Článek
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
Když se v Praze před týdnem sjeli k neformálnímu jednání evropští ministři zdravotnictví, také jim spoustu času zabrala koordinace pomoci Ukrajině a postupy ve vyjednávání s farmaceutickými firmami o dodávkách covidových vakcín.
Ale dobrali se nakonec i k tématu evropského boje proti rakovině, který měl být podle „předválečných“ představ jasnou prioritou českého předsednictví. Ač je toto téma v poslední době vždy spíš „třetí v pořadí“, jednotlivé kroky a výstupy se začínají skládat do docela silného celkového obrázku. Věnujme mu tedy dnešní Vizitu.
Evropský boj s rakovinou se rozjíždí
Nezmiňuji to ve svých textech poprvé, ale stojí to za zopakování: Kampaň před posledními sněmovními volbami byla v mnoha ohledech zlá, ale jedno pozitivum měla. Andrej Babiš dokázal svou tradiční kraválovou metodou vynést do popředí politického zájmu onkologickou péči v Česku.
Udělal to velmi nešikovně – ať už tím, že si z informační brožury zdravotních pojišťoven nechal udělat předvolební leták, anebo tím, že do Národního plánu obnovy zakotvil nesmyslný a v rámci pravidel plánu neuskutečnitelný projekt fungl nového obřího onkologického centra v Praze.
Nicméně platí, že díky Babišovi se z boje s rakovinou stalo přední politické téma. A současný ministr a radiolog Vlastimil Válek na něj díky tomu mohl plynule navázat, aniž by svým školometským stylem musel pozici tématu mezi politickými prioritami obhajovat. Prostě už tam bylo.
A také se toho na přelomu dvou volebních období mnoho událo. Stojí za to vzít to popořadě.
V únoru 2021 byl publikován evropský plán boje proti rakovině pod názvem Europe’s Beating Cancer Plan, který se do velké míry stane výchozím bodem pro národní onkologické strategie a plány, včetně těch českých.
Loni v červnu byly publikovány zajímavé statistiky. Šlo o výsledky Indexu připravenosti na boj s rakovinou (ICP). To je dlouhodobá iniciativa analytické skupiny kolem časopisu The Economist, která na základě 45 parametrů hodnotí prostředí onkologické prevence a péče v 28 zemích. A díky iniciativě společnosti Sotio ze skupiny PPF se loni do indexu dostalo i Česko.
Nevedlo si vůbec špatně. Z 29 hodnocených zemí skončilo na osmém místě, ve screeningu patřilo do nejužší špičky. V oblasti nazvané „Zdravotnický systém řízení“, v níž se hodnotí dostupnost léčby a její infrastruktura, skončilo Česko dokonce šesté, naopak v oblasti politik a plánování jsme se umístili na 15. místě, jen těsně nad celkovým průměrem.
Index sice obsahoval některá zastaralá data (pětileté přežití pacientů u jednotlivých diagnóz vycházelo z údajů za roky 2010 až 2014) a metodika byla přizpůsobena snaze porovnat mnoho různých zemí od Německa přes Rusko po Saúdskou Arábii, ale v Česku pojmenoval rezervy českého systému docela trefně.
Hlavní výtkou autorů ICP vůči Česku byla absence funkčního strategického dokumentu, jímž by se onkologická péče i prevence řídily. Česko sice mělo v době hodnocení Národní onkologický program vypracovaný odbornou Českou onkologickou společností, ale chyběly mu jasnější indikátory hodnocení úspěšnosti, plány na financování i zřetelnější politické krytí.
ICP se v tomto směru stal vítaným doplněním dalších obvyklých zdravotnických statistik z pera Evropské komise, WHO nebo OECD, které dlouhodobě popisují český problém s rakovinou.
Někdy začátkem letošního roku začaly intenzivní práce na úpravě Národního onkologického programu. V červenci pak ministr Válek představil nový Národní onkologický plán 2030 (věnovali jsme mu jednu z předchozích Vizit). To už je dokument o poznání strukturovanější, s jasněji vymezenými cíli a indikátory jejich dosažení, který se nese v duchu plánu evropského.
Podle Tomáše Büchlera, přednosty onkologické kliniky Thomayerovy nemocnice, který se na vzniku nového plánu podílel, klade strategie důraz i na oblasti, které byly zatím v debatách spíše na vedlejší koleji.
Jednou z nich je lepší organizace péče o „přeživší“, tedy o pacienty, kteří se z rakoviny vyléčili, ale nadále potřebují zdravotní péči a služby kvůli následkům onemocnění nebo léčby.
Takoví pacienti už často nepotřebují péči samotných onkologů, postačil by i dohled praktického lékaře. Ale kvůli tradičnímu přístupu k dispenzarizaci (tedy „sledovací“ péči o chronicky nemocné nebo rizikové pacienty) nadále docházejí do onkologických ambulancí, které pak mají méně kapacit pro pacienty s novými nálezy.
Dalším zásadním tématem české onkologické péče je koncentrace či centralizace, tedy snaha, aby náročnou péči poskytovala hlavně specializovaná onkologická centra (takzvané KOCy), a nikoli každá nemocnice, která má onkologické oddělení.
To je citlivé téma, protože centralizace od pacientů mnohdy vyžaduje delší cestování za léčbou. Nicméně statistiky neúprosně ukazují, že naděje na úspěšnost léčby rapidně roste právě ve větších zařízeních, která specializovanou péči poskytují častěji. „Důraz nového onkologického plánu na centralizaci péče a lepší organizaci pomoci přeživším považuji za velmi cenné,“ říká pro Vizitu Büchler.
Je pravda, že k bezprostředním impulzům k sepsání nového plánu patřil i fakt, že na jeho vznik je navázáno čerpání evropských prostředků z Národního plánu obnovy. Přesněji řečeno, nový onkologický plán byl jedním z „milníků“, jejichž splnění je pro získání evropských peněz nutné.
To ale nic nemění na tom, že vznikl dokument, který navazuje na celoevropskou iniciativu, má poměrně přehlednou strukturu a může se stát dobrým jízdním řádem pro český boj s rakovinou. Na ministerstvu by v nejbližší době měla vzniknout pracovní skupina, která bude na realizaci národního onkologického plánu dohlížet.
A konečně – kruh se uzavřel minulý týden v Praze, kde evropští ministři zdravotnictví neformálně projednali dokument s názvem Call to Action. Jde o výzvu k urychlení kroků v souladu s evropským plánem, a pokud jej jednotliví evropští ministři formálně schválí, bude to znamenat faktický rozjezd celoevropské iniciativy proti rakovině, podrobně naplánované v Europe’s Beating Cancer Plan.
Když se to sepíše takhle dohromady, samozřejmě celá věc trochu šustí papírem. Trochu moc statistik a strategických dokumentů a málo jasných a konkrétních kroků. Nicméně popsaný hbitý vývoj za poslední rok a půl v Evropě i v Česku ukazuje, že se v evropském boji s rakovinou skutečně hýbou ledy.
Jednotlivé dokumenty na sebe navazují a mají také vazby na zcela konkrétní fondy, které mají pomoci s převodem „papíru“ do reálného světa. Takže tyhle papíry není radno podceňovat. Naopak doufejme, že ukážou svou sílu i ve stínu momentálních starostí o vývoj na Ukrajině a na evropských fakturách za energie.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc. Třeba rozbor některého z odborných zdravotnických pojmů nebo zajímavé tipy na čtení z českých i zahraničních médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
