Článek
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
Celá diskuze je krásným příkladem fenoménu, který jeden zkušený kolega komentátor nazývá „pangejtismem“. Jde o problém, který je technicky vzato marginální a vyžadoval by jen pečlivou rozvahu ohledně pravidel, ale kvůli silnému vlivu různých lobby se řeší extrémními nástroji stylem ode zdi ke zdi (či od pangejtu k pangejtu) podle toho, kdo má v parlamentních kuloárech zrovna navrch.
Každý cizinec, který v Česku pobývá déle než 90 dnů, musí mít ze zákona uzavřené zdravotní pojištění. O problém nejde u cizinců pocházejících z Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru a ze Švýcarska, protože ti spadají pod jednotný evropský systém zdravotního pojištění.
Mezi takzvanými „třetizemci“ ještě záleží na tom, zda jsou zaměstnáni u českého zaměstnavatele (pak za ně zdravotní pojištění odvádí on), anebo tu pobývají z jiného důvodu, případně pracují „na sebe“. A právě na tuto skupinu se vztahuje povinnost, o niž se mezi poslanci vede zvláštní zákopová válka.
Z nějakých důvodů – patrně technického a administrativního charakteru – Česko nedokáže, nebo nechce pustit tyto cizince do standardního systému veřejného zdravotního pojištění. Jejich zdravotní pojištění tedy musejí nahrazovat komerční produkty na pojistném trhu. Velikost tohoto trhu se odhaduje zhruba na 600 až 800 milionů korun ročně.
A od loňského srpna získala na tyto produkty monopol Pojišťovna VZP, a. s. (PVZP), což je dceřiná firma VZP. Současná Sněmovna se snaží tento monopol zase zrušit, ovšem nedaří se. Naposledy minulou středu jednali poslanci o senátním návrhu, který monopol PVZP ruší, přes tři a půl hodiny, aniž by se dostali k hlasování. A nebyl to první takový pokus v tomto volebním období.
Jak to celé funguje?
Aby to nebylo tak úplně okaté, uvádí zákon v aktuálním znění, že pojištění na úhrady zdravotní péče musí cizincům poskytnout pojišťovna, „jejímž jediným společníkem je zdravotní pojišťovna“ (§ 180j, odst. 6).
Jediným takovým subjektem je ovšem právě PVZP, protože ostatní zdravotní pojišťovny (kvůli dávným právním bitvám, které už jdou mimo záběr této Vizity) své komerční dcery nemají a dnes už mít nemohou. (Výjimkou je Oborová zdravotní pojišťovna, která má dceřinou pojišťovnu Vitalitas, ta ale komerční zdravotní pojištění cizincům nenabízí.)
Jak se stalo, že PVZP přišla (prozatím na pět let) k zákonem garantovanému monopolnímu postavení na tomto specifickém segmentu pojistného trhu, je vlastně trochu záhada.
Když loni příslušný zákon procházel Sněmovnou, poslanec hnutí ANO Miroslav Janulík (do té doby známý jen jako ten druhý kytarista s botami na sněmovním pultu) přišel s pozměňovacím návrhem, který monopol PVZP ustavoval.
Všichni relevantní hráči v čele s tehdejšími ministry zdravotnictví a financí (oba z hnutí ANO) Adamem Vojtěchem a Alenou Schillerovou tento nápad odmítli buď jako tržní nesmysl, anebo jako přímé porušení evropských pravidel, pro která jsou státem garantované monopoly supercitlivou záležitostí.
Hlasováním poslanců ale Janulíkův návrh přes odpor zmíněných ministrů nečekaně prošel a stal se součástí zákona. Senát i kvůli tomu zákon poslancům vrátil, ale Sněmovna na svém znění zákona setrvala.
Stojí za to připomenout, že Janulík a také jeho stranická kolegyně Věra Adámková, kteří jsou hlavními architekty monopolního postavení PVZP, seděli v minulém období a sedí i teď ve správní radě VZP. Prosazují-li tedy ve Sněmovně monopolní postavení pro dceřinou firmu VZP, ocitají se jako placení členové klíčového orgánu největší zdravotní pojišťovny v evidentním střetu zájmů.
Zopakujme, že zdravotní pojištění pro cizince je čistě komerční produkt (byť je regulován zákonnými podmínkami) a PVZP je standardní komerční subjekt na pojistném trhu, kde soutěží s jinými pojišťovnami v různých oblastech od úrazových přes majetkové po cestovní pojistné produkty. Zajistit této komerční pojišťovně monopolní postavení na jednom ze segmentů pojistného trhu by mělo mít opravdu velmi dobré důvody.
To ale bohužel nemá. Janulík a Adámková svůj návrh na ustavení monopolu nedoprovodili žádnými relevantními daty. Jen anekdotickými historkami z vlastních lékařských praxí.
Problém před zavedením monopolu PVZP spočíval v tom, že některé komerční pojistné produkty, které si cizinci sjednávali, nepokrývaly dostatečnou škálu zdravotní péče.
Někdy se proto stávalo, že lékař či zdravotnické zařízení cizince ošetřili, ale komerční pojišťovna jim odmítla fakturu za péči proplatit s tím, že zrovna tento typ péče patří mezi výluky, případně se údajně občas lékařům nedařilo pojišťovnu vůbec kontaktovat. Tím zdravotnickým zařízením vznikají fakticky nedobytné pohledávky a škody.
Jenže tento problém rozhodně nedosahuje rozměrů, které by si zasloužily úvahy o monopolizaci části tržního prostředí.
Například z výroční zprávy největší české nemocnice v pražském Motole vyplývá, že dlouhodobé pohledávky (což zdaleka nejsou jen nedobytné pohledávky za špatně pojištěnými cizinci) činily na konci roku 2021 v hospodaření nemocnice položku za 18,8 milionu korun. Celková aktiva nemocnice přitom dosahují skoro 12 miliard a celkové výnosy jen v roce 2021 dosáhly 14,2 miliardy korun.
Podobné je to v další velké nemocnici FN Brno. Ta v roce 2021 evidovala ve svém účetnictví dlouhodobé pohledávky za 5,8 milionu korun, přičemž celkové výnosy v loňském roce činily 12,9 miliardy.
Jinak řečeno – problém, na nějž Janulík a Adámková upozorňují, nepochybně existuje, ale je v celkovém pohledu ekonomicky marginální.
Je určitě zvláštní, že komerční pojišťovny byly schopny nabízet cizincům zdravotní pojištění třeba za osm tisíc ročně, ačkoli i minimální odvod OSVČ bez příjmů do veřejného zdravotního pojištění je skoro čtyřnásobný.
Nicméně cena komerčního pojištění je produktem tržních sil a pokud to pojišťovnám v jejich matematice vychází, není s tím žádný problém. Pokud jim to vychází za cenu toho, že cizincům neplní to, co od nich stát žádá, pak je tu problém na straně vymáhání pravidel povinného pojistného produktu.
Je ale holý nesmysl řešit podobného obtížného komára střelbou ze zbraní hromadného ničení, mezi něž z politicko-ekonomického pohledu garance státního monopolu nepochybně patří.
Janulíkův krok není první tohoto druhu. PVZP už dočasný monopol na pojištění cizinců měla kolem roku 2011. Také tehdy se mluvilo o chaosu a nefungujícím konkurenčním prostředí v tomto segmentu. A také tehdy se místo jemného ladění pravidel přistoupilo k humpolácké monopolizaci.
Jenže ani „chaos“, ani „maximální pohodlí poskytovatelů zdravotní péče“ (což je jeden z důvodů oficiálně uvedených v Janulíkově návrhu, který monopol zavedl) nejsou dostatečnými důvody pro tak drsný zásah. Pravidla pojistného produktu, který stát po cizincích vyžaduje jako podmínku k dlouhodobému pobytu, se jistě musejí vyladit a hlídat, ale řešením není monopol.
Aktuální senátní návrh, který má monopol PVZP po pár měsících zase zrušit, to ve Sněmovně nemá lehké. Na správní radě VZP se dokonce v létě probíralo, jak to zařídit, aby se návrh podařilo „zaparkovat“. Přesto se předseda správní rady VZP a poslanec za KDU-ČSL Tom Philipp dušuje, že do konce roku nesmyslný monopol padne.
Senátní návrh se snaží některé zmíněné problémy řešit. Kromě toho, že znovu otevírá prostor pro konkurenci, také zvyšuje pojistné limity, zavádí registr pojištěných cizinců přístupný pro lékaře i policisty, zpřísňuje rozsah povinně kryté péče a posiluje samoregulační mechanismy, které by měla mít v rukách Česká kancelář pojistitelů.
Samozřejmě každý systém může mít mezery, ale řešit je monopolizací komerčních produktů je absurdní a k žádné kultivaci prostředí to nepovede. Ostatně i Evropská komise už Česko vyzvala, aby tuhle ostudu ze svého právního řádu odstranilo. Čím dříve, tím lépe.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc. Třeba rozbor některého z odborných zdravotnických pojmů nebo zajímavé tipy na čtení z českých i zahraničních médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
