Arcibiskup Graubner: Plody práce papeže Františka sklidí i příští generace

Nejvyšší hlava českých katolíků, pražský arcibiskup Jan Graubner, nabádá, aby se lidé dívali na zesnulého papeže Františka v souvislostech. Varuje pak zejména před zkratkami vytrženými dle momentální libosti. „Bylo by dobré, abychom nevytrhovali z jeho života to či ono, co se komu zrovna líbí, nebo nelíbí. Je důležité vidět papežův celistvý obraz,“ říká.

Zároveň připomíná, že není dobré papeže navzájem srovnávat. „Každý má svůj příběh, svoji stopu v historii. Někdy to jde trochu doleva, někdy doprava. A to je normální, protože když jde člověk dopředu, tak také střídá levou a pravou nohu. Je ale hodně špatně, když se pak moc rozkročí do šíře. To pak nejde dopředu, ale spadne,“ poznamenává arcibiskup Graubner.

Proč se nechystáte v sobotu na pohřeb papeže Františka do Vatikánu? Budete ho sledovat v televizi?

Osobně se ho opravdu nezúčastním. Jede tam delegace čtyř biskupů. Jmenovitě pan kardinál Dominik Duka, pražský biskup Zdeněk Wasserbauer, olomoucký arcibiskup Jozef Nuzík a královéhradecký biskup Jan Vokál.

Ani v televizi ho patrně sledovat nebudu, protože budu plnit jiné úkoly. V té době budu mít pouť hasičů v Hostýně, odpoledne se pak zúčastním Pochodu pro život.

Máte osobní vzpomínku na papeže? Setkali jste se?

Vícekrát. Vzpomínám si například na setkání na první synodě o rodině. Řekl jsem mu, že v diecézi máme setkání mládeže, tak jestli by něco nevzkázal. Zvedl ruku a říká: Ať jsou hodně slyšet.

Silné bylo i setkání českých a moravských biskupů ad limina. Bylo to velmi milé, takové domácké, sedělo se do kruhu a on mezi námi. V plánu byla asi hodina a půl diskuze, nakonec se to ale protáhlo na dvě. Zapovídali jsme se, každý mohl mluvit o všem. Velmi pozorně naslouchal, reagoval, bylo vidět, že byl upřímný, otevřený.

Uměl být i „šéfovský“?

Nebyl nijak šéfovský, ale uměl se rozohnit, to zajisté. Měl velkou autoritu, pevnost. Na věci měl jasné odpovědi. Zkrátka měl jasno.

Přirovnal byste papeže František k reformátorovi nebo spíš pastýřovi? Je možné tyto dvě role u něho oddělovat?

U papeže Františka to skutečně oddělovat nejde. Já osobně ho vnímám především jako pastýře, který viděl potřebu některé věci změnit. Pro mě tedy nebyl v první řadě reformátorem, ale spíše oním pastýřem, který, protože chce dělat svou pastýřskou službu dobře v daném čase, v dané situaci a s danými lidmi, vidí potřebu změn.

Povedly se mu změny? Případně nastartoval je?

Rozhodně nesmíme čekat, že výsledky budeme sklízet hned. Jak se někdy říká, církev není kajak nebo kanoe, ale hodně velký parník. A ten, když se chce otočit, tak je to na velký oblouk. Takže když se tam pohne kormidlem, nepozná se to okamžitě. Potřebuje to svůj čas. Myslím si, že změny, které papež František přinesl, ponesou plody v dalších generacích. Všechno nejde lusknutím prstu.

Lišil se nějak papež František od svých předchůdců?

Víte, není dobré, abychom ho vyčlenili z řady ostatních papežů. Je jeden z nich, navazuje na ně. Papežova smrt je jistě příležitostí hovořit především o něm, ale myslím, že i jeho přínos vidíme lépe, když se díváme v souvislostech. Když vidíme i jeho předchůdce, kteří také něco přinesli. Není dobré srovnávat papeže, protože každý má svůj příběh, svoji stopu v historii, vstupuje do toho se svojí náturou a zkušeností. Někdy to jde trochu doleva, někdy doprava. A to je normální, protože když jde člověk dopředu, tak také střídá levou a pravou nohu. Je ale hodně špatně, když se pak moc rozkročí do šíře. To pak nejde dopředu, ale spadne.

Ze všech možných stran slyšíme, že papež František otevřel církev. Jak na to pohlížíte?

Úplně si mi nelíbí, když slyším, že je to papež, který první otevřel církev světu. Vždyť před dvaceti lety jsme to říkali o Janu Pavlovi II. Zapomínáme na souvislosti. Doba počítačová nás vede k tomu, že se umíme proklikat k hotové informaci, už hůř se ale umíme promyslet k poznání. A moc si nevšímáme souvislostí, příčin a důsledků. Při dějinném hodnocení je proto potřeba dívat se hodně zeširoka.

Co byste přesto za dvanáct let pontifikátu označil za klíčový přínos papeže Františka?

Rozhodně velkým přínosem papeže Františka je, že kladl velký důraz na všechny a na všechno na okraji. Ať už jsou to chudí, uprchlíci, migranti. Či ať je to válka, utrpení těch, kteří trpí změnami klimatu, protože na to nejvíc doplácejí právě ti nejchudší, kteří si nepomohou. Důležité je ale zdůraznit, že papež především žil evangelium. On bral vážně Kristova slova: Co jste udělali jednomu z nejposlednějších, mně jste udělali. Byl to člověk hluboké víry.

Bylo by dobré, abychom nevytrhovali z jeho života to či ono, co se komu zrovna líbí nebo nelíbí. Je důležité vidět papežův celistvý obraz. Někdo třeba řekne, že věnoval větší pozornost homosexuálům. Je pravda, že pro něho jsou to také ti lidé na okraji, kterým je potřeba věnovat pozornost. Avšak celá pravda je, že se velmi věnoval rodině. V dokumentu, v němž má sto stran o rodině, má jednu stránku o homosexuálech.

Papež také velmi ostře mluvil proti eutanazii, proti potratům, protože to jsou pro něho také ti na okraji, kterým je potřeba věnovat zvláštní pozornost. Ale to jakoby se nechtělo vidět. Tím, že z toho vybereme jenom něco, tak deformujeme jeho obraz.

Měli bychom se tedy vyhnout zkratkovitému hodnocení papeže. Žijeme však v době zkratek?

Ano, jsme zkratkovití. To ostatně vidíte i v novinařině, kde jeden napíše dlouhý článek, ale jiný je zodpovědný za jeho titulek. Nechci však jenom kritizovat druhé, také čtu noviny podle toho, jak mě zaujme název článku. Na jednu stranu přetíženost nás vede k tomu, že potřebujeme zkratky, ale jsme v riziku, že tyto zkratky nebudou dost pravdivé.

Jak silně rezonovalo Františkovo poselství v české společnosti, která je tradičně skeptičtější vůči nějakému institucionalizovanému náboženství?

Myslím, že správně podtrhujete slovíčko skepse, které je v tomto případě silnější než ateismus, jak se někdy říká.

U nás je skoro módou, aby se považovalo za normální, že všichni jsou nevěřící. Když ale řeknu: Vy jste nevěřící? Nikdy jste se nemodlil? Tak většinou slyším odpověď „to víte že jo“. Nebo Vánoce bez půlnoční mše jsou pro mnohé také nepředstavitelné. Čili je otázka, co je ateismus. Zeptáme-li se třeba Bulharů, tak se dozvíme, že všichni jsou pravoslavní. Přitom pokřtěná byla snad jenom babička v rodině. Stále se k tomu ale všichni z rodiny hlásí. Kdysi mi jeden indický biskup říkal, že podle indických představ by byl u nás křesťan každý, kdo má doma na Vánoce stromeček a kapra.

Ale zpět k vaší otázce. Myslím, že u nás u mnoha lidí ve společnosti rezonovala ta výše zmíněná zkratkovitost. Cítili se papežem osloveni, nadšeni, často si z něj vzali ale jen to, co se tomu či onomu líbilo, jednu větu, ale další už neposlouchali. Každopádně když vidím, kolik pozornosti média věnují papežově smrti, tak ať se o naší společnosti říká, co chce, nedomnívám se, že je možné mluvit o ateistické společnosti nebo o společnosti, která je proti církvi.

Papež je často vnímán jako morální autorita, měl by ale mít i ambici promlouvat do světové politiky? Podařilo se papežovi Františkovi kormidlovat i v současných rozbouřených mezinárodněpolitických vodách?

Myslím si, že mnohé věci se dozvíme daleko později. V zásadě bych ale řekl, že papež to dělal velmi dobře. Obecně papež je skutečně morální autoritou, která má co říct i k politice. Protože politika potřebuje morálku. Když je bez ní, tak to dopadá hrozně. Papežovým úkolem nicméně není být stranický a postavit se za toho či onoho politika nebo stranu nebo zemi, protože církev je všude. On je představitel těch, kteří jsou ve všech zemích a taky téměř ve všech partajích, takže on musí být nějakým způsobem nad tím.

Říkáte, že politika potřebuje morálku, s tím nelze než souhlasit. Postrádá ji ta současná? Máte recept na to, jak morálku do politiky „nalít“?

Jednoduchý recept neexistuje. Ono se u nás často hovoří o evropských hodnotách a křesťanských hodnotách, ale často říkám, že křesťanské hodnoty existují jenom potud, pokud se žije evangelium. Bez života se hodnoty neudrží, neuchováme je ani v mrazáku, ani na dálkovém úložišti dat.

Láska například existuje, jen pokud milujeme. Když se přestanou křesťanské hodnoty žít, tak se přirozeně vytrácejí. Každá doba je jiná a má jiné problémy. Je nespravedlivé pokoušet se srovnávat. Jinak se cítí lidí v hladu, bídě či ve válce než lidé v „přejedené“ společnosti.

Troufnete si odhadnout, kdo má šanci stát se nástupcem papeže Františka?

Stále opakuju staré přísloví, které říká: „Kdo vchází do konkláve jako papež, vychází jako kardinál“. Tedy o kom se říká, že bude papežem, většinou jím není. Faktem nicméně je, že dneska je velká část kardinálů mimoevropských. Církev nejvíc roste v Africe a východní Asii, zatímco Evropa jde dolů. Silná je ale i Amerika.

Tedy pokud bychom brali v potaz jen počet, tak by novým papežem mohl být třeba Afričan, ale je také možné, že skupiny budou tak rozdílné, že se nakonec shodnou na nějakém Italovi, který bude kompromisním řešením.

Jakého papeže svět dnes potřebuje? Silného lídra? Morální autoritu, zdatného politika či pastýře?

Ideálně toto všechno v jednom, dohromady. Ideální lidé ale nejsou. Každopádně myslím si, že opravdu důležité je, aby to byl pastýř. Člověk, který žije hluboce s Bohem a má nějaké i řídicí zkušenosti.

Takže i schopný manažer, když bych použila dnešní jazyk.

To musí být zcela určitě, protože na všechno nemůže být odborník. Když ale bude zakotvený v Bohu a dobrý manažer, tak si odborníky najde.

Česko nemá ve vatikánských strukturách zrovna výrazné zastoupení, příliš hlasití tam nejsme. Je to hendikepem?

Hlasití tam určitě nejsme. Existují tuzemští kněží, kteří pracují ve službách Svatého stolce, nějaké lidi tam tedy máme, například ve vatikánské diplomacii vím o dvou Češích. Máte však pravdu, dříve bývalo Čechů ve Vatikánu víc, nyní je to slabší. Bylo by dobré posílit tam naši přítomnost. Ani církvi se však nevyhýbá personální nedostatek. V současné době nám kněžský seminář nepraská ve švech.

Do jaké míry papežův odchod ovlivní volbu nového pražského arcibiskupa? Spekuluje se, že byste mohl znát jméno svého nástupce do konce roku. Jak to nyní vidíte?

Myslím si, že to velký vliv nemá, protože různé úřady a kanceláře samozřejmě nadále pracují. Nový papež bude potřebovat pár týdnů na to, aby se trošku zorientoval. Tak tedy celý proces jmenování mého nástupce může mít posun o několik týdnů. Taková je alespoň moje představa.

Už nyní někteří označují papeže Františka za světce. Je to odvážné tvrzení nebo byste souhlasil, že žil jako světec?

Myslím, že ano. Když o někom řekněme, že je světec, to ale neznamená, že bude bez chyby. Proces svatořečení se nicméně řídí mnoha pravidly, ve finále do něho promlouvá samotný Bůh.