Až se oddlužím, opravím si zuby. Jak se žije lidem v insolvenci

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Lidé, kteří procházejí insolvencí, se musejí opravdu hodně omezit. Na několik let se zavazují, že budou splácet maximum možného, aby byli na konci oddluženi. Reálně tak po zaplacení bydlení žijí s několika tisíci korunami měsíčně. Jsou závislí na svých nejbližších, dávkách nebo museli své výdaje osekat na naprosté minimum.

Redakce Seznam Zpráv se ptala na to, jak vypadá život v insolvenci čtyř lidí z různých částí České republiky. Pro jejich větší otevřenost a přesnější popis příjmů a výdajů jim nabídla možnost zůstat v částečné anonymitě. Zveřejňujeme jen jejich křestní jména. Jejich informace si zároveň ověřila i v insolvenčním rejstříku.

Celkově pět let má své dluhy splácet Tomáš z Jihomoravského kraje. Za sebou má už necelé tři roky a pokud bude dál řádně splácet, za 26 měsíců se dočká oddlužení. V plánu má, že by měl splatit zhruba 67 procent z dlužné částky.

Do insolvence šel s dluhem kolem jednoho milionu korun. „Nebylo to kvůli hloupostem, ale například šlo o koupi vozu, protože žena přišla do jiného stavu. A následné opravy vozu. Pak nucené stěhování. Kvůli splácení nebylo na jídlo. Tak jsme si vzali malou půjčku a takhle pořád dokola,“ popisuje, jak se dostal do dluhové pasti.

Nakonec měsíčně na splácení dluhů vydával 20 tisíc korun. V insolvenci si tak reálně polepšil. Splácí v rozmezí šesti až deseti tisíc korun měsíčně podle výplaty.

Obecně si proto insolvenci chválí. „Ať lidé vědí, že to není peklo, jak si často myslí. Insolvence dokáže pomoct, když je člověk ochotný se na pět let výrazně uskromnit,“ říká.

Jako nevýhody vyjmenovává, že pro něj nemá smysl pracovat přesčasy, protože stejně člověku zůstane to, co mu do insolvenčního řízení spočítají.

Konkrétně Tomášovi by mělo zůstávat maximálně 18 tisíc korun z výplaty, všechny peníze nad tuto horní hranici odvádí na splacení dluhu. Popisuje, že ale nemá tak vysokou výplatu, a reálně mu zůstává zhruba 16 tisíc korun.

„Tohle je jeden jediný důvod, proč bych do insolvence nevstoupil, kdybych byl sám. Člověku opravdu nezbyde nic jiného než to, co mu nechají, ale když jsou dva příjmy v rodině a insolvenci má jednotlivec, je to jednodušší,“ říká. Domácnost vychází zejména díky tomu, že i jeho žena má příjmy, zároveň do oddlužení nevstoupili jako pár.

I tak připouští, že když jeho dcera nastupovala do první třídy, tak mu blízcí museli pomoci a pořídili školní výbavu.

Pokud se oddluží, plánuje se zhluboka nadechnout a začít přemýšlet, že by si našetřil například na dovolenou po Česku.

Františkovi měsíčně sráží 5500 korun, ukončit by chtěl oddlužení už po třech letech během začátku roku, kdy má spočítané, že by měl zaplatit 60 procent dlužné částky. Dluh má okolo půl milionu korun. Větší část přitom představuje dlužnou částku a penále za zdravotní pojištění.

„Dalo se to jakž takž utáhnout, ale teď už je to hraniční,“ říká aktuálně.

František se totiž dostal do svízelné situace. Pracuje na vrátnici v parkovacím domě a popisuje, že se pohybuje u hranice minimální mzdy, a pobírá proto od státu příspěvek na bydlení.

Jeho čistý příjem se pohybuje mezi 19 až 20 tisíci korunami. Po srážce 14 500 korun. A za nájem platí 12 tisíc korun, k tomu 800 korun za elektřinu. Reálně tak přežíval zejména díky příspěvku na bydlení, z něhož inkasoval 5200 korun.

„Od října loňského roku mám příspěvek snížený na 2900 korun. To je pro mě velký zásah,“ vysvětluje František. Navíc došlo k tomu, že mu vzrostl nájem na 14 tisíc korun.

„Bez stravenek a příspěvku na bydlení bych byl v minusu,“ konstatuje.

Jídlo nakupuje právě převážně ze stravenek, které v práci dostává. Mluví o tom, že naštěstí lze v některých lékárnách stravenkami uhradit doplatky za léky.

„Na další potřeby to ale není, telefon, jízdenky, lékař, to už je hodně těžké a komplikované,“ poznamenává.

Pomáhají mu proto známí. A až se oddluží, právě svým blízkým by se chtěl odvděčit.

V dubnu by se měla po pěti letech oddlužit Kateřina z Moravskoslezského kraje. Na ni se ještě nevztahovala upravená pravidla insolvencí, a proto bude úspěšně oddlužená, pokud po pěti letech splatí alespoň třicet procent dluhu, který v jejím případě dosáhl zhruba půl milionu korun.

Před oddlužením měla více jak deset věřitelů. Hned v několika případech šlo o nezaplacené jízdenky a pokuty za ně.

„Ze začátku, když mi počítali insolvenci, tak mi to tak tak vycházelo na splacení 30 procent, člověk má strašný strach, že nevyjde. Nebo že se mi něco stane a skončím na úřadu práce,“ vysvětluje, proč si raději vedle hlavní práce zařídila i přivýdělky – ne proto, aby měla více peněz, ale aby ve lhůtě dokázala splatit nutné minimum.

Dnes už mluví o tom, že si je jistá, že se oddluží. Celkově má příjem kolem 26 až 30 tisíc korun čistého a po srážce ji zůstane 18 tisíc korun.

„Ze začátku jsem bydlela u matky, možná prvního půl roku a našla jsem si partnera a nějak jsme to táhli spolu. Člověk se ale musí hodně omezit,“ říká.

Podobně jako František mluví tom, že vychází i díky tomu, že dostává jako benefit stravenky.

Popisuje, že během oddlužení byl problém se přestěhovat. „Bydleli jsme v 1+1, chtěla jsem pryč, ale neměla jsem jak, protože jsem neměla na kauci. Neměla jsem si z čeho ušetřit. Dlouho jsme na to střádali,“ říká.

Mluví o tom, že si uvědomuje, že za dluhy si může sama, ale že si málokdo dokáže uvědomit, na čem se člověk v oddlužení zasekne.

„Mám naštěstí kolem sebe dobré lidi, takže jsem si měla kde půjčit, od bratra a tak. Ale jsou měsíce, že vyjdeme tak tak,“ zmiňuje Kateřina.

Konkrétní představu o tom, co udělá, až se oddluží, zatím nemá. „Nevím, asi pojedu na dovolenou,“ říká.

Do konce pětileté insolvence mu zbývá přibližně rok a půl. Celkově dluží zhruba 600 tisíc korun a splatit by měl mezi 50 až 58 procenty. Před insolvencí se potýkal hned s několika exekucemi.

V práci pobíral zhruba 39 až 45 tisíc korun hrubého a po srážce mu zbývalo 24 tisíc korun.

„Je to přibližně 11 až 14 tisíc korun. Není to pevná částka, měsíc od měsíce to je jinak,“ říká Ivan.

Žije sám v nájmu za 16,5 tisíce korun. „Včera přišla výplata, 24 tisíc plus minus, a poplatil jsem účty a zůstalo mi šest tisíc a z toho ještě musím dát část na opravu auta,“ konstatuje.

Servis vozu mu vyčíslili na zhruba šest tisíc korun. Jde o výměnu pneumatik a brzd. Na zaplacení ale nemá už dva měsíce dostatek financí.

Do práce tak jezdí autobusem. „Nejede to tak, jak potřebuji, buď jsem v práci pozdě, nebo brzo. To samé s odjezdem, a mám doma psa, ta cesta je další hodina až dvě k pracovní době,“ vysvětluje.

Psovi se snaží kupovat kvalitní krmivo, vyjde ho na zhruba 800 korun měsíčně. Popisuje, že trik je v tom, že ho kupuje ve slevě, protože má po datu minimální spotřeby.

Než změnil práci, měl Ivan prý v rámci oddlužení krizi. „Byl tam nižší plat, po stržení jsem zaplatil nájem a byl jsem na hraně. Už jsem si i říkal, že insolvenci ukončím a vrátím se k exekuci, ale pak mi došlo, co by to znamenalo,“ říká.

Ivan má totiž ze všech čtyř oslovených lidí v insolvenci nejjasnější představu, co udělá, jakmile bude oddlužený a bude mít peníze nazbyt. „Nechám si udělat zuby. To je první a na to teď nemám ani náhodou. Měl jsem dopravní nehodu a část zubů mi vypadala, prodělal jsem několik narkóz a poškodila se mi sklovina,“ dodává. S opravenými zuby podle jeho slov začne vypadat jako normální člověk.