Článek
Pietní akt v Lidicích začal bohoslužbou na základech kostela svatého Martina, kterou sloužil pražský arcibiskup Jan Graubner.
Prezident Petr Pavel později uctil památku obětí položením věnce u hromadného hrobu lidických mužů.
Podle prezidenta jsou Lidice především „symbol, který představuje mnoho dalších situací a událostí, při kterých přišlo mnoho lidí o život v ozbrojených konfliktech“. Odkaz Lidic je podle něj navíc stále aktuální.
„To není jenom o památnících, o těch deskách, ale jsou to naprosto živé příběhy, které by se mohly opakovat. Pokud nechceme, aby se opakovaly, tak je dobře si to připomínat,“ řekl prezident Petr Pavel. Ten je zároveň rád, že pietní akt už neprovází taková „pompéznost“ jako za komunistické éry.
„Připadne mi sympatické, že teď sem chodí lidé, protože chtějí. Že je k tomu nikdo nenutí a nikdo jim to nezapočítává do jejich profilů, a jdou sem prostě proto, že chtějí uctít památku a že jsou si vědomi toho, že je to důležité,“ uzavřel prezident.
Uctít památku zavražděných obyvatel Lidic přijeli i další politici. Mezi nimi i předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09), místopředsedkyně dolní komory Věra Kovářová (STAN) nebo ministr dopravy Martin Kupka (ODS).
Podle Markéty Pekarové Adamové je třeba uctít památku nejen Lidic, ale také osady Ležáky, kterou Němci vyhladili o dva týdny později. Předsedkyně Sněmovny novinářům řekla, že ale nejdůležitější je připomínat si to, co této tragédii předcházelo.
„Na jejím počátku mnoho let předtím, a nejenom na našem území, byla zejména nenávist jedněch k druhým. Projevovaná nejdříve slovně, ale potom následně jasnou agresí a násilím,“ uvedla Pekarová s tím, že tato nenávist ze společnosti nezmizela.
Pohnutý osud Lidic
Ve středočeských Lidicích stálo za války 104 domů a žilo tam zhruba pět set lidí. Nacisté obec zcela zničili 10. června v roce 1942 jako pomstu za atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
173 lidických mužů na místě zastřelili, ženy a děti odvezli do kladenské školy, kde je od sebe násilně oddělili. Ženy později skončily v koncentračním táboře Ravensbrück. Děti, které nebyly vybrány k poněmčení, nacisté odvezli do Chelmna, kde je zavraždili plynem.
Pieta v Lidicích před rokem
Dohromady zemřelo 340 lidických obyvatel. Po skončení války se zpět domů vrátilo 143 lidických žen a 17 dětí. Na památku tohoto hrůzného činu se některá města v Mexiku, Brazílii nebo USA přejmenovala na Lidice a řada lidí jménem Lidice pokřtila své děti. Britští horníci založili hnutí Lidice shall live (Lidice budou žít) a zorganizovali sbírku na obnovu obce.
K té nakonec opravdu po válce došlo. Na počátku padesátých let v těsném sousedství původního území obce vyrostly znovu Lidice. Do nově postavených domů se nastěhovaly přeživší ženy. Poslední žijící lidickou ženou, které bylo 16 let, když Němci vtrhli do jejich domu, je dnes sedmadevadesátiletá Jarmila Skleničková.
