Článek
Pro něj se prakticky celé prázdniny točily kolem zásadní novely, která na jedné straně připraví zdravotnictví o dost peněz, ale zároveň mu dá jasnější finanční perspektivy do budoucna.
Válek si mohl myslet, že má na konci července hotovo, když novela hladce prošla Senátem, ale to by na Pražském hradě nesměl sedět muž, který tam sedí. Jeho kvalitně načasovanému vetu proto věnuji dnešní Vizitu.
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
Je to zřejmě úděl důležitých zákonů, že před vstupem do sbírky musejí vymést všechna zákoutí legislativního procesu včetně těch, která nejsou úplně zásadní. A letošní novela zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění nepochybně důležitým zákonem je. Nejenže má snížit letošní příjmy systému veřejného zdravotního pojištění o 14 miliard korun, ale hlavně zavádí mechanismus automatické valorizace plateb za státní pojištěnce.
A tak se jí dostalo pozornosti i z poněkud nečekaného místa – z Pražského hradu. Prezident totiž před dvěma týdny novelu zákona vetoval. A poslanci se narychlo sejdou tento pátek, aby se pokusili veto přehlasovat.
Patrně se to podaří, natolik si snad vládní koalice svou pohodlnou sněmovní většinu pohlídat umí. Ale jistě se to neobejde bez obstrukcí a plamenných projevů sněmovní opozice. Což je v pořádku – role opozice je v tomto případě zcela jasná a její povinností je využít příležitosti, kterou jí prezident poskytl.
Role samotného Hradu je ovšem zajímavější. V oficiálním zdůvodnění veta prezident uvádí sice částečně relevantní, ale několikrát ohrané argumenty. Snížení platby za státní pojištěnce tak, aby v průměru dosáhla loňské výše, prý „bude mít negativní dopad na kvalitu a dostupnost zdravotní péče“. To je takové vděčné tvrzení, které je těžké vyvrátit.
Rozhodně neplatí pro letošní rok, neboť letošní péče je již nasmlouvaná, zdravotníci ji poskytnou a pojišťovny zaplatí. Způsobí jim to průvan na účtech a zásadní snížení zůstatků – rezerv, chcete-li, ale dostupnost ani kvalita péče pro pacienty postiženy nebudou.
Pokud má prezident na mysli horizont následujících let, pak je těžké jeho argument vyvrátit, neboť letošních oseknutých 14 miliard skutečně může do budoucna v systému chybět. Pro fungování jakéhokoli systému je nepochybně lepší 14 miliard mít než nemít. Nicméně konkrétní dopady, oblasti péče, v nichž se projeví, nebo míru, s jakou dané oblasti zasáhnou, nelze dnes vůbec odhadovat.
Pokud se ekonomika v dohledné době zmátoří z posledních šoků, může být výpadek státního příspěvku hravě kompenzován nárůstem výběru pojistného od zaměstnanců a zaměstnavatelů. Pokud naopak zabředneme do recese, stoupne nezaměstnanost a inflace nedostane v dohledné době rozum, můžou zdravotnictví čekat velké potíže, v nichž by se 14 miliard na účtech pojišťoven mohlo hodit.
A to vůbec nemluvíme o covidu. Ministr zdravotnictví Válek se zaklíná tím, že mimořádné výdaje na boj s covidem, budou-li potřeba, vykryje zvláštní rozpočtový fond. Takže třeba případné plošné testování se nebude hradit z veřejného zdravotního pojištění. To je zcela jistě dobrý nápad, jen mu chybí právní rámec a stojí jen na vágním příslibu Ministerstva financí.
A není jisté, zda by se prostřednictvím zvláštního „covidového“ rozpočtového fondu daly řešit i zvýšené výdaje na přímou péči o covidové pacienty například na nemocničních lůžkách, pokud by vážných případů výrazně přibylo. Můžeme, ba musíme doufat, že se to nestane, ale vyloučená varianta to bohužel stále není.
Takže ano, platí, že rozhodnutí ušetřit státnímu rozpočtu 14 miliard výdajů na úkor zdravotnictví je sporné a diskutabilní. Ale je to legitimní politické rozhodnutí a prezidentova polemika do něj nepřináší žádné nové pohledy. Fakticky kopíruje argumentaci prezidenta České lékařské komory Milana Kubka, který je známým bojovníkem za každou korunu v systému, kterou často hájí bez ohledu na úvahy o efektivitě nebo ekonomické realitě.
S ohledem na okolnosti a argumenty Hradu se zdá, že prezident neměl na mysli primárně blaho zdravotnictví. Spíše mu šlo o rozehrání další zajímavé politické a mocenské hry, v nichž se vyžívá celý život. U běžných zákonů totiž přehlasování hradního veta nepředstavuje pro silnou vládní většinu velký problém. V tomto případě je to ale trochu jinak.
Novela byla flikována dost narychlo, valorizační mechanismus se do ní dokonce dostal nestandardně jen jako poslanecký pozměňovací návrh. A aby vládě vyšly výpočty, musejí se platby za státní pojištěnce snížit už od září.
To znamená, že zákon se musí dostat do sbírky nejpozději 31. srpna. Takže když prezident zákon vetuje 8. srpna, způsobí ve vládních řadách paniku větší než jindy. Většina poslanců počítá v létě s nějakou dovolenou a šikovat „stojedničkovou“ vetšinu potřebnou k přehlasování veta je v půli srpna poměrně složité.
Zákon vrácený prezidentem už přitom nelze nijak změnit – například posunout snížení platby na říjen a snížit platbu výrazněji, aby roční průměr stále vycházel. Zákon lze buď protlačit v podobě, v níž byl vetován, anebo hodit pod stůl. Nic mezi.
Pokud by poslanci veto nepřehlasovali, musel by celý legislativní proces začít od samého začátku s novými parametry. To by se také nemuselo do konce roku vůbec stihnout a vládní úspora, s níž počítá i letošní rozpočet, by se zkrátka nekonala.
Ústava dává prezidentovi na vrácení zákona lhůtu 15 dnů, z nich Miloš Zeman využil 12. Sněmovna se nesmí vráceným zákonem zabývat dříve než 10 dní po prezidentském vetu, takže prostor pro vládní koalici byl v tomto případě skutečně velmi zúžený.
Tady zase nezbývá než smeknout před schopností současného prezidenta využít ústavní pravomoci naplno a pracovat s načasováním i procedurami tak, aby vládě skutečně maximálně zkomplikoval život. Což sice nemá být hlavní náplní výkonu prezidentské funkce, ale tak nějak už jsme si zvykli.
Na každý pád a přes zmíněné výhrady k pofidérní 14miliardové rozpočtové úspoře platí, že zákon by měl přes Sněmovnu projít. Vylít se 14miliardovou vaničkou i vzácné dítě automatické valorizace státních plateb, na které celé zdravotnictví čekalo léta jako na smilování, by byl těžko odpustitelný politický hřích.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc. Třeba rozbor některého z odborných zdravotnických pojmů nebo zajímavé tipy na čtení z českých i zahraničních médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
