – investice na prodloužené vzdělávání dětí, které dokončují střední školu třeba ve 20 letech, ale také zablokované školky šestiletými dětmi, zatímco tříleté zůstávají doma s rodiči, kteří by se už chtěli vrátit do práce.
I taktika rodičů
Utlumení odkladů povinné školní docházky je prioritou rovněž pro Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). Ostatně jeho nový šéf Mikuláš Bek (STAN) tento bod jmenoval jako jeden z hlavních, na které se chce zaměřit, hned při své první tiskové konferenci ve funkci.
Bek ale zároveň spojuje odklady i s nejaktuálnějším problémem, který české školství a speciálně rodiče s dospívajícími dětmi trápí: přetlak na poptávaných středních školách. Podle ministra školství tak už před první třídou rodiče taktizují, aby jejich potomci měli co nejlepší šanci při přijímacím řízení.
„Musíme dát rodičům dobrou šanci na uplatnění jejich dětí na středních školách, protože část odkladů je nepochybně taktizování rodičů. Odkladem chtějí získat lepší šanci třeba při přijetí na víceletá gymnázia. Tím, že děti vstoupí později do školství a už lépe připravené, se zvyšuje jejich šance, že při přijímacím řízení uspějí,“ je přesvědčený Bek.
Obrovské rozdíly jsou ale i mezi jednotlivými regiony. Podíl odkladů, tedy procento šestiletých a starších dětí mimo základní školy, je nejvyšší v Karlovarském kraji, a to 29,5 procenta. Nejméně v Kraji Vysočina 21,4 procenta.
Pokud ale jdeme až na úroveň obcí, rozdíly jsou ještě vyšší. Ve Varnsdorfu nastupuje do první třídy s odkladem každé druhé dítě, v Blovicích na Plzeňsku nebo v nejvýchodnějším českém městě Jablunkově jen každé desáté.
Kde je příčina problému?
Odlišná je i praxe poraden. Zatímco některé schválí téměř každou žádost o odklad, jiné většinu zamítnou, jak vyplynulo ze šetření České školní inspekce.
„Musíme zlepšit metodické řízení poraden, které rozhodují o odkladech, musíme také lépe připravit kapacity základních škol, pokud jde o přípravné třídy,“ dodává ministr Bek další opatření k řešení odkladů.
Problém je ale v celém systému vzdělávání, neleží pouze na bedrech poraden. Jejich pracovníci jsou přetíženi, k diagnostice dětí tak musí docházet i s velkým předstihem před startem nového školního roku. Zároveň konkrétní školy nemusí být připraveny na individuální podporu dětí, které jsou ještě nezralé, a tak pracovníci poraden raději volí odklad jako nejvhodnější řešení.
„Náš vzdělávací systém musí být připraven na každé dítě se vším, co si do školy přináší,“ jmenuje jednu zásadní podmínku náměstkyně ministra školství Martina Běťáková (STAN).
Data z roku 2019 ale ukazují, že prostor v českých školách na individuální práci nemusí být dostatečný už kvůli základnímu hledisku – počtu žáků na učitele. Podle Eurostatu má tento přepočet Česko třetí nejvyšší v Evropské unii, téměř 19 žáků na učitele. Průměr je 13,5.
Snížení podílu odkladů je ale jen jeden krok v celé uvažované systémové změně vzdělávání, která se právě řeší. Ministr školství mluví o prodloužení povinné školní docházky až na střední školy, aby se tak eliminoval počet lidí končící jen se základním vzděláním. Zároveň by se mohl zrušit devátý ročník základních škol, kapacity by tak byly i pro žáky s odkladem. Efektivněji by se tak podle návrhů mohly využít kapacity škol i finance na vzdělávání ze státního rozpočtu.
