A voláme rodičům… Strážníci kontrolovali alkohol v den vysvědčení

V době vysvědčení nasazují každý rok pražští strážníci více hlídek. Zaměřují se na mladistvé, kteří slaví konec školního roku alkoholem. Jak ale zároveň připouštějí, není to masová zábava dnešní mládeže.

„Dřív se chodilo i do hospod nebo restaurací, dnes už se to ale spíše neděje, takže kontrolujeme hlavně venkovní prostory,“ říká strážník pražské městské policie Michal Verčík.

Podle něj ale nezletilí už moc venku nepopíjí, případně to dělají tak, že o nich nikdo neví. S kolegou se shodují, že k případům opilých mladistvých jezdí minimálně, jde o jednotky případů měsíčně.

Ačkoliv jsou výjezdy kvůli ohlášení hlučných mladých lidí časté, jde většinou jen o stížnost obyvatel, kterým vadí, že děti tráví čas venku.

„Když jim dispečer vysvětluje, že házení míčem o zem je v pořádku, vymyslí si, že u toho děti pijí alkohol, musíme to tedy jet prověřit. V drtivé většině případů se ale nic špatného neděje,“ vysvětlil Verčík.

Během dvou hodin zkontrolujeme čtyři skupiny na Praze 4. Ve dvou případech alkohol nikdo nepil a nic nenasvědčovalo tomu, že by ho pili před kontrolou strážníků. U jedné kontroly bylo všem více než osmnáct let.

Poslední skupinku strážníci viděli procházet parkem a kvůli její vyšší hlasitosti se rozhodli, že si na ni počkají na autobusové zastávce, kam podle všeho měla namířena.

O občanský průkaz požádali osm lidí. „Zkusíme orientační dechovou zkoušku, jednomu z nich není osmnáct,“ vysvětluje mi strážník Verčík.

Dotyčný se zkouškou souhlasil. Ačkoliv nevypadal opile, přístroj ukázal přes šest desetin promile. Svůj prohřešek si ale očividně uvědomoval a poskytl strážníkům číslo na rodiče.

Strážníci se tak spojili s jeho matkou a na místo přivolali státní policii, které případ předali. I přes nadýchaný alkohol ale nehodnotili situaci příliš kriticky.

„Komunikuje, nevypadá moc opile. Něco jiného by bylo, kdybychom ho tady našli ležet na zemi, jak zvrací,“ popsal závažnost Verčík.

Chlapec uvedl, že šli s ostatními zapít konec školního roku a vysvědčení. Alkohol si prý obstaral sám.

Děti často míru vypitého alkoholu nedokážou odhadnout, proto může večírek končit i voláním záchranné služby. „V běžné dny během roku se k takovým případům vyjíždí v jednotkách případů – někdy jednou nebo dvakrát denně, jindy vůbec,“ uvedla mluvčí pražských záchranářů Jana Poštová.

Poslední červnový den ale sanitka k opilým dětem v minulých dvou letech jela čtyřikrát. I přes nárůst je to ale podle mluvčí stále velmi nízké číslo. „Je potřeba doplnit, že je možné, že je takových případů více, ale jsou řešeny bez přítomnosti záchranářů,“ doplnila Poštová.

A kde se mladiství k alkoholu dostanou? Ve většině případů si ho jsou schopny koupit samy. Česká obchodní inspekce (ČOI) provedla v květnu v Pardubickém a Královehradeckém kraji dvacet kontrol s nezletilým figurantem. V jedenácti případech obchodník po figurantovi ověření věku nechtěl a alkohol mu bez problémů prodal.

V minulém roce zároveň ČOI zjistila přes čtyři sta porušení zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek a u více než poloviny porušení šlo právě o zákaz prodeje alkoholu nezletilým.

Podle Evropské školní studie o alkoholu a jiných drogách si tak pivo dokáže obstarat osmdesát procent šestnáctiletých, čtyřicet procent si pivo dokáže koupit v restauracích.

Ačkoliv se podle studie věk dětí, ve kterém poprvé sklenici alkoholu vypijí, zvyšuje, je číslo stále alarmující. Zkušenost s konzumací má totiž přes čtyřicet procent třináctiletých dětí. Čtvrtina patnáctiletých se pak v životě nejméně dvakrát opila.

Šestnáctileté děti už někdy pily alkohol v devadesáti pěti procentech. Téměř polovina z nich pila v posledním měsíci (kdy studie probíhala) alkohol aktivně – tedy pět a více sklenic při jedné příležitosti.

„První kontakt s alkoholem často probíhá i dříve, například při rodinných oslavách,“ vysvětlila problém vedoucí Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti Pavla Chromynová.

Potvrzuje to i adiktolog z 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Adam Kulhánek.

„Pokud je alkohol součástí nějakých rituálů, typicky třeba oslava, a dítěti je komunikováno, proč se připijí skleničkou, tak je to jaksi bezpečnější vzorec. Problém je, pokud dítě kolem sebe vidí, že se alkoholem řeší vztek nebo krizové situace, může si totiž podobné vzorce adaptovat a řešit problémy stejně,“ uvedl.

Podle něj by měl být rodič jakýmsi průvodcem. Měl by dítě edukovat o důsledcích, seznámit ho s účinky ve vztahu k množství alkoholu a zejména jak se zachovat v krizových situacích.

„Například aby neřídil někdo opilý při návratu z večírku, co se stane, když se někdo začne dusit při zvracení nebo aby při konzumaci vždy člověk pil dostatek čisté vody,“ doplnil adiktolog Kulhánek.

Experimentování s alkoholem u dětí je podle něj v době střední školy přirozená věc. Je ale právě na rodičích nebo školách, aby děti tímto procesem provedli bezpečně, a snížili tak rizikové chování a následky.

Děti nejčastěji alkohol ochutnávají kvůli zvědavosti a očekáváním, že si užijí více zábavy a budou společenštější. Mezi důvody je ale i snaha zapomenout na starosti.

„Specificky zaměřené studie dlouhodobě ukazují, že větší zkušenosti s alkoholem a vyšší míru pravidelného pití alkoholu a jiných návykových látek mají děti socioekonomicky znevýhodněné,“ doplnila Chromynová.

Potvrzuje to i adiktolog Kulhánek. „Pro dítě, které řeší deprese, úzkosti nebo osobnostní problémy, je pití alkoholu velmi rizikový vzorec, který velmi často vede k pravidelnému užívání,“ vysvětlil.

Alkohol v Čechách je velmi dostupnou položkou. Cena lahve tvrdého alkoholu bývá často levnější než oběd v restauraci a reklama je vidět takřka na každém rohu. Podle Kulhánka hrají zároveň roli i ochucená nealkoholická piva.

„Alkohol v nich sice není, ale problematická je chuť piva, na kterou si dítě postupně zvyká. Z pozice rodiče by bylo lepší, kdyby dítěti na výletě koupili raději džus nebo vodu než slazené pivo,“ vysvětlil problém s nealkoholickým pivem Kulhánek.