Článek
V sobotu 7. října dopoledne Oran a jeho přítelkyně pekli v kibucu Nirim sušenky na společnou večeři. O pár minut později se ocitli uprostřed hororu. Do jejich domu, pár kilometrů od hranic s Pásmem Gazy, vtrhli běsnící teroristé z Hamásu.
Mladí lidé ještě stačili utéct do protiraketového krytu.
„Teroristi seděli v jejich obýváku, jedli sušenky, které syn s přítelkyní upekli, vyjednávali s nimi o tom, že mají jít ven z úkrytu, odpočítávali arabsky,“ popisuje Karen poslední hodiny života svého syna v rozhovoru pro Seznam Zprávy přímo z Izraele. Oran podle jejího vyprávění zemřel poté, co ho zasáhla kulka přes dveře úkrytu, když se snažil bránit teroristům ve vstupu do takzvané bezpečné místnosti. Umíral tři hodiny.
Oranova matka se nemůže smířit s tím, že jejího syna a další oběti napadené Hamásem, nechal, jak říká, izraelský stát a jeho bezpečnostní složky bez pomoci. Její žal se mísí s dlouhodobým odporem k vládě premiéra Benjamina Netanjahua a ultranacionalistů. A zdůrazňuje, že oběťmi této války nejsou jen Izraelci, ale i obyčejní lidé v Gaze. „Nechci, aby smrt mého syna byla využívána k pomstě, jeho odkazem je humanita,“ říká Karen.
Dědeček z Čech
Česká vazba Karen a její rodiny má spíš historickou podobu. Karenin dědeček pocházel z Ostravy, její babička z Vídně. Do tehdejší britské Palestiny odešli kvůli nástupu nacismu v Německu, v Izraeli zakotvili ještě před vznikem samostatného židovského státu v roce 1948. Karen ani její děti – vedle syna Orana má ještě čtyřiadvacetiletou dceru – už česky nemluví. Rozhovor proběhl v angličtině díky videopřenosu.
O české občanství si rodilá Izraelka zažádala až v dospělosti. „Na univerzitě v Haifě si dělám doktorát a říkala jsem si, že i kvůli akademické kariéře by bylo dobrém mít evropské občanství. Jsem na ně pyšná. Taky nevíme, co přinese budoucnost. Po mně mají české občanství i mé děti,“ popisuje Karen, která žije na severu Izraele podle svých slov ve speciálním udržitelném domě postaveném z kontejnerů. Tedy daleko od Pásma Gazy a místa, kde zemřel její syn.
Více o útoku na kibuc
„Lidská zvířata chladnokrevně zavraždila Orana, syna mého bratra Kobiho,“ cituje izraelský web tetu česko-izraelského mladíka zabitého při útoku teroristů z Hamásu. Kibuc, kde byl na návštěvě, den předtím slavil výročí založení.
Oran pracoval v Tel Avivu ve firmě Checkpoint specializující se na kyberbezpečnost - v kibucu byl jen na návštěvě. Rád ale cestoval po světě, nedávno se vrátil z Londýna a v plánu měl s kamarádem výpravu do Jižní Afriky.
O jeho smrti se matka dozvěděla od přítelkyně, která útok Hamásu přežila - je po operaci.
Proti Netanjahuovi
Oran Elfasi je jednou z potvrzených 1400 obětí teroristického útoků Hamásu ze začátku října. Dalších 199 lidí bylo z Izraele teroristy zavlečeno do Gazy a jejich osud je zatím v naprosté většině neznámý. Izrael odpověděl nálety na cíle Hamásu, v nichž zahynulo podle úřadů ovládaných Hamásem 3700 Palestinců.
Stupňovat se začíná i informační válka, Hamás například nařkl Izrael z útoku na nemocnici v Gaze, ale důkazy ukazují spíše na to, že raketu, která způsobila zkázu a smrt stovkám civilistů, vystřelili palestinští ozbrojenci sami a kvůli špatné funkčnosti dopadla na jejich vlastní území.
„Musíme přivést zpět ty, kteří jsou stále naživu. Sama jsem čekala čtyři dny na tělo svého syna, abychom jej mohli uložit na místo odpočinku. I takové čekání bylo utrpení, všude jsem jej hledala. Můj syn už nežije, ale tam jsou stále živí lidé. Modlím se za jejich návrat, ať jsou v jakémkoli stavu. Nevíme, jakým hororem si procházejí,“ říká Karen.
V kibucu Be’eri zavraždili teroristé z Hamásu nejméně 125 lidí
Příjezd do kibucu Be’eri je jen pro silné povahy. V poli vedle silnice leží hromada lidských těl. Odhadem deset až patnáct. Některá jsou v bílých pytlích, některá obnažená. Zjevně tu leží několik dní, jsou v pokročilém stadiu rozkladu.
V souvislosti s útoky kritizuje současnou vládu, k jejímž kritikům patří dlouhodobě. Teroru předcházelo dlouhé politicky nestabilní období v Izraeli. Tamní společnost rozdělila justiční reforma, s níž přišel premiér Netanjahu. Jeho vládnutí v posledních měsících provázely masové demonstrace, jeho odpůrci mají obavu, že izraelskou demokracii okrajuje.
„Nevím, jak se ty útoky mohly stát. Je to jako by někdo otevřel bránu a nechal volnou cestu teroru. Určitě to bude prošetřené po válce, ale lidé už ztratili důvěru v tuto vládu,“ myslí si Karen Elfasi.
I ve zranitelných dnech truchlení odmítá silovou politiku současné vlády vůči Palestincům. „Co se stalo Izraelcům, je strašné, ale nezapomínám na to, že na obou stranách jsou lidé, kteří chtějí žít, nevinné ženy, děti, občané. Soucit se nesmí zastavit na hranicích vymezených náboženstvím. Na obou stranách jsou oběti. A náš žal se nesmí stát naší zbraní,“ říká.
