Vytvořit památník Smetanovi je obrovská národní hrdost, říká jeho autor

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Sochař Rudolf Burda je výraznou osobností současné umělecké scény. Vystudoval SUPŠ v Turnově, absolvoval stáž v Kalifornii, kde realizoval ocelové objekty do soukromých rezidencí v Beverly Hills. Nyní vytváří díla, která si kupují sběratelé z celého světa. Známý je zejména pro svůj minimalismus, práci se základními geometrickými tvary a výraznou inspiraci vesmírem.

Na kontě má již několik významných instalací ve veřejném prostoru. Tou nejznámější je pak nejspíše dílo se jménem Big Rotation, které si od něj objednala společnost Leica a stojí před její hlavní centrálou v německém Wetzlaru.

Nyní Burda připravuje další významné dílo, sochu se jménem Cesta života, památník k příležitosti 200 let od narození Bedřicha Smetany. Nejedná se ale o běžnou sochu zobrazující slavného skladatele. Cesta života bude abstraktní nerezovou instalací o průměru přes dva metry, kterou bude procházet tubus s českým křišťálem, odkazující na Smetanovu lásku ke své vlasti.

Seznam Zprávy měly unikátní možnost se podívat do soukromého ateliéru Rudolfa Burdy v Mladé Boleslavi a popovídat si s ním nejen o jeho nejnovějším díle.

Kde se nyní nacházíme?

Jsme v mém novém ateliéru, kde mám některá svoje volná díla, která vznikají mojí potřebou tvořit. Je to místo, kam zvu nové i stávající sběratele. Je to čistý prostor, který vyzařuje pozitivní energií a klienti si tady mohou vybrat dílo, které s nimi nejvíce souzní.

Je to taková měnící se stálá výstava, kterou postupně doplňuji o nové sochy, pokud je tedy zrovna nemusím odvézt do světa. Dělají mi tady radost a popravdě se s nimi často nerad loučím. Zatím si je tady ale všechny nechat nemohu. Rád bych si jednou vybudoval vlastní muzeum, bílou prosklenou kostku, kde bych mohl všechna svá díla schraňovat, ale na to je ještě čas.

Jak jste se dostal k tomu, co dnes děláte?

Já mám vystudovanou uměleckou školu v Turnově, tzv. šperkárnu. Takže původně jsem umělecký kovář. Školu jsem miloval a miluju dodnes a naučil jsem se tam věci, které jsou pro mě dneska hrozně důležité. Hlavně smysl pro detail a preciznost. Naučil jsem se tam i dotahovat věci do konce tak, aby měly smysl. No a když jsem se v 90. letech poprvé dostal k práci se sklem, úplně mě to pohltilo a já začal navrhovat svoje vlastní atypické objekty.

Často zmiňujete, že vás v díle inspiruje vesmír, proč tomu tak je?

Od mládí jsem ujížděl na sci-fi. Četl jsem třeba Lema nebo díla bratrů Strugackých. Hodně mě ovlivnil i Jules Verne a jeho vize budoucnosti, technologií a civilizace. Dnešní superhrdinská sci-fi mě ale tolik neberou. Mám nejradši příběhy o vesmíru v kombinaci s filozofií.

Řada mých děl vychází z vesmírných tvarů a barev. I sklo, prvopočáteční materiál, a jeho výroba připomíná vznik vesmíru, kdy se tavila hmota, všude byl chaos a nepořádek a ta sklářská pec je tomu vlastně podobná. Taví se v ní vesmír a pak se hmota nabere na píšťalu a dělají se z toho skleněné bubliny a dál se s nimi pracuje. Je to velké dobrodružství a alchymie.

Často je proces výroby docela boj. Úmrtnost těch objektů je vysoká, ale to k životu patří. Všechno se nemůže povést napoprvé a chybami se člověk učí. Každý takový nezdar mě vlastně motivuje a posouvá dál. Jsem v tomhle docela buldok, když si něco usmyslím, tak si za tím jdu. Baví mě věci dotahovat do konce a mám radost, když se mi to podaří.

Teď realizuji sochu na festival Smetanova Litomyšl. Tento ročník bude speciální, jelikož oslavuje 200 let od jeho narození a já se s vedením města a festivalu dohodl, že pro tento jedinečný moment vytvořím abstraktní geometrickou sochu s názvem Cesta života. Dílo bude odhaleno 8. června a bude stát v klášterních zahradách. Celý festival bude pod patronací prezidentského páru a tento okamžik bude zlomovým momentem mé kariéry.

Jaký máte vztah k Bedřichu Smetanovi?

Bedřicha Smetanu a jeho dílo mám rád od malička. Tatínek hodně poslouchal vážnou hudbu a nedaleko odtud se nachází obec Jabkenice, kde Smetana na sklonku života žil, komponoval a skládal, co mu síly stačily. Když jsem byl malý, chodil jsem se tam koupat do krásných jezer a trávil tam čas v přírodě. Jsem moc rád, že mohu ve svém díle oslavovat tohoto člověka, který miloval českou zemi a byl v nejlepším slova smyslu patriot. Já jsem v tom podobný, také jsem patriot, a v tom díle se to odráží.

Celé dílo bude mít průměr 224 centimetrů, bude to velká instalace z leštěného nerezu bez jakéhokoliv spoje a detailu, takže bude působit, jako kdyby právě přistálo z vesmíru. Skrz něj ale bude procházet tubus, nasměrovaný ke hvězdám, ve kterém budou tři barevné plochy z českého křišťálu. Ty budou zelené, žluté a modré, reprezentují českou přírodu, vodu a slunce. Člověk, který se před tubus postaví, bude osvícen přirozeným světlem, které se do něho dostává. Stejně jako byl osvícen Bedřich Smetana k tomu, co mohl tvořit.

Dílo jsem uchopil svým vlastním stylem, jak já sám tvořím. Mám rád minimalismus a abstrakci, zároveň jsem chtěl, aby to dílo bylo pozitivní, protože jako pozitivní vnímám i Smetanovu tvorbu. Odráží se tam láska k Česku, což vyjadřují skla v tom vnitřním interiéru tubusu. Samotný nerez je krásný materiál, ale sám o sobě působí trochu studeně. Jsem moc rád, že se mi podařilo dovnitř dostat barevnost českého skla, a už mám i několik nápadů na další objekty, kde bych podobné metody rád využil.

Je to pro mě veliká národní hrdost, že jsem se tohoto úkolu mohl chopit, socha před hlavní budovou firmy Leica je světová, ale tohle je pro mě niterní záležitost, která mi dělá obrovskou radost.

Co vás čeká v budoucnu mimo odhalení tohoto památníku?

Čeká mě cesta do New Yorku, kde se účastním některých z vůbec nejprestižnějších výstav na světě, např. výstavy Frieze, Tefaf nebo Independent. Budu tam mít několik schůzek se zahraničními zájemci o má díla, kteří pochází ze všech možných koutů světa. Do New Yorku se vždycky těším, létám tam několikrát ročně a vždy mě oslní svojí neutuchající energií. Je to skutečně město, které nikdy nespí, ale na život by to tam pro mě nebylo. Jsem vázaný na Česko, svůj dům a zahradu, které mám po dědovi a tátovi.

Do Ameriky se vždy rád vracím načerpat novou energii a inspiraci. Momentálně tam chystám i novou sochu, která bude shlížet na celý Manhattan. Až se z New Yorku vrátím, čeká mě aukce mého nejnovějšího díla, Star of jungle, které je složené z 25 skleněných vystříbřených koulí a leží na masivním podstavci z vzácného jihoamerického kamene. Je to dílo, při jehož výrobě se mi vnukl nápad právě na Cestu života, která bude stát v Litomyšli, takže tato díla v mé tvorbě tvoří silnou navazující linii. Star of jungle je nyní vystavena v Galerii Kodl a bude součástí aukce, která se koná 26. května na pražském Žofíně.