Hlavní obsah

„Vyučující měli z výuky odstavit,“ říká expertka k obtěžování na univerzitě

Foto: konsent.cz

Zuzana Rathouská z neziskovky Konsent

„Nepřijatelné chování,“ říká ke kauze údajného sexuálního obtěžování na Masarykově univerzitě odbornice Zuzana Rathouská.

Článek

Seznam Zprávy minulý týden upozornily na případy údajného sexuálního obtěžování na Masarykově univerzitě. Šest studentek a absolventek Pedagogické fakulty podalo loni v květnu stížnost na chování dvou učitelů z Katedry tělesné výchovy a výchovy ke zdraví.

Vedení školy potvrdilo, že učitele potrestalo, neuvedlo jak. Nad postupem univerzity odborníci kroutí hlavou. „Chování, které je v článku popsané, mi přijde naprosto, naprosto nepřijatelné. Vedení samo uznalo nevhodnost chování vyučujících. Nechápu, jak je pak možné, že je nechává dál vyučovat,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Zuzana Rathouská.

Pracuje v neziskovce Konsent, která mimo jiné v českých školách pomáhá zavádět přesné postupy, jak sexuální obtěžování řešit i jak mu předejít. K tomuto účelu funguje projekt „Respekt až na půdu* akademickou“.

Redakci se od zveřejnění středečního textu ozývají další poškozené. Různá svědectví ohledně obtěžování na školách přicházejí z celé republiky.

V uplynulých textech jsme přinesli svědectví ohledně chování dvou kantorů z fakulty. Pokud jsou popisovaná svědectví pravdivá, naplňují různé incidenty znaky sexuálního obtěžování?

Z toho, co víme z článku, chování vyučujících vyznívá tak, že z jejich strany došlo k sexuálnímu obtěžování. A to k obtěžování ve formě sexistických narážek a genderově podmíněného obtěžování až po sexuální nátlak a vyžadování sexuálního styku za protihodnotu.

Oba učitelé dál vedou kurzy i sportovní výcviky. Vyřešila univerzita případ adekvátně, když pedagogy nějakým způsobem potrestala, ale neuvedla jak?

V takto závažném případu by ideální bylo vyučující okamžitě z výuky odstavit, dokud nebude případ urychleně prošetřen a nebudou vyvozeny důsledky. Jednou ze zásad bezpečného prostředí je dostatečná komunikace o procesu řešení situace s komunitou školy, kterou v tomto případě bohužel nevidím.

Mají tito kantoři dál učit na fakultě?

Chování, které je v článku popsané, mi přijde naprosto, naprosto nepřijatelné. Vedení samo uznalo nevhodnost chování vyučujících. Nechápu, jak je pak možné, že zmíněné vyučující nechává dál vyučovat.

Udržovat v pracovním kolektivu sexuální predátory přímo ohrožuje dosavadní oběti nevhodného chování a poškozuje důvěru v akademický kolektiv i celou instituci – čili ne, s vyučujícími měl být rozvázán pracovní poměr.

Instituce často argumentují, že z důvodu pracovního práva nemohou viníky jen tak propustit, jak by tedy měly postupovat?

Každá škola má povinnost udržovat bezpečí svých studujících. Pokud dochází ze strany zaměstnanců školy k vyhrožování studentkám tím, že je nechají vyhodit, pokud s nimi nebudou mít sexuální styk, je to jistě důvod k okamžitému rozvázání pracovní smlouvy. Pokud si univerzita není jistá, jak postupovat při rozvazování pracovního poměru, může jí pomoci například příručka, kterou vydalo Národní kontaktní centrum – gender a věda pod titulem Právní aspekty problematiky genderově podmíněného násilí na vysokých školách, která k problematice doplňuje právní kontext.

Masarykova univerzita se zaštiťuje mlčenlivostí, která má ochránit oběti. Měla by konkrétně Pedagogická fakulta nějak víc dát vědět, co si učitelé v hodinách mohou a nemohou dovolit?

Určitě ano. Ideální je komunikovat tato témata již při nabírání nových zaměstnanců a zaměstnankyň. Určující je i vzdělávání všech lidí zapojených do akademického prostředí včetně technicko-hospodářských zaměstnanců a zaměstnankyň i studentstva. Škola by měla nevhodné chování a pravidla kolem něj formulovat například v etickém kodexu. (Škola má příslušné dokumenty zpracované, pozn. red.)

Všichni by měli vědět, jak vypadá bezpečné prostředí, jak vypadá porušení těchto pravidel a jaká konkrétní opatření budou z takového porušení vyvozena. Jen bych chtěla podotknout, že vyhrožovat studujícím a dělat na ně sexuální nátlak je natolik nepřijatelné, že by to vyučující měli vědět i bez školení.

Část stížnosti řešil dokonce přítel oběti. Stěžoval si, že učitel dával studentce dýchání z úst do úst. Není takový postup při výuce první pomoci nutný?

Pokud vyučující potřebují se studujícími v rámci výuky mít tělesný kontakt, měl přítomným oznámit, co, jakým způsobem a proč se chystá dělat.

Je zřejmé, že některé obory jsou více kontaktní – jako například tělesná výchova –, ale ani to vyučující neopravňuje ke zneužívání situace k obtěžování studujících. Na dýchání z úst do úst není nic nevhodného, dokud ho jedna ze stran nezačne sexualizovat. Nejsem expertka, ale tuším, že na nácvik první pomoci se v dnešní době dají využít také figuríny.

Doporučované