Článek
Pětitisícové odškodnění za zmrzačení na hranicích nebylo přiměřené. Ústavní soud se ve čtvrtek zastal německého občana Thomase Bartsche. V roce 1989 mu při pokusu o útěku na Západ českoslovenští pohraničníci prostřelili nohu.
České soudy mu za zdravotní újmu původně přiznaly jen 5550 korun, podle aktuálního verdiktu Ústavního soudu musí justice rozhodnutí přehodnotit.
„Vyhověli jsme ústavní stížnosti, protože z hlediska tak mimořádného případu přiznaná výše odškodnění za újmu na zdraví nebyla přiměřená,“ sdělil soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček.
Německý občan u českých soudů žádal odškodnění 27 tisíc korun. Obecné soudy stěžovateli újmu uznaly, jenže výši bolestného retroaktivně posuzovaly podle sazebníku z roku 1965. „Příslušná vyhláška se logicky týkala pracovních úrazů a nemocí z povolání. Ústavní soud má za to, že tento případ měl být daleko citlivěji posuzován a měly být zohledněny výjimečné okolnosti,“ doplnil soudce.
Doplnil, že psychické dopady na zraněného byly výrazně vyšší než při běžném úrazu. „Nemohl tušit, že se za dva měsíce změní režim a obavy z represí totalitního režimu musely být výrazné,“ řekl Šimíček.
Bartschův obhájce Lubomír Müller aktuální verdikt přímo u soudu uvítal. „Jsem velmi rád, že se soud pana doktora Bartsche zastal. Soudy mu za doživotní zmrzačení přiznaly 5500 korun. To je výsměch. Odškodnění má být zadostiučinění,“ reagoval.
Okresní soud v Domažlicích v roce 2019 uznal, že komunistické orgány Bartsche týden nezákonně zadržovaly. Ministerstvo spravedlnosti mu za újmu zaplatilo 1027 korun. Odškodněním za prostřelené koleno a další zdravotní následky se zabýval Obvodní soud pro Prahu 2. Za újmu přiřkl Bartschovi 5550 korun, rozhodnutí následně potvrdil i Městský soud v Praze.
Teď budou výši odškodnění řešit znovu. „Nejsou v dalším řízení vázány podzákonnými předpisy, mezi které spadá i předmětná výhláška - v rozsahu, v němž by na základě této vyhlášky nemohly přiznat přiměřené odškodnění,“ konstatoval Ústavní soud.
Psal se červenec roku 1989, když se třiadvacetiletý občan Německé demokratické republiky rozhodl utéct na Západ. Tehdy nemohl předvídat, že se za pár týdnů „východní blok“ zhroutí.
Bartsch chtěl hranici překročit poblíž obce Sruby na Domažlicku. Tam jej však chytili pohraničníci a po šarvátce mu prostřelili koleno. Pak se probral až v plzeňské nemocnici a posléze byl předán východoněmecké tajné policii Stasi.
Bartsch se stal po pádu totality zubařem, po třiceti letech se dozvěděl, že může u české justice požádat o soudní rehabilitaci. Následky zranění si nese dodnes.
České soudy začaly podobné případy řešit až po roce 2017 – až poté, co byla odškodněna rodina východoněmeckého studenta Hartmutha Tautze. Zemřel v Bratislavě v roce 1986 potom, co jej smrtelně poranili psi pohraničníků.
„Byl rehabilitován v březnu roku 2017. Platforma evropské paměti a svědomí případ publikovala a na základě toho se přihlásilo šedesát rodin východních Němců, které byly podobně postiženy. Jinak řečeno do roku 2017 nikdo v České republice ani na Slovensku tyto případy neřešil,“ sdělil Müller.
Doplnil, že si česká justice ještě nese velký dluh vůči vypořádání křivd z pohraničí.
Podle historických údajů bylo v letech 1950 až 1989 na československých státních hranicích zadrženo téměř 49 tisíc lidí. Z toho 145 lidí pohraničníci zastřelili, dalších 96 zemřelo na drátech s elektrickým vedením. Další desítky lidí zemřely kvůli utonutí či nehodám.
AKTUALIZACE: Doplnili jsme další vyjádření ústavního soudce Šimíčka a advokáta.
