Ekonomický nesmysl s rizikem, míní kritici o Babišově plánu s ČT a rozhlasem

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Až budeme u moci, navrhneme sloučení České televize a Českého rozhlasu, plánuje šéf opozičního hnutí ANO a aktuální favorit předvolebních průzkumů Andrej Babiš.

Dle bývalého premiéra to má přinést zlevnění provozu. „Sloučení České televize a Českého rozhlasu je cesta k úsporám. Jedním z nejefektivnějších řešení je sloučení do jedné instituce,“ hřímal Babiš ve Sněmovně, která tento týden projednává zvýšení poplatků. K tomu v případě České televize nedošlo 16 let, u Českého rozhlasu to je ještě o tři roky déle.

Že se sloučením dvou médií uspoří významné finanční prostředky, je ale značně nejisté.

„Plán na sloučení dvou veřejnoprávních médií vnímám jako velmi problematický. Přináší nejasné úspory, které pravděpodobně nebudou vysoké ve srovnání s velkými riziky, které u toho hrozí,“ hodnotí mediální odbornice Marína Urbániková z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

Sám Babiš žádné propočty ani hlubší analýzu nepředložil. Nemá je ani ministr kultury Martin Baxa (ODS), který pokládá slučování za „ekonomický nesmysl“.

Podle ředitele České televize Jana Součka lze sloučením obou médií uspořit maximálně desítky milionů korun. Jde přitom o instituce, jejichž roční rozpočty jsou 7,5 miliardy v případě televize a necelé 2,5 miliardy v případě rozhlasu.

„To vzhledem k součtu jejich současných rozpočtů činí 0,4 procenta. Nezbytné náklady na rebranding budou mnohonásobně vyšší po řadu následujících let,“ uvedl Souček.

Ač bez konkrétních čísel, Babiš nastínil některé způsoby, jak chce úspor dosáhnout. Jedním z nich má být „lepší koordinace ve zpravodajství.“

„Dnes pracují redakce České televize a Českého rozhlasu odděleně, což vede k duplicitní práci a zbytečným nákladům, například v zahraničí, ale i tady doma samozřejmě. Sloučením by bylo možné vytvořit jedno silné zpravodajské centrum, které by zajistilo rychlejší a kvalitnější informace,“ tvrdí Babiš.

Jak experti, tak zástupci samotných médií to ale vyvrací. „Argument, že se ušetří na redakcích, je nesmyslný. Žádný novinář nemůže vyrábět rozhlasový a televizní obsah zároveň. Žádný šéfredaktor nemůže řídit najednou televizní a rozhlasovou stanici,“ říká Jiří Hošna, ředitel komunikace Českého rozhlasu.

Nejasný je i Babišův nápad, že by televize a rozhlas mohly sdílet technologické vybavení a studia. Každé médium totiž vyžaduje specifickou techniku.

Úspory si Babiš představuje také v tom, že zaniknou dvě vedoucí struktury. Dle poslance Jana Laciny (STAN) je ale naopak pravděpodobné, že by každá organizace musela mít alespoň částečně vlastní vedení a nakonec by pouze „přibyl superředitel a jeho sekretariát.“

Zástupci vládní koalice navíc upozorňují na to, že sloučení zpravodajství by vedlo k přílišné unifikaci obsahu. „Ta média si v řadě věcí konkurují, včetně zpravodajství. A to je dobře, z obsahové stránky,“ říká Lacina.

„V Česku je obecně problém s vysokou koncentrací na mediálním trhu, další slučování bude dál oslabovat pestrost,“ dodává mediální odbornice Urbániková.

Ušetřit by se dle ANO mohlo také spojením obou institucí „pod jednu střechu“. Babiš sní o tom, že televize prodá areál na Kavčích horách, rozhlas historickou budovu na Vinohradech a za získané peníze si postaví nový areál. Například v Letňanech, kde už Babiš v minulosti neúspěšně plánoval úřednickou čtvrť.

Přestěhování televize, jejíž budova nevyhovuje všem požadavkům, by dávalo smysl i odborníkům, kteří se jinak s Babišem neshodnou. „Souhlasím s Andrejem Babišem v tom, že Kavčí hory jsou na lukrativních pozemcích, a kdyby k tomu rozhodnutí došlo, mohla by se nová budova financovat z prodeje těchto pozemků,“ říká náměstek ministra kultury Michal Šašek.

To ale přímo nesouvisí s potřebou obě média slučovat. A v případě rozhlasu je stěhování mnohem méně logické. „Holý ekonomický nesmysl,“ říká k tomu koaliční poslanec Jan Jakob (TOP 09). „Budova Českého rozhlasu byla poměrně nedávno a nákladně zrekonstruovaná, jsou tam moderní studia. Byla to nemalá investice, z níž by se staly vyhozené peníze,“ připomíná Jakob.

Rekonstrukce rozhlasu skončila v roce 2011 a přišla na 700 milionů korun. (Auditoři označili stavbu za předraženou o 200 milionů a rekonstrukce byla jedním z důvodů, proč musel skončit někdejší ředitel rozhlasu Václav Kasík.) Budova je navíc památkově chráněna, což ztěžuje její prodej a případné komerční využití.

Odborníci nicméně dávají Babišovi za pravdu například v tom, že dobrý management by mohl ušetřit na sdílených provozech jako je administrativa, právní služby a podobně.

„Obecně je samozřejmě provoz jedné organizace levnější než provoz dvou. A proto je za mě legitimní debata o tom, jestli tu mohou existovat nějaké synergie a úspora. Ale pojďme se bavit o tom, jak jí dosáhnout, aniž by se ta dvě média musela slučovat,“ říká Marína Urbániková.

Otázkou je, o jak velké částky by se jednalo. Dle již citovaného ředitele Součka jde maximálně o zmiňované desítky milionů. „Tento odborný odhad je založen na propočtech, které vyplývají z detekce agend, které by mohly být při sloučení těchto dvou institucí spravovány společně a bez nezměněného objemu služby pro diváky nebo posluchače. Jde tím pádem o úspory v podpůrných procesech, jako je účetnictví, právní služby nebo komunikace,“ vysvětlil ředitel televize Jan Souček.

Na Slovensku - jež si Babiš rád bere za příklad - se navíc přesvědčili, že spojení automaticky úspory nepřinese. Právě ekonomickými důvody v roce 2011 premiérka Iveta Radičová argumentovala, když obě média převedla pod jednu hlavičku RTVS.

O několik let později tehdejší ředitel Václav Mika přiznal, že „významné a měřitelné úspory nejsou“. Vysvětloval to právě tím, že televize a rozhlas mají jiné technologie. V administrativě se dle něj podařilo zrušit deset procent míst, jiná ale zase přibyla a na mzdách se ušetřilo jen málo. A když loni vláda Roberta Fica řízení televize a rozhlasu opět oddělila, byly nedostatečné úspory jedním z oficiálně uváděných důvodů.

Babiš argumentuje několika zeměmi, kde je rozhlas a televize pod jednou institucí. Jde ale o státy, kde jsou takto média propojená historicky (britská BBC, finská Yle nebo rakouská ORF). Nebo o země, kde bylo slučování motivováno politickými tlaky na jejich ovládnutí - kromě již zmíněného Slovenska jde například o Maďarsko.

„Ekonomické argumenty často slouží spíš jako fíkový list k tomu, aby se ta média lépe ovládla. Ovládnout dvě média je podstatně těžší než jedno. Politici, kteří pošilhávají po větší kontrole médií, tak budou mít snazší práci,“ myslí si Urbániková.

„Silná, samostatná a stabilně financovaná veřejnoprávní média se špatně ovládají. Vize společné organizace placené ze státního rozpočtu proto některé politiky přitahuje jako můru světlo lampy,“ píše novinář a mediální analytik Filip Rožánek.

Dle kritiků jsou právě toto skutečné motivy Andreje Babiše, který se navíc nijak netají tím, že je nespokojený, jak o něm a jeho hnutí veřejnoprávní média informují. „Viděli jsme to v zahraničí, kde se podařilo sloučením dvou institucí je naprosto ovládnout a instalovat svého ředitele,“ říká poslanec TOP 09 Jan Jakob.

Politické motivy svého návrhu Babiš při jednání ve Sněmovně popíral, aby je ovšem v následující větě de facto potvrdil: „Hlavní důvod toho našeho návrhu je ekonomický. Hlavní důvod je, že občané nemají platit peníze za netransparentní instituce, které ještě navíc jsou zneužívány ve prospěch této vlády a pětikoalice.“