Článek
Z domu s popraskanou omítkou vychází muž v lehkém šedém svetru a letních trekovkách. Vypadá trochu zanedbaně. Představuje se jako Lumír. K prezidentským volbám jít nehodlá, naposledy volil před deseti lety ODS. „Ať si tam dají, koho chtějí. Chleba levnější nebude,“ hlásí třiašedesátiletý muž.
Jsme v Orlové na Karvinsku, pár metrů od Starého náměstí. Nad námi vykukují věže Slezských Hradčan, jak tady říkají novogotickému kostelu Narození Panny Marie. Kolem zbylo jen několik domů. Největší slávu už mají za sebou. Neznalý návštěvník netuší, že všude okolo kvůli poddolování zanikly stovky budov. Náspy po zaniklých tramvajových linkách se jen zelenají.
Před 14 dny tu v prvním kole přesvědčivě zvítězil Andrej Babiš. Získal přes 60 procent hlasů. Kdyby bylo na Orlovácích, už se zabydluje na Hradě. Generál Petr Pavel dostal jen pětinu hlasů.
Město, které letos slaví 800 let od vzniku, stále jen těžce rozdýchává rozmary divokého dvacátého století. A hrdí místní logicky těžce koušou utlumení těžby. Propady půdy se sice zastavily, životy lidí to ale rozkolísalo.
Chybí práce, rozvinutější služby či více zájmových kroužků. Anketa nazvaná Obce v datech každý rok srovnává kvalitu života napříč Českem. Orlová v konkurenci 205 sídel pravidelně okupuje chvost tabulky a místním to logicky pije krev.
V okrese je aktuální nezaměstnanost okolo osmi procent, nejvyšší v Česku. Lumír v Orlové žije 63 let. Pracuje jako domovník, dříve se živil jako horník. „Co zavřeli šachty, není tu nic. Nikde se tu nestaví a obchody jsou daleko,“ vrtí hlavou.
I když Lumír volit neplánuje, favorita má. „Babiš to s lidmi myslí dobře, ale házet mu to nebudu. Jeden hlas stejně nic nezmění,“ pronáší při odchodu.
Jinak tu lidé v politiku a její aktéry ztratili důvěru. K obecním volbám chodí běžně jen okolo 30 procent oprávněných voličů. V zastupitelstvu má nejvíc mandátů hnutí ANO, pak SPD s podporou Trikolory a nezávislí. Před dvěma týdny byla „na prezidenta“ účast 55procentní.
Na autobus uprostřed Starého náměstí čeká šedesátník Jan. Hlasovat se nechystá, přímá volba mu vadí. „Prezidentství má být vyvrcholení politické kariéry. Poslední tři prezidenti Havel, Klaus, Zeman? To byli lidé, co něco znamenali,“ má jasno.
Říká, že polovinu života prožil v komunismu a může srovnávat. Sametovou revoluci uvítal. „Ideály jsou pryč. Snažím se přežít. Když padli komouši, v devadesátkách šlo všechno rychle. Dobře se dělalo, daly se vydělat peníze,“ povídá.
Podle něj však nyní příliš sílí byrokracie. „Dřív se snadno stavěly stadiony, fotbalová hřiště, nemocnice. To teď neexistuje. Všechno strašně trvá. V tomto se vracíme zpátky,“ dodává.
Vadí mu, že ze Staré Orlové kvůli poddolování zmizely stovky budov, domků a nic je nenahradilo. „Tam nahoře byly stovky fiňoků,“ říká o hornických domcích.
Jan přesto tvrdí, že se život v Orlové pozvolna zlepšuje a rozhodně to není „nejhorší město na zemi,“ jak by se mohlo zdát z anket.
Centrum Orlové se z „jedničky“ přesunulo o několik kilometrů dál.
Nejdřív však přijíždíme do místního „Bronxu“, kterému se velká část místních vyhýbá obloukem.
Ulice Spojenců. Solidně udržované domy se střídají s těmi vybydlenými. Před jedním z nich se opírá o auto černovlasý mladík v bílé mikině. Na ruce mu září zlaté hodinky, hledí do mobilu a působí hodně sklesle. „Volit se nechystám. Mám jiné problémy, mnohem horší. Jaké? To je osobní,“ odmítá říct.
„A jak tu jde život? Špatně,“ hlesne. Podle něj s prací není problém, ale všude okolo je nepořádek. „Však se podívejte.“
Polorozbité vchodové dveře jsou dokořán. Z oprýskaných omítek vystupují jen nová plastová okna. Z jednoho vykukuje asi padesátiletá žena. „K volbám půjdeme. Ani se tady nehádáme. Všichni Babiše. Alespoň něco dělá pro lidi,“ hlásí neurčitě.
Říká, že se v Orlové žije těžko. „S prací je to různé. Chcete jít dělat uklízečku do nemocnice a dívají se na vás skrze prsty. Někteří řeknou, že jsme Romové,“ povídá. Při dotazu na jméno mizí v bytě.
Karin Pytlíková zrovna vyhazuje odpadky a s povzdech ukazuje ke staré sedačce stojící u popelnice. K volbám půjde určitě. „Volím Babiše. Pomohl lidem a přidal důchodcům. Ten druhý bude generalissimus,“ dodává v emocích. Kritické ohlasy v médiích nebere na vědomí. „Na každého se hází špína,“ mávne rukou.
Ve čtvrti žije krátce, v Orlové svých 56 let. „Každý starosta se město snažil vylepšit. Myslím, že je chyba také na straně nás občanů, protože nechodíme na schůze,“ přiznává. Zmiňuje, že se letos pro jednotlivce zvedl roční poplatek za odpad na 960 korun. To je třeba o třetinu víc než v Brně.
Na otázku, jestli věří Andreji Babišovi nepravdivou informaci, že Petr Pavel zatáhne Česko do války, odpovídá úsměvem. „Znáte to. Na každém šprochu pravdy trochu.“
Současné centrum města se soustředí v Lutyni. Návštěvník přijíždí po Masarykově třídě, kterou lemují bloky opravených panelových domů. Loni tu po letech postavili s nadsázkou nejdražší náměstí v republice.
Kdo je tady prezident?
Seznam Zprávy vyrazily do obcí, kde prezidentští kandidáti drtivě uspěli v prvním kole voleb. Reportéři Jan Novák a Petr Švihel se zajímali o to, co místní lidi přimělo jít volit, odkud čerpají o kandidátech informace, proč se tak rozhodli a jaká témata považují v těchto volbách za důležitá. Chtěli se také dozvědět, jak se v daném regionu lidem žije a co je nejvíce trápí.
Týden před druhým kolem voleb si tak na Seznam Zprávách každý den přečtete podrobnou reportáž z míst, kde se bude rozhodovat o příštím prezidentovi.
Prostranství v pálené červeni stálo 428 milionů korun. Součástí je polyfunkční dům s komerčními prostory, byty, fontána zdobená orlem v letu a podzemní parkoviště. „Vidíte to? Čekala jsem, že tu bude stát krásná dominanta, obrovský orel s roztaženými křídly. Tohle není orel,“ ozývá se procházející žena a nesouhlasně si prohlíží fontánu.
Orlované si v anketě vybrali, že by v nebytových prostorách chtěli mít kavárnu, cukrárnu, pekařství, knihkupectví a dárkovou galerii, květinářství a dekorace. Město má ale potíže uchazeče najít. Prostory zatím zejí prázdnotou. Advokát Jan Czapek, který má kancelář naproti přes ulici, se při zmínce o novém náměstí jen pousměje a odklepne si popel z cigarety v ruce. „Aspoň že už stojí,“ řekne.
Ve stejné ulici na lavičce před hypermarketem sedí paní Milada a baví se se stojícími přítelkyněmi. Z anket o jejich městě si nedělají hlavu. „Orlová je krásná. Je tu plno zeleně, krásný park, plno škol,“ jmenuje paní Milada vesele. Vadí ji jen utlumená nemocnice, z níž zmizela lůžková část.
Miladu volby nezajímají. „Nic z toho, co politici řeknou, není pravda. Nikdy pro nás lidi nic neudělali,“ říká. Pak ukáže ke svému chodítku. „Já bych se po schodech stejně k volebním urnám nedostala.“
„Mohlas volit z auta,“ namítá paní Anna. Paní Milada jen mávne rukou. Anna je rozhodnutá pro Babiše. „Je menší zlo. Toho generála neznám,“ osvětluje. S rodinou se kvůli tomu hádají. Rozepře zašly tak daleko, že jí její rozhodnutí rozmlouval dokonce i desetiletý vnuk. „Řekla jsem mu: Jeníčku, já si budu volit, koho chci.“
Kousek od seniorek se dva páni opírají o svá kola. Eduard Kubatko a Rudolf Kasal jsou v prezidentské volbě zajedno. „Žijeme pro jednoho – pro Babiše,“ říká Eduard Kubatko.
„Budu volit Andíka,“ přitakává Rudolf Kasal. Tvrdí, že Babiš rozjel stavby, investoval do zdravotnictví a udělal pořádek v daních,“ říká. Na adresu druhého kandidáta utrousí nadávky o zelených mozcích.
Porevoluční politika se Kasalovi nelíbí. „Nikdo z mé rodiny nebyl komunista. Po roce ’89 se estébáčtí darebáci schovali a kdoví, jestli netahají v ústraní za nitky. Pravicové politiky nezajímá nic jiného než koryta,“ říká.
Rudolf Kasal a Eduard Kubatko (vpravo).
Úprk mladých Kubatka nepřekvapuje. „Pro mladé v Orlové nic není. Není problém sehnat si práci, ale není tu pro ně žádné vyžití,“ míní.
„Snad na nás ministr Rakušan nepošle černé mužíky,“ dodává Rudolf Kasal na rozloučenou.
„Ať přijdou!“ odpovídá Kubatko.
Naproti náměstí u dalšího kruhového objezdu stojí moderní budova. Místní gymnázium s obchodní školou se „politicky“ zbytku města vymyká. Když tu studenti na začátku ledna uspořádali prezidentské volby nanečisto, cvičně přišly hlasovat dvě stovky studentů.
Mezi teenagery vládl Pavel s 39 procenty, těsně za ním skončila se ziskem necelých 37 procent hlasů Danuše Nerudová. Babiš skončil až třetí s necelými šestnácti procenty.
„Jsem spíš za tu liberálnější stránku, takže jsem hlasoval pro Pavla. Babiš často nemluví pravdu, zakrývá minulost. Pavel se za tu svou otevřeně omluvil. Proto jsem ho volil,“ hlásí student prvního ročníku Marek. Jeho rodiče prý mají jiný názor, ale vzájemně se respektují.
Jeho kamarád Ivan cvičné hlasování nezkusil, ale volil by taky Pavla. „Beru to tak, že prezident nemá takové pravomoce třeba jak v Americe. Generál je reprezentativnější. U Babiše mi vadí vyjadřování. Sešel jako Zeman. Ten býval správný, přátelský k lidem, ale teď už působí hodně unaveně, nemocně,“ přemítá nahlas. Dodává, že táta volí Babiše, ale synovi názor nijak nevnucuje.
Školu navštěvuje víc než šest stovek studentů. Pro další rozvoj města bude klíčové, kolik z nich ve městě zůstane. Orlová od revoluce přišla o čtvrtinu svých obyvatel, deset tisíc lidí. „Asi v celé republice je trend, že se mladí stěhují do měst s univerzitami. Pak se tam mohou lépe uplatnit,“ vysvětluje ředitel školy Pavel Kubínek.
Podle něj jsou některé regiony, včetně Karvinska, neprávem opomíjené. Říká, že potřebují pomoc z centra Česka. „Pro Prahu jsme daleko. Orlová si nevymyslela: Zrušíme šachty. Zrušíme nemocnici a další věci. Tohle samospráva nemůže řešit sama,“ říká.
Také ředitel vnímá vyhrocenost voleb. „Jsem z toho trochu smutný. Ať si každý volí, jak chce. Nemělo by to jitřit vztahy v rodině, na pracovišti nebo ve škole,“ zdůrazňuje.
Kolem gymnázia prochází Aneta Stoklasová s tchyní. S úsměvem táhne kočárek s oběma dětmi.
Plánuje volit Pavla. „Myslím, že bude republiku dobře reprezentovat. Je takový klidný, vážný,“ říká.
Aneta Stoklasová.
Do Orlové se přestěhovala z Ostravy před třemi lety a je spokojená. „Pro děti je tu minimum věcí, chybí kavárny, ale s autem si člověk dojede. Ale musí auto mít. V Bohumíně obnovili železniční dopravu, tady by se hodila také. Před pár lety to tam bylo stejné jako v Orlové, ale jsou úplně někde jinde. Je vidět, že když se chce, všechno jde,“ uzavírá.
