Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Poslanci věnovali tématu narovnání práv heterosexuálních a homosexuálních párů včetně adopcí dětí celá léta. Absolvovali hodiny a hodiny diskuzí, sporů, vyhrocených hádek, přetlačování a kuloárních vyjednávání. Shodu hledali do posledního momentu. Před finálním hlasováním v únoru minulého roku se sešlo hned pět pozměňovacích návrhů. Nakonec schválili návrh Heleny Válkové (ANO) a Jiřího Navrátila (KDU-ČSL).
Ve společnosti vzápětí převládla interpretace, že i nadále nebude homosexuálním párům umožněna adopce nevlastních dětí. Po důkladné analýze právních expertů i soudců z textu ale plyne opak.
„Ve velké rychlosti měli snahu připravit jakési kompromisní řešení, ale výsledkem je paskvil. Zákon je tak nešťastně napsaný, legislativně nedotažený, v rychlosti upečený, že nedává jednoznačné odpovědi na ty nejzákladnější otázky,“ konstatuje Jakub Tomšej, právník z Katedry pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Právnické fakulty Univerzity Karlovy.
Tomšej o tom, jak vykládat zákon, pořádá v rámci Justiční akademie pro soudce semináře. Jeho přednášek se dosud zúčastnilo kolem 150 soudců specializujících se na problematiku opatrovnictví.
„Promarněná příležitost“
Stejně kritické jsou i právničky Renáta Šínová a Lenka Westphalová z olomoucké právnické fakulty.
„Celkově si dovolíme novelizaci označit za promarněnou příležitost, která bezesporu zlepší situaci stejnopohlavních párů, avšak s přihlédnutím ke všem okolnostem to šlo, bohužel, udělat i lépe a jinak,“ napsaly v textu pro Advokátní deník.
Zmatek vyvolal zákon i u samotných soudců, kteří se budou s novelou vypořádávat v praxi.
„Když jsem ten zákon poprvé přečetla, byla jsem překvapená, že je v přímém rozporu s tím, co bylo poslanci komunikováno směrem k laické i odborné veřejnosti. Bylo to šité horkou jehlou a v důsledku ne úplně šťastných formulací je znění zákona nejednoznačné,“ kritizuje znění zákona opatrovnická soudkyně Petra Beaver z Okresního soudu v Děčíně.
„Problém je v tom, že zákon by měl znít jasně. Pokud je třeba ho vykládat, vede to k možné rozdílnosti rozhodování různých soudců, které pak sjednocuje až judikatura vyšších soudů,“ upřesňuje Beaver. Na vrcholu řetězce stojí Ústavní soud, který přesný rámec zákona vymezí.
Nedokonalost zákona ostatně přiznal bezprostředně po schválení i autor pozměňovacího návrhu poslanec Jiří Navrátil (KDU-ČSL). Kompromis se prý hledal těžko.
„Poslanecká sněmovna nebyla nakloněna schválit adopci dětí stejnopohlavními páry přímo, tak jsme použili cestu přiosvojení, aby prošlo alespoň něco,“ řekl poslanec v pořadu Ptám se já.
Adopce během jednoho soudního řízení
Už po odhlasování zákona před rokem se ve veřejném prostoru objevily interpretace, které převzala i řada médií, že homosexuální páry budou mít i nadále omezená rodičovská práva nebo že jim nebudou umožněny adopce nevlastních dětí a povědomí o něm ve společnosti stále zůstává.
Podle Jakuba Tomšeje či soudkyně Petry Beaver je tomu ale naopak. Od letošního ledna, kdy vstoupil zákon v platnost, mohou stejnopohlavní páry adoptovat biologické i nebiologické dítě (třeba z dětského domova), rodiči se mohou stát oba, a to zřejmě dokonce i během jednoho soudního řízení. Proces osvojení tedy může trvat stejně dlouho, jako když žádá heterosexuální pár.
„Podle nového ustanovení platí, že například pokud se žena lesba stane adoptivní matkou dítěte, tak se takzvaným přiosvojením nabízí možnost i pro její partnerku stát se rodičem. To předtím nešlo. Na této interpretaci novely zákona panuje mezi právníky absolutní shoda,“ popisuje Jakub Tomšej.
Novela zákona umožňuje tři způsoby, jak si stejnopohlavní páry mohou osvojit nevlastní dítě:
1) První, že gay nebo lesba může sám nebo sama dítě adoptovat.
2) Druhá možnost je zmíněné přiosvojení. Tedy když si druhý partner přiosvojí dítě prvního partnera.
3) Třetí - nejasné znění zákona podle Tomšeje umožňuje i výklad, že si dítě osvojí oba stejnopohlavní partneři najednou. Kvůli nejasně napsanému zákonu bude délka procesu záležet na individuálním rozhodnutí jednotlivých soudců.
„Pokud by tento výklad nebyl přijat, muselo by jít o několik soudních řízení, která v souhrnu mohla trvat i dva roky. Nejprve takzvaná předadopční péče, potom se posuzuje, jestli se osvědčila, a až pak je finální rozhodnutí o adopci. Stejný proces se potom musí zopakovat v případě přiosvojení partnerem. Pokud ale soudce připustí společnou adopci oběma rodiči v jediném řízení, tak se to dá všechno stihnout třeba i za rok,“ domnívá se Tomšej, jehož seminářů se zúčastnilo zhruba 150 opatrovnických soudců.
Jak se rodil zákon č. 123/2024
06/2022 Návrh poslanců Josefa Bernarda, Markéty Pekarové Adamové, Olgy Richterové, Martina Baxy a Jany Pastuchové na změnu zákona č. 89/2012 Sb o redefinici manželství jako svazku dvou osob.
07/2022 Vláda zaujala k návrhu neutrální stanovisko
06/2023 První čtení zákona. Návrh byl přikázán k projednání v Ústavně-právním výboru (ÚPV) a ve Stálé komisi pro rodinu a rovné příležitosti.
11/2023 Výbor doporučil Poslanecké sněmovně schválit návrh zákona, Stálá komise pro rodinu a rovné příležitosti nedoporučila návrh přijmout.
„Ptal jsem se jich, jak by oni o adopci rozhodli. Jestli během jednoho, nebo dvou řízení. Na prvním semináři to bylo zhruba půl na půl, na druhém tak 70 na 30 ve prospěch jednoho řízení,“ popisuje svou zkušenost Tomšej.
A názor opatrovnické soudkyně Petry Beaver z Okresního soudu v Děčíně? „Osobně se kloním k právnímu výkladu, že stejnopohlavní partneři mohou osvojit dítě, a to formou společného návrhu a jednoho řízení o osvojení,“ popisuje soudkyně specializující se na opatrovnickou problematiku.
Byť považuje zákon za nejednoznačný, jedná se podle ní o zásadní posun, který zajišťuje vyšší právní jistotu dětí stejnopohlavních rodičů.
„Předchozí stav reálně vedl například k situacím, že pokud se stalo něco rodiči, který byl zapsán v rodném listě, dítě osiřelo, druhý nezapsaný rodič k němu neměl z hlediska práva žádný vztah ani titul péče. Nejvíce tímto samozřejmě trpělo dítě. Tento stav byl novelou narovnán,“ uvádí příklad, s nímž se v praxi setkala.
