35 dní a jdou na jatka. Zda se to změní, rozhodne spotřebitel, říkají farmáři

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Ty jsi novinář? Tak ty tady rovnou střílíme a odvážíme na jatka,“ žertuje postarší muž v administrativní budově drůbežárny Semtěš u Čáslavi, která spadá pod agropodnik Rabbit. Žena vedle něj si přisadí. „Nemáme vás rádi, protože nepíšete pravdu. Prý tu týráme kuřata,“ naráží na to, že Seznam Zprávy už dříve tajně pořízené záběry Obránců zvířat (OBRAZ) z velkochovů kuřat zveřejnily.

„Když pak ale ta kuřata jí, tak mají mastnou hubu, jak jsou dobrá,“ opět zavtipkuje muž, který se o zdejší kuřata stará.

„Mají se líp než my. Teplo mají, žrádlo mají, vodu mají, luxujeme jim tam, tak co jim v životě chybí?“ táže se a vzápětí si odpoví. „Akorát ten krátký věk – 35 dní a jdou na maso.“

Jeho vedoucí také není z neohlášené návštěvy novináře nadšený. Přesto ochotně zhlédne záběry pořízené Obránci zvířat a poznává na nich halu číslo čtyři nebo pět. Potvrzuje, že takto to před odjezdem na jatka v hale opravdu obvykle vypadá. Zdůrazňuje ale, že vše je dle platné legislativy.

Ukazuji mu tabulku standardů šetrnějšího zacházení s kuřaty Beter Leven, které musejí dodržovat chovatelé v Nizozemí nebo Belgii, chtějí-li dodávat maso na pulty tamního obchodního řetězce Albert. To znamená mít v hale o třetinu méně kuřat, zem jim vystlat slámou nebo obilím, pořídit bidýlka, nechat tam dopadat alespoň trochu přirozeného světla a třeba jim vybudovat i možnost venkovního výběhu.

„To tu u normálních kuřat nikdo nedělá. To by ho zruinovalo. Klidně to vytvoříme jako v Holandsku, ale to nám nikdo nezaplatí,“ konstatuje suše.

Pak zavolá řediteli a tím naše povídání končí. „Mám vás vykázat za vrata. Otázky mu máte poslat e-mailem,“ loučí se.

Ředitel společnosti Rabbit Tomáš Fulín později v e-mailu potvrzuje, že záběry pocházejí z farmy, kde jsou „produkována“ konvenční kuřata, která jsou zpracována ve výrobních závodech a uváděna v rámci České republiky. Do kterých konkrétních řetězců toto maso putuje, vyjmenovat nechce.

„Jde do všech retailových sítí v rámci ČR. Spolupracujeme se všemi. Nebudu je jmenovat, ale spolupracujeme s těmi pěti až šesti hlavními obchodními řetězci. Pak máme ještě sto svých prodejen a dodáváme také do velkoobchodů a na nezávislý trh,“ dodává ředitel podniku, který patří mezi top tři největší dodavatele kuřecího masa u nás.

„Na vámi zmíněné konkrétní farmě nebyla za poslední tři roky shledána jakákoli provinění a porušení platných předpisů upravujících chov kuřat na maso,“ argumentuje a dodává, že farma je pravidelně dozorována Krajskou veterinární správou pro Středočeský kraj.

„Dotazy a porovnání ‚konvenčních‘ kuřat, která jsou na zmíněné farmě chována, s ‚lepšími‘ standardy pro chov kuřat, jako je například Beter Leven, jsou zavádějící a problematické, neboť porovnávají naprosto odlišný způsob chovu a genotyp kuřete,“ píše ohledně dvojího standardu, kdy například Albert v zahraničí vyžaduje lepší zacházení s kuřaty než v Česku.

Obchodní řetězec Albert ČR na zveřejněná videa reaguje takto:

Poptávka by měla podle Tomáše Fulína vzejít ze strany spotřebitele. Tomu ve spolupráci s Albertem už nabízejí Královské kuře (doba výkrmu 56 dní) a testují pilotní projekt chovu kuřat ve volném výběhu.

„Snažíme se zákazníkům nabídnout širokou škálu produktů z kuřecího masa, kdy je na uvážení každého, jakému produktu dá svou spotřebitelskou preferenci,“ píše ředitel Rabbitu Trhový Štěpánov. Když prý bude poptávka, vyhoví, shrnuje v závěru e-mailu.

Družstvo vlastníků Batelov u Jihlavy. Sem se spolupracovník Obránců zvířat vloupal koncem ledna a pořídil záběry v jediné místní drůbežářské hale, kde chovají zhruba 28 tisíc kuřat.

„Jsme takoví pidichovatelé,“ říká ve své kanceláři ředitel družstva Roman Jakoubek. Nevyžaduje žádný e-mail, je ochoten zodpovědět všechny otázky ihned. Ani tady do haly nemohu, argumentuje ptačí chřipkou.

„Záběry jsou skutečné, odpovídají české legislativě a je na nich vidět, že se k těm kuřatům nechováme špatně. Nemáme se za co stydět,“ prohlíží si videa. Kdyby se prý kameraman vloupal do haly v den naskladnění, viděl by ta nádherná žlutá kuřátka jako z Albertovy reklamy. Jenže o to Obráncům zvířat nešlo. Chtěli ukázat život rychle rostoucích kuřat před takzvaným „vyskladněním“, tedy ke konci jejich krátkého života.

„Na rovinu? Myslím si, že do toho dvacátého pětadvacátého dne si to kuřata v hale užívají,“ konstatuje Roman Jakoubek. Pak se to prý ale láme a den za dnem je hala plnější.

„Přijdete jedno ráno, pak druhé a ta hala je úplně jiná. Tam je vidět ten největší nárůst svaloviny. To je 100–150 gramů denně. A jak začnou ta kuřata strašně rychle růst, více dýchají, vzniká větší vlhkost a je více – promiňte za to slovo – hoven,“ popisuje. Ubývá místa, zhoršuje se podestýlka.

„Jejich pohyb se mění, kostra neunese svalstvo a tak ten jejich život spokojený není. Neříkám, že to je týrání, ale poslední třetina života je…“ hledá agronom vhodné diplomatické slovo, „horší.“ I jemu ukazuji tabulku Beter Leven. Také by nesplnili ani jednu hvězdičku.

„Máme zhruba 18 až 20 kuřat na metr čtvereční, nemáme volný výběh, přirozené světlo a chováme jen rychle rostoucí kuřata. Jen slámu využíváme, tam bychom uspěli,“ říká zcela otevřeně. Kdyby měli snížit produkci o třetinu, byli by ve ztrátě.

„I my zemědělci chceme, aby ta zvířata, ač mají tak krátký život, si ho užila v co největší pohodě. Jen je otázka, jak nám k tomu pomáhá legislativa a jak ekonomika provozu. My to děláme proto, abychom byli na nule nebo v plusu, tedy menší počet kuřat na halu ano, ale musí se zvednout cena,“ říká zcela upřímně a svým způsobem s Obránci zvířat souzní.

„Teď je výkupní cena kuřat 27–28 korun za kilogram. Když někdo přijde a řekne, že jich máme mít 12 na metru čtverečním a že mi dá, odhaduji, nemám to spočítané, ale třeba 35 korun za kilo, já to rád udělám. Já s tím problém nemám. Naopak. Rád tomu půjdu naproti,“ dodává Jakoubek.

V pátek odpoledne v drůbežárně v obci Slavětice u Týnu nad Vltavou už nikdo z vedení není. Jen správce. Mají tu pět hal, v nichž chovají 130 tisíc kuřat. S ředitelem zemědělského podniku Pivkovice Jiřím Kamarýtem se domlouváme, že pošle vyjádření e-mailem.

„Hvězdu Beter Leven bychom nedostali, jelikož tento trend do ČR teprve přichází, a dle mých informací více než 95 % chovů je ‚konvenčních,“ píše ve svém vyjádření.

Ve Slavěticích chovají rychle rostoucí konvenční kuřata, protože je po nich poptávka. „Pokud přijdou požadavky na změnu dodávek, budeme se snažit najít cestu a přizpůsobit se požadavkům,“ uvádí. Za svým chovem si stojí, žádné prohřešky prý nemají, ale neodpustí si poznámku směrem k muži, který vnikl do jejich haly a pořídil záběry.

„Pokud nelegální trestná činnost, jako je vloupání na farmy a sbírání kompromitujícího materiálu, je cesta ke změně, tak je to smutný obraz naší společnosti. Kam jsou schopni zajít tito ‚obránci zvířat,“ klade si otázku.

Muž, o němž je řeč, odpověď má. „Je to relevantní a legitimní cesta v zájmu zákazníků, aby viděli, jak to ve velkochovech rychle rostoucích kuřat vypadá. A tím vytvořili tlak na to, aby se krutost v chovu kuřat změnila,“ říká.

Seznam Zprávy oslovily i další významné řetězce, tedy Lidl, Kaufland, Penny, Billu a Tesco, s dotazy týkajícími se nabízených druhů kuřat a požadavků na jejich chov. Tématu se budeme dál věnovat.