Vzpoura matek ve Sněmovně. Odmítáme workoholismus, říkají poslankyně

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Lidovecká poslankyně Marie Jílková pracuje z velké části na pražské Malé Straně, ale své dvě děti má v Brně. Když jede do práce, často neumí říct, kdy se vrátí. Řeč se nevede o tom, jestli to bude v šest, nebo v sedm večer, jako u většiny pracujících rodičů. „Zaokrouhlit“ to leckdy neumí ani na celé dny.

„Pro jednání Poslanecké sněmovny je typická nepředvídatelnost jednání a neustále se měnící program, trvající leckdy do pozdních večerních hodin. Asi nejlépe to vykresluje dotaz mých dětí: ‚Kdy se vrátíš z Prahy, mami?‘ A já jim odpovídám: ‚Snad ve středu, možná ve čtvrtek, nebo taky i v pátek,‘“ popisuje pro Seznam Zprávy pětačtyřicetiletá expertka na sociální záležitosti.

Ve Sněmovně je rok a půl. Se svou zkušeností se snaží rozproudit i ve starobylých parlamentních palácích, které si uvnitř tu a tam zachovávají „devadesátkové“ kulisy, velmi současnou debatu – jak sladit poslancování s rodičovstvím a zdravými soukromými vztahy.

A nejen to. V zemi, kde se politici – jako třeba expremiér Andrej Babiš ( ANO) – chlubí tím, jak kvůli práci pro voliče pomalu ani nespí, se chce postavit „kultuře workoholismu“ v politice.

Jílková spolu s více než třicítkou kolegů – půlka ze signatářů jsou poslanci-muži – sepsala výzvu „za přívětivější podmínky jednání Poslanecké sněmovny“. Zákonodárci z vládních stran kromě ODS v ní popisují, že se Poslanecká sněmovna po posledních volbách výrazně proměnila.

„Není již arénou převážně mužů středního a staršího věku s odrostlými dětmi. Podíl poslankyň a poslanců rodičů malých či školou povinných dětí je více než čtvrtinový, řada dalších pečuje o další závislé členy rodiny,“ stojí ve výzvě adresované předsedkyni Sněmovny Markétě Pekarové Adamové (TOP 09) a šéfům koaličních stran.

Autorkami jsou vedle Jílkové také poslankyně Martina Ochodnická (TOP 09) a Lucie Potůčková (STAN). A přicházejí s konkrétními návrhy, jak situaci z pohledu rodičů zlepšit.

Požadují třeba větší předvídatelnost mimořádných schůzí, sudý počet týdnů v jednacím harmonogramu, což by usnadňovalo život zákonodárcům s dětmi ve střídavé péči, či povinnou, alespoň osmihodinovou pauzu na spánek při sněmovních maratonech nejčastěji vyvolaných obstrukcemi.

„V zahraničí jdou ještě dál – existuje možnost hlasování na dálku, „proxy“ hlasování, kdy je jiný poslanec pověřen hlasováním za svého kolegu, nebo jsou stanoveny pevné hlasovací časy. Posledně jmenovaný bod považuju za velmi užitečný a snad i prosaditelný. Parlament a jeho pravidla jednání jsou živý organismus a průběžně se vyvíjejí, třeba dojdeme i k těmto posunům,“ dodává poslankyně Jílková.

Změny by chtěla prosadit i kvůli nepolitickým zaměstnancům Sněmovny, kteří musí v složitých podmínkách působit také.

Koaliční většina připravuje ve Sněmovně změnu jednacího řádu – a to zejména právě kvůli přiostřeným obstrukcím, kterými v uplynulých měsících ANO dolní komoru několikrát zablokovalo. Nová pravidla by měla začít platit v příštím roce.

Podle Jílkové na zlepšení podmínek pro slaďování rodinného života a práce poslance stačí vůle změny udělat. „Jsou to kosmetické úpravy, nevyžadují změnu jednacího řádu, což je častý argument odpůrců změn,“ upozorňuje.

O svých návrzích jednala i s předsedkyní Poslanecké sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou. Ta říká, že téma slaďování rodinného a pracovního života je pro ni zásadní.

„Když jsem se stala předsedkyní Poslanecké sněmovny, dostal kancléř za úkol připravit vše potřebné pro zřízení dětské skupiny, která bude k dispozici nejen pro poslankyně a poslance, ale samozřejme pro všechny zaměstnance úřadu. Dětská skupina se tudíž připravuje,“ řekla Seznam Zprávám Pekarová Adamová. Pro poslankyně a poslance se specifickými potřebami – ať už malými dětmi, nebo zdravotními omezeními – je pak v blízkosti jednacího sálu speciální místnost. V ní mohou třeba matky nakojit dítě.

„Ideální by samozřejmě byla ještě větší předvídatelnost jednání pléna Sněmovny, nicméně to záleží i na ochotě opozice. Ve chvíli, kdy opozice tak často blokuje jednání obstrukcemi, se velmi těžko stíhá běžná agenda,“ uznává šéfka dolní komory.

Mezi podpisy chybí jména z klubu poslanců ODS. U debat o této iniciativě byla podle svých slov od začátku poslankyně občanských demokratů Eva Decroix, nakonec se z ní ale „modří“ a „modré“ stáhli. „Pojďme se o tom bavit, ale ta debata má být širší. Nelíbí se mi patos, že máme nejdřív řešit, jací jsme rodiče. Politika je služba, není to normální práce zvlášť v těchto časech. Věděli jsme, že je to složité,“ říká. Nesouhlasí například s konkrétními návrhy jako třeba šestitýdenním harmonogramem, podle ní pak poslanci tráví víc času v Parlamentu třeba na úkor práce v regionu.

Debata o sladění rodinného a pracovního života patří v současnosti k těm nejživějším v západních společnostech – přichází zejména s větším profesním zapojením žen. Jednak přímo ovlivňují pracovní prostředí, kde působí, a zároveň „chybí“ doma jako ty, jež stoprocentně vytvářejí zázemí mužům. Ti se tak zároveň více podílejí na rodinném „provozu“.

V politice ale jde přece jen o specifickou debatu. Řada sociologických šetření ukázala, že politik patřil v posledních letech k nejméně váženým povoláním v české společnosti. Dobré jméno poslanců v minulosti kazily hlavně korupční kauzy a s nimi vznikal i dojem společnosti, že jde o práci s nepřiměřenými výdělky a malou výkonností. Ostatně tuto nálepku odrážel i znalec nálad ve společnosti, již zmíněný Andrej Babiš, který svůj politický nástup v minulé dekádě podepřel heslem „Nejsme jako politici, makáme“ a Sněmovnu označoval za „žvanírnu“, tedy v podtextu místo, kde se „žvaní“ a nepracuje.

Poslankyně, které chtějí otevřít debatu o více „family-friendly“ podmínkách jednání Poslanecké sněmovny, zdůrazňují, že si nechtějí stěžovat. A uvědomují si citlivost debaty, kdy velká část společnosti nemusí poslancům jakékoli úlevy přát.

„Slaďování rodičovství a poslaneckého mandátu je ale čistě otázka naplnění definice zastupitelské demokracie. Žijeme v zastupitelské demokracii, kde by v Parlamentu měla být maximálně zastoupena různost společnosti. Rozhoduje se o veřejných prostředcích, o rozdělení daní, o opatřeních, která dopadají na celou společnost. Politika nemá být exkluzivní, ale dostupná, a politici rozmanití. Pro občany, kteří se chtějí aspoň trochu starat o rodinu, děti, stárnoucí rodiče nebo třeba o svoje partnerské vztahy, je při současném nastavení těžko představitelná,“ míní Jílková. Hrozí podle ní, že poslanci z mladší generace nebudou chtít své mandáty obhajovat, protože nebudou chtít „obětovat“ rodinu.

Opozice se na provoz ve Sněmovně dívá vlastní optikou. Vzhledem k tomu, že je v menšině, jsou obstrukce ve Sněmovně jedním z mála nástrojů, jak dát svým voličům vědět, že vládu „hlídají“ a znepříjemňují jí život. Dělají to tak ostatně všechny opozice, byť ta současná ve složení ANO a SPD je v tom velmi důrazná.

Poslanec ANO Jaroslav Bžoch uznává, že i jeho trápí, že je často pryč z domova a své děti nevidí tak často, jak by si přál. Zároveň ale říká, že jde o jistou daň politice. „Myslím, že se to bohužel nedá tak úplně změnit, i když bychom si všichni přáli, aby bylo jednání Poslanecké sněmovny více předvídatelné. Mimořádné schůze jsou ale ze své podstaty mimořádné a dělá je jak opozice, tak i koalice,“ připomíná.

Iniciátorky výzvy chtějí také být inspirací pro společnost. „Nechceme dál podporovat kulturu ‚workoholismu‘, nechceme mladé generaci ukazovat, že toto je norma,“ píše se ve výzvě.