Výživné musí mít absolutní přednost. Experti navrhují, jak lépe na alimenty

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Už třetím rokem mohou pečující rodiče zažádat o náhradní výživné od státu v situaci, kdy jim druhý rodič neplatí alimenty.

Stát takto vyplatil dávky v hodnotě převyšující půl miliardy korun. Konkrétně od srpna 2021 do června 2024 poslal na péči o děti namísto neplatících rodičů 549,5 milionu korun.

Samotná existence dávky, jejíž maximální měsíční hodnota je tři tisíce korun, i fakt že vláda musela loni v létě po dvou letech od zavedení náhradního výživného prodlužovat maximální dobu čerpání ze dvou na čtyři roky, ukazuje, že se nedaří peníze určené pro zaopatření dětí od dlužníků vymáhat.

Na nově zveřejněná data první upozornila Česká tisková kancelář. S tím, že letos v červnu se takto vyplácelo 12 100 dávek a před rokem to bylo 10 600 dávek. Zájem o státní pomoc roste, i když stále zůstává za původními odhady. Původně totiž zákonodárci očekávali, že se měsíčně bude vyplácet kolem 24 tisíc náhradních výživných.

Problém odborníci rozsekávají na několik částí. A poukazují na to, že jednoduchá řešení efektivnějšího vymáhání alimentů neexistují.

Zejména pak u lidí, žijících mimo systém, kteří unikají před splácením závazků. „Z těch stát nic nedostane, i kdyby se rozkrájel. A říkat si, že se státu nevyplatí proplácet náhradní výživné a hodit to zase zpátky na osamělé rodiče, mi přijde velmi kruté,“ říká Pavla Aschermannová, vedoucí dluhové poradny z Rubikon Centra. Poukazuje právě na to, že i stát se chystá proplácet podporu rodičům jen po omezenou dobu.

Pomoci by podle Aschermannové mohlo jen důsledné potírání práce načerno a naopak větší motivace k legální práci.

Radek Hábl, zakladatel Institutu prevence a řešení předlužení, popisuje, že podle něj je nejlepší cestou k zvýšení vymáhání výživného nasměrování dlužníků do oddlužení.

„Tam se výživné platí superpřednostně. Úplně nejdřív se platí výživné a až se zaplatí celé dlužné výživné, pak se platí dalším věřitelům,“ vysvětluje odborník na dluhovou problematiku.

Souhlasí s ním Pavla Aschermannová, podle níž je potřeba zvýšit povědomí o tom, že v oddlužení se výživné platí. „I mezi rodiči, kteří pečují o děti, často narážíme na to, že mají pocit, že člověk utíká do oddlužení, aby nemusel platit výživné. A přitom opak je pravdou,“ říká.

Nárůst v listopadu 2023 podle interpretace MPSV souvisí se zvýšením počtu výplat výživného z původních 24 na 48 a faktické prodloužení dávky o dva roky. Prodloužení nabylo účinnost právě v listopadu 2023.

Oba odborníci vysvětlují, že v exekuci je přitom vymáhání výživného složitější, přestože je v kategorii přednostních pohledávek, které by se měly umořovat první.

„Je to složitý systém, těžko se vysvětluje,“ říká Hábl. U srážek ze mzdy dlužníkovi musí zůstat nezabavitelné minimum, které se stanovuje ze životního minima a normativních nákladů na bydlení a z vyživovacích povinností. Pro představu základní nezabavitelná částka v roce 2024 je 12 705 korun.

Zbytek výdělku nad nezabavitelnou částku se rozdělí na třetiny. Jedna je speciálně určená na přednostní pohledávky, z další se hradí nepřednostní dluhy a poslední zůstává dlužníkovi, aby byl motivovaný ke generování vyšších příjmů.

„Pomohlo by, kdyby výživné mělo absolutní prioritu,“ říká Aschermannová. Popisuje, že ve skutečnosti se podle daného principu jen část výživného proplatí z peněz v prioritní třetině a část zůstává v nepřednostní, kde ovšem u proplácení záleží jen na rychlosti podání pohledávky.

„Může se stát, že se člověku sráží 2000 korun a z toho jde 1000 korun na výživné jako na přednostní pohledávku. Ale v nepřednostní pohledávce ho pak předběhne třeba dopravní podnik, nebo kdokoliv jiný. Jde jen o rychlost,“ vysvětluje.

Jenomže absolutní priorita výživného podle odbornice na problematiku předlužení zároveň v expertních diskuzích naráží na obavy, aby pak výživné nebylo využívané dlužníky na vyvádění peněz. „Někdy se to děje, ale je to složité rozpoznávat a řešit. Partneři mají spolu dobré vztahy a stanovené výživné pak mají k vlastní potřebě,“ konstatuje Aschermannová.

V praxi ale Erik Žákovec z nadačního fondu SOS výživné, kde pomáhají rodičů s vymáháním výživného, není spokojený ani s tím, jak celá věc probíhá v insolvenci.

V oddlužení naráží na komunikační problémy s insolvenčními správci. „Dnes je jednodušší než v minulosti dostat se do insolvence, a pak nastává to, že v rámci insolvence je to změna pro oprávněného, a musí dělat kroky navíc, aby si vyhádal, co je mu dluženo,“ konstatuje Žákovec.

Pohledávka by sice měla být vyplácena prioritně, ale insolvenční správci to sami od sebe nedělají.

„Volají nám lidé, že se dlužník dostal do insolvence, a co teď s tím,“ říká.

Podle Pavly Aschermannové z Rubikon Centra je skutečně v případě vstupu do insolvence nutné, aby se druhý rodič opět aktivně připomněl s výživným.

„Musí uplatnit pohledávku. Musí udělat aktivní krok, ale řekla bych, že je to zjednodušené, jak nejvíc to jde. Naprostá většina správců s tím aktivně pomáhá, protože vědí, že se tato pohledávka musí platit v průběhu oddlužení celá. A snaží se i dopídit toho, kolik je dlužné výživné,“ říká vedoucí dluhové poradny.

Redakce Seznam Zpráv už letos upozorňovala na to, že podíl výživného na příjmu platícího rodiče v čase klesá:

Vysvětluje rovněž, že insolvenční správce má sice informace o stanovení výživného, už ale nezná velikost dluh nebo neví, kam výživné posílat.

Na neplatiče výživného se zaměřil i ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL). Loni nastínil, že by jim chtěl znepříjemňovat život i zabavováním například různých permanentek do tělocvičen nebo rybářských lístků.

Ministerstvo spravedlnosti zase navrhovalo možnost přeprodávat dluh na výživném. V rámci společné pracovní skupiny obou ministerstev mělo dojít k návrhům, které aktuálně jsou v rámci novely občanského zákoníku ve Sněmovně.

Resort spravedlnosti loni pro Seznam Zprávy vysvětloval, že motivací k přeprodeji je eliminace stigmatu a administrativní zatížení. Současně by mohlo zafungovat i to, že v některých případech se dlužný rodič s nezávislým věřitelem domluví lépe než s bývalým partnerem.

Ministerstvo práce pak hlásí, že do zmiňované novely občanského zákoníku zapracovalo zejména prvky, které by šly označit za flexibilnější určování výše výživného.

„Ministr Jurečka do novely prosadil princip zohledňování budoucích potřeb dítěte, což znamená automatické navyšování výživného s rostoucím věkem dítěte. Dále také zavedení zohledňování potenciálního příjmu povinného rodiče, tedy zda jeho aktuální příjem odpovídá tomu, jakého by mohl dosáhnout s ohledem na svůj zdravotní stav, vzdělání, kvalifikaci a také situaci na trhu práce v místě jeho pracoviště nebo bydliště,“ popisuje Jakub Augusta, mluvčí Ministerstva práce.

Ministerstvo také nabízí podrobná data o výdělcích podle profesí, regionů a pohlaví, která mají být zohledněná v doporučujících tabulkách pro stanovení výživného.