20 odchodů a nařčení ze šikany. Armáda spásy má problém

Dává lidem bez domova potraviny i nocleh. Armáda spásy se prezentuje křesťanskými hodnotami i sloganem „Srdce Bohu, ruce lidem“. Podle zjištění Seznam Zpráv se však brněnská pobočka organizace od loňského podzimu utápí ve vleklých sporech.

Za dva roky opustilo brněnské pracoviště 20 lidí, ředitel Ivan Borek čelí nařčení ze šikany zaměstnanců a oblastní inspektorát práce při letošní kontrole odhalil více než dvě desítky porušení pracovně-právních předpisů. Vedení s hlavními výtkami nesouhlasí, šikanu odmítá.

Armáda spásy jen v Brně ročně poskytuje sociální služby a pomoc stovkám lidí v nouzi. Mimo jiné provozuje nízkoprahové denní centrum, azylový dům i terénní programy prevence bezdomovectví.

Kontrola inspekce tam začala letos 5. ledna, trvala asi čtyři měsíce. „Inspektorát provedl kontrolu (…) zaměřenou na odhalování nelegálního zaměstnávání, kontrolu pracovních vztahů a podmínek a na dodržování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Kontrolou bylo zjištěno více nedostatků ve všech kontrolovaných oblastech,“ potvrdil Richard Kolibač, mluvčí Státního úřadu inspekce práce.

Doplnil, že inspekce zahájila se zaměstnavatelem přestupkové řízení o uložení pokuty, které ještě není uzavřené. „Zákon o zaměstnanosti určuje, že za nejzávažnější zjištěný nedostatek je sankcí pokuta od 50 tisíc do 10 milionů korun,“ doplnil mluvčí.

Co se tedy v brněnském zařízení dělo? Redaktoři Seznam Zpráv mluvili se současnými i bývalými pracovníky. Situace se vyhrotila loni na podzim. Části zaměstnanců vadilo, že vedení organizace přestalo klientům celodenně rozdávat potraviny. Mohli je dostávat až pozdě odpoledne, což mělo vést ke zbytečnému plýtvání a vyhazování do popelnic.

Stěžovatelé také mluví o toxických vztazích na pracovišti. Tvrdí, že je po vznesení výtek ředitel Ivan Borek šikanoval, hrubě urážel, často hrozil vytýkacími dopisy. A také zaměstnance na pracovišti kontroloval s pomocí více než 20 bezpečnostních kamer, dokonce i v noci.

„Ředitel jednou telefonoval kolem druhé hodiny ráno pracovníkovi na recepci, že přes kameru vidí, že má rozsvícenou jen lampičku, tak ať si rozsvítí velké světlo, aby se mu nechtělo spát,“ popsala jedna z bývalých zaměstnankyň. Podle ní šlo „o naprostou ztrátu soukromí,“ když kamery mířily taky do kuchyňky pracovníků či společenské místnosti.

Po vnitřní prověrce vedení nechalo čtyři kamery zalepit. Podle závěrů inspekce šlo o nepřiměřenou kontrolu zaměstnanců.

Zaměstnanci zmiňovali také personální podstav, častou fluktuaci lidí, což podle nich snížilo péči a spolupráci s klienty. „Od září jsme na azylovém domě pro cca 80 klientů tři sociální pracovníci… Sama za sebe cítím, že se takhle dál pracovat efektivně nedá, klesá kvalita naplňování potřeb klientů. Dlouhodobá přetíženost se odráží i například v oblasti zadlužení klientů vůči Armádě spásy,“ napsala loni v říjnu pražskému vedení sociální pracovnice.

Příběh má přitom ještě další podstatnou rovinu. Část zaměstnanců totiž tvrdí, že se jim Borek po sérii stížností pomstil vyhazovem či neprodloužením smlouvy.

Jednu z žen vedení sesadilo z vedoucí pozice a poslalo na židli do průchozí místnosti, kde si ani nemohla uschovat osobní věci. „Přestěhovali mě do izolace, sebrali mi klíče. Došlo k protiprávní změně druhu práce,“ popsala redaktorovi. Stěžuje si, že nemohla fakticky vykonávat svou práci, což inspekce také potvrdila. Tvrdí, že ji ředitel zesměšňoval a posílal na psychiatrii.

Doplnila, že také dostala zákaz účastnit se bohoslužby v azylovém domě. „Jak může v křesťanské organizaci nadřízený podřízenému účast zakázat?“

Situaci v Armádě spásy několik měsíců sledovali odborníci z Mobbing Free Institutu, který se mimo jiné šikanou na pracovišti zabývá. „Na základě výpovědi pěti zaměstnanců prvky šikany můžeme doložit. Spousta vedoucích si myslí, že jejich styl řízení je v pořádku a neuvědomují si, kde překračují své kompetence. Šikana není, že se jednou na někoho vedoucí rozčílí, ale pokud dlouhodobě šlape po vaší pověsti, zadává vám jinou práci, než máte ve smlouvě, očerňuje vás, nedává vám informace, snaží se vás nachytat na drobnostech nebo sleduje kamerami,“ sdělila zakladatelka organizace Michaela Švejdová.

Zdůraznila, že nabízeli pomocnou ruku vedení Armády spásy, které však chtělo situaci řešit interními postupy.

Borek šikanu podřízených odmítá. „Tomuto nařčení se věnovalo několik kontrol z různých stupňů řízení v Armádě spásy, které se zabývaly stížnostmi zaměstnanců a vyslechly také další pracovníky. Kontroly, které byly provedeny, neodhalily žádné potvrzení nařčení, což podtrhuje snahu vedení udržovat korektní pracovní prostředí a dobré vztahy mezi zaměstnanci,“ reagoval.

Inspekce však ve zprávě vyjmenovává i přešlapy ředitele, když nevytvořil příznivé pracovní podmínky. Zmiňuje „nepříznivé postupy / přístupy a situace“. „Přemíra zákazů vstupů do prostor, kde mají zaměstnanci vykonávat práci, nejasné a často se měnící pokyny a pravidla, (…), snaha zamezit možnosti vyslovit svůj názor,“ informovala autory stížností.

Organizaci vytkla také přidělování práce neodpovídající sjednanému druhu práce, nenahlášení pracovního úrazu, neposkytnutí příplatku za práci v noci, nelegální zaměstnávání dvou lidí.

Celostátní vedení Armády spásy označilo situaci v Brně za „velmi smutnou“ a stížnosti bere vážně. Hlavní část výtek však relativizuje. Podle ředitele Krupy nebyly inspekcí objektivně vyřešené. „Ty, které jsme považovali za relevantní, jsme obratem vyřešili. Jednalo se například o výše zmíněné umístění několika kamer, chybějící bezpečnostní prvky – například scházející madlo u jednoho schodiště, zábradlí na rampě pro vykládku zboží, nedostatečně značenou nosnost regálu ve skladu,“ namítl Jan František Krupa, národní ředitel sociálních služeb.

Za brněnským ředitelem Borkem stojí. „Byť chceme, aby komunikace probíhala lépe a transparentněji, neshledali jsme ani já, ani přímý nadřízený pana Borka důvod, aby mu byl z pracovně právního hlediska ukončen pracovní poměr. Nejzásadnější nařčení se neprokázala,“ dodal Krupa.

Podle něj se stížnosti týkají jen „úzkého“ okruhu asi pěti pracovníků. Od začátku roku 2023 přitom skončilo na brněnském pracovišti 20 lidí, jen letos šest z nich na vlastní žádost. Další lidé odchod podle informací redakce zvažují. Pro představu, nyní tam pracuje 34 kmenových zaměstnanců.

Armáda spásy jako poskytovatel sociálních služeb čerpá od státu desítky milionů korun ročně. Jen pro rok 2024 dostala brněnská pobočka od města 8,7 milionu korun. Ještě víc poskytl Jihomoravský kraj. „V letošním roce byla Armáda spásy a její služby podpořeny v celkové částce 20 944 800 korun,“ uvedla mluvčí kraje Alena Knotková.

Redakce se bude situaci v Armádě spásy věnovat i v dalších textech, které publikuje v následujících dnech.