Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
V pátek dopoledne zemřel divadelní a filmový herec, režisér a pedagog Jan Kačer, bylo mu 87 let, sdělila jeho dcera Adéla Kubačáková. Patřil k hvězdám nové vlny českého filmu.
Absolvent režie na pražské DAMU působil v Divadle Petra Bezruče a ve Státním divadle v Ostravě. Patřil mezi zakladatele pražského Činoherního klubu, posléze přijal angažmá v Divadle E. F. Buriana a v Divadle na Vinohradech. Od roku 1990 do roku 1997 režíroval hry v Národním divadle v Praze a poté zde působil také jako herec.
Jako filmový režisér se podílel na méně známých filmech. Coby herce ho proslavila hlavní role ve snímku Jána Kádára a Elmara Klose Smrt si říká Engelchen podle románu Ladislava Mňačka nebo role rytíře Armina von der Heide ve filmu Františka Vláčila Údolí včel.
Na výběr jeho rolí a životní příběh se podívejte v přiložené fotogalerii:
Jan Kačer se narodil 3. října 1936 v Holicích. Jeho otec byl obchodník židovského původu a poté, co nacistické Německo obsadilo Sudety, si vzal život. Tím své syny, tehdy dvouletého Jana a o deset let staršího bratra, zřejmě zachránil před deportací do koncentračních táborů a téměř jistou smrtí. Cesta mladého Jana Kačera vedla nejprve do Bechyně, kde vystudoval keramickou školu, poté na režii na pražské DAMU.(Jan Kačer na snímku v roce 1990.)
Už během studia na pražské DAMU působil Kačer v ostravském Divadle Petra Bezruče. Po hvězdné éře Činoherního klubu byl v polovině 70. let poslán do „vyhnanství“ zpět do Ostravy. Paradoxně směl tehdy hostovat v zahraničí, ale deset dlouhých let odloučení od rodiny nesl těžce. (Jan Kačer a Táňa Fischerová v maskérně Laterny magiky před premiérou hry A. P. Čechova – Černý mnich, 1984.)
V roce 1986 se Kačer do Prahy vrátil, tentokrát do Divadla na Vinohradech, odkud v roce 1990 přešel do Národního divadla. Sedm let tam režíroval nové inscenace domácího i světového repertoáru (Zimní pohádka, Peer Gynt, Smrt obchodního cestujícího, Oblak a valčík, Židle, Podivní ptáci), v nichž hrál i menší role, poté zůstal až do roku 2015 členem hereckého souboru.
Širokou popularitu však Kačerovi vynesly herecké role. Divákům Kačer utkvěl v paměti jako fanatický rytíř Armin von Heide v Údolí včel Františka Vláčila či špion v komedii Václava Vorlíčka Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky.
Historická freska Františka Vláčila – Údolí včel, 1967.
Historická freska Františka Vláčila – Údolí včel, 1967.
V 60. letech se objevil také ve výrazných rolích ve snímcích Evalda Schorma Každý den odvahu, Návrat ztraceného syna nebo Den sedmý, osmá noc. (Na fotografii Kačer ve snímku „Každý den odvahu“ z roku 1964. V jedné z prvních vlaštovek československé nové vlny ztvárnil titulního zkoušeného hrdinu Jardu.)
Celkem si zahrál v bezmála osmi desítkách filmů, z nichž známé jsou i Smrt si říká Engelchen, Flirt se slečnou Stříbrnou, Svědek umírajícího času nebo Člověk proti zkáze, z novějších pak Bolero nebo Výchova dívek v Čechách. Objevil se v seriálu Jana Eyrová ze 70. let, ale také v „nekonečné“ Ordinaci v růžové zahradě.
Touha aktivně se podílet na životě společnosti přivedla Jana Kačera do světa politiky. (Na snímku Věra Čáslavská, v té době poradkyně prezidenta Václava Havla, při jednání na Pražském hradě s režisérem Janem Kačerem, 1990.)
V letech 1990 až 1992 byl poslancem za Občanské fórum a později Občanské hnutí. Od roku 1995 pak desetiletí stál v čele Nadace Charty 77, která poskytuje pomoc hendikepovaným lidem. (Federální shromáždění ČSFR za Občanské fórum, zleva: Rudolf Hrušínský, Pavel Dostál a Jan Kačer, 1991.)
Další popularitu, ale i rozpaky nejen v uměleckém světě, mu na začátku nového tisíciletí přinesla role podnikatele Františka Rubeše v seriálech Rodinná pouta a Velmi křehké vztahy. Mnozí nedokázali pochopit, že toho uznávaný umělec v letech „má zapotřebí“. Snímek z roku 1996.
Herec a režisér, který patřil k nejvýznamnějším osobnostem českého divadla druhé poloviny 20. století, v roce 1998 obdržel od prezidenta republiky Václava Havla medaili Za zásluhy v oblasti kultury a v roce 2016 od prezidenta Miloše Zemana Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva. (Václav Havel uděluje Kačerovi medaili Za zásluhy, 1998.)
Zpěvačka Lucie Bílá zapíná lékařský plášť Janu Kačerovi. Dětská traumatologie v Thomayerově nemocnici v Praze, 2002.
O svém životě napsal Kačer čtyři vzpomínkové knihy: Jedu k mámě, Mírnou oklikou, K přátelům a Zadními vrátky. (Jan Kačer v domácím prostředí při psaní knihy vzpomínek, 2006.)
S manželkou Ninou Divíškovou se Kačer seznámil na studiích, svoji byli bezmála šedesát let a vychovali tři dcery. Herečka Divíšková, která excelovala například ve filmu Příběhy obyčejného šílenství, zemřela 21. června 2021.
Při oslavách svých osmdesátin v roce 2016 poznamenal: „V těch osmdesáti člověk vidí svět, který do té doby neviděl. Bez ctižádosti, bez touhy vyniknout, bez zlodějství, bez zlých úmyslů, a najednou máte ten život jakoby sladký.“ (Jan Kačer na filmovém festivalu Karlovy Vary v roce 2023.)
